Další klenot Blackhawks na obzoru? Gólová mašina DeBrincat přivyká NHL

V Chicagu už je to tak trochu kolorit. Útočné stálice Jonathan Toews a Patrick Kane zůstávají, hráči kolem se mění. Je obtížné udržet dlouhodobě úspěšný celek pod platovým stropem. Generální manažer musí pravidelně odhazovat „závaží“ v podobě hráčů, jejichž cena narostla, a hledat nové tváře. Poslední bolavou ztrátou byl Artemij Panarin, jehož by mohl nahradit Alex DeBrincat.

Jestřábi rádi nahazují udičku do Evropy, odkud dokázali vedle Panarina v posledních letech přivést i dva šikovné Čechy – Michala Kempného a Jana Ruttu. Druhou možností jsou vlastní zdroje. Právě do tohoto soudku patří Alex DeBrincat. Juniorská útočná mašina, která nasázela v uplynulých třech letech v Ontario Hockey League 167 branek, se pomalu adaptuje na vysněnou ligu dospělých.

Chicago draftovalo amerického útočníka loni ve druhém kole z celkového 39. místa. V nabité konkurenci Blackhawks se neměl šanci tak brzo prosadit, takže zůstal v OHL. Tam doslova strhal veškeré statistiky. Jako hráč Errie Otters vyhrál s 18 bodovým náskokem produktivitu (127) a se 17 brankovým náskokem tabulku střelců (65). Sportsnet jej vyhlásil juniorem sezóny.

Hurá mezi chlapy

Přesto všechno se DeBrincatovi moc nevěřilo. Jeho handicapem jsou fyzické parametry. „Se 171 centimetry a 75 kilogramy může být na NHL takhle brzo nezralý. Anebo ho jeho šikovnost protlačí až ke Calder Trophy pro nejlepšího nováčka,“ napsal před sezónou šalamounsky list Hockey News. Dnes už víme, že DeBrincat na NHL zralý je. V přípravném kempu udělal na vedení klubu takový dojem, že si jej trenér Joel Quenneville v mužstvu ponechal a dává mu stále víc prostoru.

V devatenácti letech pronikl do sestavy Hawks a patří k příjemným zjevením dosavadního průběhu sezóny. Věk zůstává pro některé oblasti limitem. Když třeba Chicago nedávno dorazilo k zápasu v Las Vegas, nemohl se spoluhráči večer nikam vyrazit. Z dlouhé chvíle volal matce: „Je mi 19, nemůžu tady podniknout vůbec nic…“ lamentoval mladík. „Tak si udělej nějaký domácí úkol,“ odsekla mu se smíchem mamka.

Přestože je věkem stále teenager, na ledě ho rodný list neomezuje. Pod patronát jej dostal Patrick Sharp. Pětatřicetiletý veterán zelenáčovi radí, jak se chovat v situacích, které zatím nezažil. Co ho nikdo učit nemusí, je střílení branek, ačkoli uznává, že v NHL je to náročnější. Zatím se trefil třikrát, k tomu čtyři asistence. 7 bodů ve 14 utkáních je na nováčka slušná bilance.

„Rád bych skóroval víc a bodově pomáhal každé utkání,“ řekl nedávno. „Ale není to jako v juniorech, kde můžete sám ovládnout zápas a nasázet jich pár každý večer. Pořád se přizpůsobuju.“

Šup s ním do první lajny

Prospívá mu důvěra. Trenér Quenneville se nebojí juniora zkoušet v první formaci vedle Jonathana Toewse a Brandona Saada (případně Richarda Pánika). „Vždycky jsem byl zvyklý hrát se staršími hokejisty. Mám to tak celý život,“ říká hoch, který začal s hokejem, protože týmu jeho staršího bratra scházeli hráči. „Cítím se tu vítán. Chlapi se ke mně chovají skvěle.“

K jídlu má rád suši, poslouchá country, jako oblíbené hokejisty uvádí Stevea Yzermana a Pavla Dacjuka. V mužstvu se nejvíc bratří s o dva roky starším Nickem Schmaltzem, s nímž bydlí při cestách na pokoji, a o čtyři roky starším Ryanem Hartmanem. V jednom kuse se něčemu smějí. Synergie s mladými spoluhráči pomáhá, stranou zájmu jej ale nenechávají ani ti zkušenější.

„Všichni starší hráči v kabině ví, co to obnáší vstupovat do ligy mladý,“ říká Jonathan Toews, jenž nové hráče pravidelně zve na velkou skupinovou večeři, ale co nejrychleji zapadli. „V partě se musíte cítit dobře a to samé platí pro led, kde se nesmíte bát, že uděláte chybu.“

DeBrincat se nebojí a na jeho hře je to vidět. Chicagu se v něm rýsuje další útočný klenot.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter