Až pod strop (3): Blakeova královská léta s podivným koncem

Když stokilový pořízek se čtverkou na zádech přeskočil mantinel, každý hráč soupeře okamžitě zbystřil. Riziko, že neodjede z ledu po svých, se rázem enormně zvýšilo. Rob Blake byl totiž mistrem bodyčeků, uměl se trefit ramenem, rád používal také boky. Rozdával rány u mantinelu i uprostřed kluziště, zpravidla dokonale čisté a nekompromisní. Člena Hokejové síně slávy a také šestého muže, jemuž vyřadili Králové z Los Angeles dres, z něj ovšem neudělaly pouze drsné hity. Blakea zdobila výborná střela, skvělý přehled o hře a kvalitní rozehrávka. Fascinující byla jeho dlouhověkost.

Blake si udržel až neuvěřitelně vysoký herní standart do čtyřicítky, kdy se s NHL rozloučil. V dresu San Jose Sharks, úhlavního rivala jeho milovaných Králů. Jak se vlastně přihodilo, že na sklonku kariéry, kdy by mu mnohem více slušel černý dres s korunou na prsou, bojoval za Žraloky? Inu, musíme se vydat do roku 2006, kdy rodák z ontarijského Simcoe, již ověnčený Norrisovou trofejí pro nejlepšího beka NHL a se jménem vyrytým na Stanley Cupu, ohlásil comeback do Los Angeles.

Hollywoodský příběh o tom, kterak se lokální patriot po letech vrátí spasit skomírající klub a vyhraje s ním blyštivý pohár, se nekonal. Králové byli tou dobou na prahu generační výměny, která měla přinést výsledky až v roce 2012. LA šlo jako řezník od porážky k porážce a navzdory tomu, že Blake podával výtečné výkony a vedle Ľubomíra Višňovského platil za nejlepšího zadáka Kings, měl GM Dean Lombardi nutkání respektovaného veterána vytrejdovat. Chtěl ušetřit.

A také získat někoho s větší perspektivou. A tak se v únoru 2008, tedy během Blakeovy druhé sezóny zpátky v Los Angeles, rozhodl populárního borce požádat o to, aby odvolal klauzuli o nevyměnitelnosti. "Blakey" souhlasil, ale s jednou zásadní podmínkou: poputuje jedině do Colorada. Jinam než k Lavinám nechtěl, nejraději si přál zůstat doma v Kalifornii. Z transferu nakonec sešlo a Blake nabyl dojmu, že si s ním Lombardi zase počítá a že už to u Králů "doklepe". Jak moc se zmýlil, poznal vzápětí.

1. července se otevřel hráčský trh a Blake několikrát zavolal Lombardimu o nový kontrakt. Žádný nedostal a tak se přesunul k tradičnímu sokovi ze San Jose. "Nechápu, co se mezi námi vlastně přihodilo. Nevím, proč mi neodpovídal na mé telefonáty. LA každopádně budu nadále sledovat a fandit mu, celému týmu přeju jen to nejlepší." S těmito slovy se olympijský vítěz ze Salt Lake City loučil s organizací, ve které předtím odehrál téměř 14 ročníků. S tou, kde vystoupal mezi defenzivní elitu NHL.

Jeho story i po čase nepřestává fascinovat. Jako talentovaný junák dal přednost vzdělání před kariérou a místo, aby šel bojovat do některé z prestižních juniorek, zvolil univerzitní soutěž CCHA. Na draftu 1988 i kvůli tomu zůstal dlouho přehlížený, nevměstnal se do prvního, druhého, ani třetího kola. Králové jej draftovali na 70. místě, coby 15. obránce. Nikdo z oněch 14 beků, kteří se dočkali před ním, se mu posléze ani nepřiblížil. Přísnější měřítko snese snad jen Curtis Leschyshyn.

Blake,  mimochodem od dětských let spoluhráč a kamarád Dwaynea Rolosona, bývalého vynikajícího gólmana a nynější brankářského kouče Anaheimu Ducks, strávil ještě dva roky na univerzitě a teprve poté naskočil do NHL. První dojem z Blakeovy hry byl strhující. "Od prvního zápasu, který jsem s ním odehrál, jsem věděl, že jednou bude viset jeho dres pod stropem Staples Center," přiznal Luc Robitaille, další z legend Kings. Los Angeles v Blakeovi prakticky přes noc našlo klíčového zadáka.

To on, Robitaille, Jari Kurri a Wayne Gretzky dotáhli Los Angeles v roce 1993 až do finále proti Montrealu Canadiens. O tři léta později se Blake stal týmovým kapitánem, olympijský rok mu poté vynesl již zmíněnou trofej Jamese Norrise. Především díky 23 brankám, kterými podtrhl životní sezónu. Možná si říkáte, že "Blakey" mohl prestižní ocenění získat vícekrát, nicméně v konkurenci Raye Bourquea, Chrise Cheliose, Briana Leetche, Scotta Niedermayera či Chrise Prongera šlo o přetěžký úkol.

Defenzivní špička byla za Blakeovy éry nesmírně vyrovnaná, takže i jediný zisk Norrisky dokládá velikost nesmlouvavého dříče, jehož vzorem byl Larry Robinson. Králové se jeho služeb poprvé zřekli v roce 2001, kdy Blakeovi končil kontrakt. Los Angeles myslelo na vlastní budoucnost. Místo nové smlouvy odměnilo svého lídra výměnou do Colorada, od Avalanche si vyžádalo mimo jiné dvě vysoké draftové volby. O druhém pokusu o Blakeův trejd, který přišel na řadu o sedm let později již byla řeč.

Ani hořký a de facto nevyjasněný rozchod nijak nekalí vztah Blakea a Králů. Celkem za ně odehrál přes osm set zápasů a získal téměř pět set kanadských bodů. V 11 ročnících plnil kapitánskou funkci, byl vůdcem na ledě i mimo něj, zdatně vychovával své nástupce, třeba švédského válečníka Mattiase Norströma. To, že právě ve Staples Center je jeho domov, dokonale ukázal minulou sobotu povedený ceremoniál, při kterém za mohutného potlesku vystoupala strach nahánějící čtverka až pod strop.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter