Českoslovenští hrdinové vyřazovacích bojů (1): Nedvěd začíná řádit až po půlnoci

Věděli jste, že rovnou pětinu z dvacítky nejdelších zápasů v dějinách NHL rozhodli čeští a slovenští hokejisté? Pro fanoušky svých klubů se v danou chvíli stali kultovními hrdiny, málokdo zapomene, kterak do časných ranních hodin seděl na tribuně a zoufale si přál, ať již to nekonečné drama skončí, a kterak náhle přišel gólový úder z "československé" hole. V našem miniseriálu si připomeneme kvartet poutavých příběhů a začínáme s tím, jehož hlavní postavou je Petr Nedvěd.

"Byl to "jeho" zápas. Nejprve vyrovnal na 2:2 a pak dal vítězný gól ve 4 prodloužení. A ještě pro zajímavost - zápas skončil v půl druhé ráno. No dalo se to asi čekat, že rozhodne Petr. On skoro pořád začíná řádit až po půlnoci:)))," připomněl před časem Jaromír Jágr s pro sebe typickým humorem jeden z životních večerů vytáhlého elegána od Ještědu. Nedvěd jej napsal 24. dubna 1994 v marylandském Landoveru.

Na ledě Capital Centre, kde až do léta 1997 hrávali Washington Capitals. vstřelil gól, o kterém sám na sklonku kariéry prohlásil, že je jeho nejlepší. A že jej navždy bude nosit v paměti. Od Sergeje Zubova dostal při přesilové hře svižnou přihrávku, šikovným naznačením střely se vyhnul obětavému dříči Marku Tinordimu a poté nechal promluvit své zápěstí. Střelu, kterou by si mohl nechat patentovat, zastavila až síť.

Pojďme ale pěkně po pořádku. Capital Centre se onen den stala dějištěm zápasu číslo 4 mezi Washingtonem a Pittsburghem. Caps narazili na Pens hned v prvním kole a do série šli jako outsideři, ostatně postoupili až ze čtvrtého místa v Atlantické divizi a sedmého ve Východní konferenci. Stačila prohra ve  vzájemném zápase s New Jersey Devils, obhájci Stanley Cupu, a sezóna by pro ně skončila základní částí.

Takhle se mohlo hlavní město USA, či spíše jeho předměstí, těšit na play-off. Washington spoléhal především na slovenského střelce Petera Bondru, k oporám patřil i český univerzál Michal Pivoňka. Pittsburgh měl větší ofenzivní sílu, nebyl pouze týmem Nedvěda či Jaromíra Jágra, který o rok dříve poprvé získal Art Ross Trophy, ale také Rona Francise, Tomase Sandströma a hlavně božího navrátilce Maria Lemieuxe.

Právě "Le Magnifique" se měl, poté co v základní části nakupil 161 bodů a byl nejproduktivnějším mužem NHL, stát ústřední postavou série s Capitals. A do jisté míry to platilo, nicméně čtvrtý mač pro něj skončil příliš brzy na to, aby jej mohl vlastnoručně rozhodnout. Kanadský génius totiž zmeškal více než 100 minut hokeje, když ke konci druhé třetiny neustál dotírání ze strany Todda Krygiera a svého soupeře napadl.

"Suspendujte ho," volal Krygier do mikrofonů novinářů

Penguins najednou postrádali dvě tradiční opory: Lemieuxe a známého gólmana Toma Barrassa, v obráceném gardu chytající Američan již dříve odstoupil kvůli svalovým potížím. Jeho místo zaujal Ken Wregget. Náhradník podal výjimečný výkon, s maskou inspirovanou filmovým Batmanem kryl 53 z 54 střel. A přes celé kluziště sledoval, jak se povedlo Nedvědovi ve čtvrtém prodloužení, v čase 139:15, překonat Olafa Kölziga.

"Nikdy na ten gól nezapomenu," culil se "Méďa", který si užíval životní sezónu. Vždyť v základní části jen o bodík nedosáhl na stovku. A teď se napasoval do role washingtonského kata, to on krátce před půl třetí ráno vyhnal přesnou ranou fanoušky Caps do postelí. "To ani nejde popsat slovy, jak jsme všichni unavení," láteřil Jágr. Naříkal i domácí kouč Jim Schoenfeld. Ne kvůli únavě, ale kvůli tolik bolavé porážce.

"Na to ani nejsou slova," reagoval, když měl popsat ten drásající pocit prázdnoty, který v něm po Nedvědově gólu zůstal. Liberecký rodák potrestal Johnsonův faul a vyrovnal stav série na 2:2. Poté již úřadoval především Lemieux a v dalších dvou duelech se postaral o vyřazení Washingtonu. Kdo ví, jak by ale série, jež začala dvěma výhrami Capitals na ledě favorita, bývala dopadla, kdyby Nedvěd, bílý tygr salónů, nešvihl zápěstím.

A nepotvrdil tak pověst, že řádit začíná až po půlnoci... 

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter