Calder Cup koušu těžko, přiznává Vrána. K průniku do NHL potřebuje zesílit

Má za sebou první celou sezonu v zámoří a vůbec nebyla jednoduchá. Jakub Vrána se musel vyrovnat s tříměsíční pauzou po zranění zápěstí, ve finiši ale sázel gól za gólem a farmě Washingtonu pomáhal v boji o Calder Cup. Nevyšlo to, hokejisté Hershey padli s Lake Erie a zůstali pod vrcholem. Nicméně skvělý bruslař zářil. Vrána skončil pátý v bodování play off, naplno ukázal, proč jeho ambice míří do slavné NHL. "Pochopil jsem, kudy vede cesta k úspěchu. My nakonec nevyhráli, ale stejně mě to posílilo. Už vím, jak těžké je dostat se do finále a bojovat o celkové vítězství," říká v rozhovoru pro hokej.cz

Vicemistr světa do 18 let a účastník celkem šesti mládežnických mistrovství světa hrál hokej až do poloviny června, teprve před několika dny se vrátil domů. "Jsem hlavně s rodinou a odpočívám. Bylo toho dost," hlásí kousíček od svého pražského bytu i arény v Letňanech, kde se vyučil hokejovému řemeslu. Jakub prokázal, že mu farmářská AHL bude brzy těsná. Byl vidět, odehrál výtečné vyřazovací bitvy. Zástupci Washingtonu dobře vědí, jaký tenhle chlapík skýtá potenciál. Jen je třeba trocha trpělivosti. "Vím to. Jdu za NHL, věřím, že by mi mohl pomoci i úspěch s Hershey," dodává.

Uplynulá sezona byla nejdelší ve vaší kariéře, ale měl jste i smůlu na zranění. Jaké z ní převládají pocity?
"Určitě to byla poučná sezona. Hokejista, který nezažije cestu do finále Calder Cupu nebo Stanley Cupu, nemůže říci, jak je to těžké. Bylo to strašně náročné, play off je daleko těžší než základní část. Člověka to ohromně posune dopředu. Už vím, co to obnáší. Jak se hraje o titul. I když to pro nás dopadlo špatně, tím víc chci trénovat a snažit se, aby to příště vyšlo a mi pohár vyhráli."

Co především rozhodlo pro Lake Erie?
"Nebudu lhát, první dva zápasy jsme na ně neměli. Obě utkání u nás doma vyhráli, hlavně první zápas nás docela zaskočili. My nevěděli, co máme čekat, s Lake Erie jsme v sezoně nehráli ani jednou. V tomhle je AHL trošku zvláštní. třeba Wilkes-Barre/Scranton, kde působí Dominik Simon, jsme měli nejdřív dvanáctkrát v základní části, v play off následovalo dalších sedm utkání. Celkem to máte 19 vzájemných zápasů, což je strašná porce. Ale k Lake Erie - mají silný mančaft, vyrovnané čtyři lajny. Nakonec to udělali. V prvním utkání nás zaskočili, ve druhém jsme dotahovali, bohužel to nevyšlo. Třetí a čtvrté zápasy se rozhodovaly v prodloužení, tam jsme si asi zasloužili vyhrát. Ale to je hokej. V nastavení vám nevyjdou jeden dva rychlé kroky - a je to v háji."

Už přebolelo zklamání z finálové porážky? 
"Těžko se to kouše, ještě jsem se s tím nesrovnal. Štve mě to pořád. Projdete strašnou prací, stojí to tolik sil... Nezbývá, než si vzít něco pozitivního. Uvědomil jsem si, co obnáší být ve finále, bojovat o Calder Cup. Myslím, že mě to posílí.

Poslední soutěžní bitvu jste hrál v sobotu 11. června, tedy v době, kdy jiní už dávno zahájili letní přípravu na další období. Ale uplynulý ročník byl pro vás docela smolný, počátkem listopadu jste si zranil zápěstí. Co bylo příčinou?
"Úplná hloupost na tréninku. Měli jsme cvičení v pásmu, hrálo se tři na dva. Puk letěl po mantinelu, já si pro něj jel z forhendové strany a chtěl ho odehrát bekhendem. Hokejka se mi zapíchla do mantinelu, ještě mě přijel dohrát bek, ale to není jeho chyba. Na něj nic svádět nebudu. Udělal jsem si to sám. Jak jsem totiž zapíchl hůl do mantinelu, otočilo se mi zápěstí. Už jsem ruku nestihl vrátit zpátky."

Hned jste věděl, že to bude špatné?
"Jo, okamžitě jsem to cítil. S rukou nešlo hýbat. Když se na to podíval doktor, trošku si dělal legraci, že to nic není. Ruku mi otejpoval a já normálně dotrénoval. Ale druhý den mi to nateklo, šel jsem tedy za doktorem, jestli je to normální. On že ne, jeli jsme do nemocnice na vyšetření. Tam mi udělali testy a zjistili, že mám šlachu posunutou pod kost - do míst, kde nemá být. Nevracela se, jak by měla. Nešlo s tím skoro hýbat. Dali mi šanci, že bych mohl dohrát sezonu, ale pořád  by mi museli píchat injekce, nutné by byly i pravidelné tejpy ruky. Já povídal, že ruce docela potřebuju k tomu, abych na ledě něco vytvořil. Takže byla jasná operace."

Tím pádem jste věděl, že přijdete nejen o spoustu zápasů, ale také o MS dvacítek, které mělo být vaše čtvrté v kariéře...
"Měsíc jsem měl ruku v sádře, kterou mi  sundávali asi dva týdny před šampionátem. Ještě jsem doktory a lidi z klubu přemlouval, jestli není šance, že bych mohl jet. V žádném případě, odpověděli. Ruku jsem potřeboval rozhýbat, dostat se do toho. Hrát na 75 procent na takovém turnaji - to nejde. Takže z dvacítek sešlo, což mě samozřejmě mrzelo. Jednak že jsem tam nemohl být, jednak, že jsem si naposledy nezahrál s klukama z našeho ročníku 1996. Určitě zase byla skvělá parta. Je to škoda... Ale s tím se nedá nic dělat."

Když jste byl mimo hru, v zámoří to asi moc neutíkalo, že?
"První měsíc jsem nemohl bruslit, pak už ano. Snad jediná výhoda té pauzy byla, že jsem se dostal domů na Vánoce. Předtím se mi to snad pět let nepovedlo, kdo ví, kdy se podobná příležitost najde příště. V klubu souhlasili, takže jsem odletěl do Čech a užil si svátky s rodinou."

Jaký byl návrat do zápasů AHL?
"Nebál jsem se, že by to mělo být nějak komplikované. Připravený jsem byl, před návratem docela trénoval. Jasně, chyběly mi herní zkušenosti, ale ty jsem během dvou tří zápasů pobral. Postupně se začalo docela dařit, padalo mi to do brány. Hlavní bylo, že tým hrál výborně, skvěle nás držel brankář Justin Peters. Moc jsem se těšil na play off, nakonec to byla jediná část sezony, kterou jsem mohl odehrát celou."

V produktivitě Calder Cupu jste skončil celkově pátý, s osmi góly a šesti nahrávkami hned za Lukášem Sedlákem. Taková produktivita musí těšit.
"Jasně. I když bych to raději vyměnil za týmový úspěch."

Nečekal jste navzdory zranění, že během sezony dostanete premiérovou pozvánku do prvního týmu Washingtonu?
"Snažil jsem se o to už v kempu, chtěl jsem dokázat, že na to mám. Pořád to nestačilo, akorát se z toho mohu poučit. Prostě je třeba předvést ještě víc. Ale abych řekl pravdu, během sezony jsem první tým v hlavě neměl. Capitals se dařilo, vyhráli základní část. Myslím, že neměli důvod dělat nějaké změny. Žádný hráč netuší, kdy by mohla šance přijít, proto jsem se soustředil na svůj hokej. Hlavně v play off. Tam šlo všechno stranou."

Generální manažer Brian MacLellan o vás nedávno řekl, že jste pro něj hráčem do prvních dvou útoků a je prý škoda, abyste hrál ve třetím nebo čtvrtém. Jak to vnímáte?
"V něčem má pravdu, jsem asi opravdu hráčem do prvních dvou lajn. Na jednu stranu je to pro mě pochvala, ale určitě se budu snažit mu dokázat, že mě může použít i jinde. Pokud se například objeví místo ve třetí lajně, já chci být ten hráč, který půjde nahoru. Musím dokázat, že jsem komplexnější hokejista, než si manažer myslí. Já sám o sobě vím, že jsem do prvních dvou lajn. Ale podívejte se, kdo tam teď hraje. Ovečkin, Kuzněcov, Bäckström, Oshie. Neskutečná konkurence!

Jak se k vám tihle borci v organizaci chovají?
"Parádně, žádný problém. Cokoli jsem na kempu potřeboval, vždycky poradili, pobavili se. Nejsou uzavření do sebe."

S kým jste držel basu na farmě?
"Nejvíc s Vítkem Vaněčkem, když přišel z ECHL. Naučil se anglicky, už jsem mu nemusel překládat jako na prvním kempu (směje se). Jsme kamarádi, bylo fajn, když jsme mohli pokecat česky. Oběma nám to pomohlo. Ale v Hershey jsou v pohodě i další kluci. Bydlel jsem se Švédem Djoosem a jedním Kanaďanem, vztahy mezi hráči tam jsou na úrovni. Musím říci, že zázemí v AHL bylo dobré, trochu jiné je cestování. Letadlo byl jen v play off, jinak většina přesunů autobusem. Někdy relativně kousek, jindy hodiny na silnici. Přesun z Prahy do Třince je proti tomu sranda."

Kolik chodilo fanoušků?
"Na nás v průměru deset tisíc, máme jedny z nejlepších fanoušků. Jinde to tak slavné není, třeba jen i 1500 lidí na stadionu. Ale když vypuklo play off, hrálo se před vyprodanými tribunami. Když je na tribunách 20 tisíc lidí, hraje neskutečně."

Kdybyste rychle vypadli z play off AHL, mluvilo se o tom, že by vás rád zařadil do přípravy na MS reprezentační trenér Vůjtek. Věděl jste o tom?
"Něco tam bylo, ale já nad tím moc neuvažoval. Chtěl jsem jít s Hershey co nejdál. Kdybychom vypadli a já dostal tu možnost, strašně rád bych si za nároďák zahrál. Tohle vám řekne každý hokejista. Ale v sezoně jsem byl tři měsíce out, nevím, jak na to trenéři tady v Čechách koukali." 

Vás první celý rok za Atlantikem byl i vzhledem ke zdravotním problémům docela tvrdý. V čem vás změnil?
"Zranil jsem se, to ano. Ale věděl jsem, že se vrátím. Pro mě bylo hlavní play off. Tam člověk ví, z čeho je stvořený. Není to jen o hokeji, o gólech. První kolo, druhé, třetí... Všechno je těžší a těžší. Nasazení, vůle, bojovnost, Mentální kondice, hlava... Musíte do toho jít s tím, že jiná cesta nevede. Hokej tam taky pěkně bolí. Soupeři o mně věděli, že jsem měl zraněné zápěstí, takže mi po něm šli. Zkoušeli to, sekali mi do toho místa. Musíte být připravený, nenechat si nic líbit. Tohle všechno mě hodně posílilo ve smyslu, že jsem pochopil, co to obnáší. Jak je těžké dostat se do finále, natož zvednout pohár pro vítěze."

Pomůže vám to v boji o NHL?
"Věřím, že jo. Ve Washingtonu věděli, že jsme se dostali do finále. Že v sobě máme bojovnost. Ale šanci si každý buduje hlavně sám. Příští sezonu chci ukázat, že na to mám, musím se pořádně připravit. Teď si dám ještě chvíli volno. Přiletěl jsem minulý týden, zápasů byla spousta. Užívám si rodiny, asi společně vyrazíme někam na krátkou dovolenou. A pak to všechno zase začne. Půjdu do toho s tím, co jsem říkal loňské i předminulé léto. Musím zesílit. Chci být větší, silnější. Play off farmy není pomalu ani hokej, ale spíš válka. Cítím, že potřebuju jít ještě víc nahoru - makat, vyhrávat osobní souboje, dělat malé věci, které jsou potřeba.

Také dobře bránit?
"No jistě. Jsem ofenzivní hráč, ale ve Washingtonu musí umět bránit každý." 

I Ovečkin?
"Také on se v defenzivě ohromně zlepšil. Trenér Barry Trotz to vyžaduje, pod ním musí makat dozadu všichni. Ovečkin šel v tomto směru nahoru. Než nastoupil Barry, byl asi mínus 32, pak najednou plus 12. Já bych rád týmu prospěl tím, co umím nejlépe - dávat branky, vytvářet šance. Ale chci být komplexní, mít kvalitní osobní souboje, bránění. V play off jsem si uvědomil, že jinak to prostě být nemůže."

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter