Cesty do NHL: Miroslav Fryčer – dobrodruh, flamendr, střelec

18. října 16:30

Jiří Lacina

Václav Nedomanský naznačil směr. V roce 1974 dokázal, že to jde i bez souhlasu. Trvalo ale pět let, než ho někdo z východního bloku následoval. Jiří Crha odchytal v Torontu 69 zápasů. Vítězslav Ďuriš ve stejném týmu rovněž spíš paběrkoval a podobně jako Crha skončil posléze v Německu.

Větší jména následovala v roce 1980. Byl to šok, když se Miroslav Fryčer dozvěděl, že do Kanady utekli spoluhráči z nároďáku Anton a Peter Šťastní. „Byli jsme na reprezentačním soustředění v Hluboké nad Vltavou, když někdo z kluků přiběhl na snídani s vykulenýma očima: ‚Slyšeli jste? Štaváci utekli. Peter a Anton už jsou v Quebecu!‘“ vzpomíná ve své biografii Fryčer.

Pro vítkovického odchovance to byla komplikace. „Myšlenkou na NHL jsem byl posedlý,“ naznačuje v knize Můj divoký hokejový život, jak moc ho lákalo, čeho se většina hokejistů v ČSSR bála. Časem emigrace snad už nezpůsobovala takové pozdvižení, na začátku osmdesátých let rozhodně ano.

Fryčer, přezdívaný „Frigo“, byl svým způsobem dobrodruh. Úprk slovenských spoluhráčů ovšem znamenal zvýšenou pozornost vůči těm, co zůstali, a hlavně – stejně jako bratry Šťastné také jeho lanařil Ludovít Katona pro Quebec. Budou mít pořád zájem, když teď mají dva elitní Slováky? Kanadský klub brzo potvrdil, že jejich interes trvá. O Fryčera i spoluhráče z Vítkovic Ladislava Svozila.

Na Spengler Cup do Davosu přiletěl Katona se sportovním ředitelem Nordiques Gillesem Legerem, který se k možnosti angažovat šikovné Evropany z východu hodně upínal. V honbě za dalšími Čechoslováky dokonce podepsal na hotelovém pokoji se Svozilem a Fryčerem předběžné smlouvy, které měly začít platit až po případném útěku do Severní Ameriky. Bohužel se někdo z Nordiques pochlubil, informace prosákla do novin a brzo i na bolševické schůze v Československu.

Pro Fryčera to byl další malér. Dalo mu obrovskou práci přesvědčit vedení Vítkovic, aby ho s sebou v roce 1981 vzalo na zahraniční turnaj do Švýcarska. V klubu se pochopitelně báli, že na západě zůstane. Přestože se mu tam ani trochu nechtělo, zkusil pohrozit odchodem na vojnu.

„Že mě vezmou, mi přišli oznámit den před odjezdem. Pozval jsem je dál. Chtěl jsem, aby viděli, že jsem neprodal nábytek, jako to lidi chystající se emigrovat občas dělali. Nemohl jsem si dovolit ani stín podezření. Sotva odešli, skočil jsem do auta a musel vyřídit spoustu věcí.“

Smělý plán totiž počítal také s odchodem manželky, která měla jet přes Jugoslávii. Svozil nemohl, byl zraněný a chodil o berlích. Večer předtím, než opustil mužstvo, se Fryčer svěřil několika spoluhráčům na hotelu u karet. Miloš Říha, přezdívaný Pytlák, pozdější reprezentační, dnes již bohužel zesnulý trenér, mu okamžitě věnoval svůj pas, z něhož vytrhnul fotku. Pro nejhorší případ. Fryčer totiž svůj soukromý neměl a ty služební okamžitě po přechodu hranic zabavilo všem klubové vedení.

„Na to gesto do smrti nezapomenu. Ten pas jsem nakonec nepotřeboval, ale klobouk dolů. Rok kvůli tomu měl oplétačky s estébáky,“ děkoval i po letech uprchlík.

Útěk se vydařil a vítkovický útočník mohl odstartovat kariéru v NHL. V Quebecu si zahrál se Šťastnými jen necelý rok. Daleko povedenějších bylo dalších šest let v Torontu. Už ve své druhé sezóně 1982-83 nasbíral v 67 zápasech 55 bodů (25+30) a skončil pátý v týmovém bodování. Na chlup stejnou bilanci zopakoval o dva roky později, v sezóně 1985-86 byl se 75 body (32+43) dokonce nejproduktivnějším hráčem Leafs.

V roce 1985 si jako první Čech zahrál NHL All Star Game. Společnost to byla vybraná. Gretzky, Kurri, Hawerchuk, Dionne, Coffey, MacInnis, Fuhr byli pro řadu fanoušků v tehdejší východní Evropě za hokejové bohy. Osm hráčů tohoto výběru je dnes v Hokejové síni slávy.

Pokud Fryčera něco zdobilo, byl to smysl pro koncovku. Když měl svůj den, byl k nezastavení. Dohromady nastřílel v NHL devět hattricků, víc jich dal ve slavné lize z Čechů jen Jaromír Jágr (15). V lednu 1986 nastřílel jako první Čech v utkání NHL dokonce čtyři branky, jimiž pomohl Torontu k demolici Edmontonu (11:9).

„Nebyl to snad ani hokej, spíš basketbal,“ glosuje vysoký výsledek, který byl po čtyřiceti minutách už 7:6. „Maple Leafs Gardens šílela, lidi stáli na nohou. Dodnes přede mnou lidi v Torontu tenhle báječný večer vzpomenou a děkují mi za zážitek.“

Výraznějšímu prosazení bránila především častá zranění, jež nemusela být úplně dílem náhody. Fryčerův život byl lemován večírky a hektolitry spotřebovaného alkoholu. V osmdesátých letech nešlo v NHL o něco až tak neobvyklého. Popelníčky pro kuřáky přímo v šatně nebo hned před ní, divoké kalby v duchu „Play hard, party hard!“ (Hraj tvrdě, pař tvrdě!).

Na rozdíl od ostatních překračoval Fryčer pro tělo akceptovatelnou hranici často a pravidelně, takže mu během pozdější trenérské kariéry musela být transplantována játra. Náročnou operaci v době, kdy s ní lékaři ještě neměli tolik zkušeností jako dnes, zvládl také díky trénovanému tělu. Přestože by svátečně mohl, už nechce riskovat. Od září 1999 je striktním abstinentem.

V NHL skončil ve třiceti, zanechal za sebou bilanci 415 zápasů a 330 bodů (147+183). Především ale prošlápnul cestičku, po níž se časem vydávalo čím dál víc dobrodruhů, kteří se odvážili postavit režimu a odešli do neznáma za svým hokejovým snem.

 Předešlé díly:

Cesty do NHL: S požehnáním soudruhů či na paragraf opuštění republiky

Cesty do NHL: Václav Nedomanský – první emigrant a druhý Čech v Síni slávy

Share on Google+

RSS | Kontakt | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.