Domluvíme se? aneb Jak vypadá týden před otevřením trhu s volnými hráči

O zájmu Rangers se vědělo už dlouho. A Artěmij Panarin si ani nemusel představovat, jak by v jejich barvách vypadal. Viděl to totiž na vlastní oči, když v Madison Square Garden mohl na kostce spatřit fotomontáž, kde je právě v dresu newyorského klubu. Do prvního července přitom stále zbývaly čtyři dny.

„V jednom momentě jsem jenom deset minut seděl a přemýšlel o tom. Pak mi srdce řeklo, že místo, kde chci být, je New York,” povídala ruská hvězda.

Ptáte se, jak je to možné? Jednoduše, velký faktor totiž hrálo, že letošní okno pro jednání, které se otevírá mezi draftem a trhem s volnými hráči, bylo nejdelší v jeho krátké historii, jež se píše teprve od roku 2014. Týmy směly mluvit s hráči od 23. června až do onoho prvního červencového dne.

Ač se to některým funkcionářům nelíbilo, tak delší období hrálo při lákání některých hvězd velkou roli. Mluvíme například o přesunech Joea Pavelskiho, Coreyho Perryho či Robina Lehnera.

„Jo, byl to dlouhý týden,” řekl Corey Perry. „Proběhlo hodně telefonátů a zjišťování, jak na tom který tým je a jaké má plány pro další sezonu. Musel jsem se ptát, co si o některých věcech myslí oni. Otevřelo mi to oči. Nikdy jsem si tím neprošel, ale byla to sranda.”

To Dale Tallon, generální manažer Floridy, měl opačný názor. Pro něj to taková sranda nebyla. „Abych vám řekl pravdu, tenhle týden nesnáším,” uvedl trpce. Svou práci ale může hodnotit úspěšně. K Panthers totiž přivedl Sergeje Bobrovského, Bretta Connollyho nebo Antona Strålmana.

Po dlouhé roky se mohlo jednat až po odbití poledne prvního července. Možná kvůli tomu vzniklo velké množství přehnaných a nepovedených smluv. Právě týden předcházející tomuto dnu je určen k tomu, aby se v těchto věcech více přemýšlelo. Nicméně jedna věc se nemění. Podepisovat se může opravdu až 1. července. To připomíná každému klubu obeznámení, které posílá přímo NHL.

Jak zapůsobit? Někdy hovorem, jindy procházkou městem

Rozdíl je pochopitelně v tom, jak kdo jedná. Takoví Ďáblové z New Jersey (generální manažer, jeho asistent a trenér) měli hodinu a půl trvající telefonický rozhovor s Waynem Simmondsem a jeho agentem. Simmonds se po něm rozhodl pro podpis roční smlouvy na pět milionů dolarů.

To Dallas vsadil na jinou taktiku. O Joea Pavelskiho měl velký zájem. Jak ho nakonec zlákal? Prohlídkou města, když mu společnost dělal kapitán Stars Jamie Benn a starý známý činovník ze San Jose Tom Holy.

„Bylo fajn strávit čas trošku obyčejně a jen tak být venku,” řekl po podpisu Pavelski. „Když vás někdo láká do týmu, budoucí spoluhráči jsou velkou pákou. Je to ale nezbytné. Okolo lidí, které budete denně potkávat, se musíte cítit v pohodě.”

Výše zmíněný Panarin věděl o Johnu Davidsonovi všechno. Současný prezident New York Rangers totiž působil v Columbusu. I on byl určitě důležitou postavou, která Panarina nakonec přiměla podepsat u Jezdců. Nicméně, Rusa uchvátilo hlavně město.

„Několikrát řekl, že chce působit ve velkém městě. A není větší město než New York,” uvedl Davidson. „Když jsme s ním mluvili, říkal nám, jak moc chce vyhrávat. Dokonce mluvil i o Marku Messierovi a o tom, jak právě on naučil Rangers vyhrávat.”

Právě vyvěšenou jedenáctku Marka Messiera nebo banner, jenž hlásá o vítězství Stanley Cupu v roce 1994, Panarin viděl, když byl pozván do MSG. To jenom umocnilo jeho touhu hrát tam a odmítnout větší peníze, které mohl dostat u Islanders nebo Blue Jackets.

„Mohli jsme živě vidět jeho nadšení z Rangers. Z velkého města, z velkého jeviště,” popisoval rozhovor s Panarinem generální manažer Jezdců Jeff Gorton. „Jeho znalost hokeje a našeho týmu z něj přímo sršela. Všichni, kteří jsme tam seděli, jsme z toho byli nadšení.”

Příjemná i nepříjemná překvapení

Někdy se hráč prostě dlouze rozmýšlet nemusí. Příkladem může být Richard Pánik, který podepsal s Washingtonem Capitals. „Byla to nejlepší nabídka, kterou jsem dostal,” řekl Pánik. „Jako jediní mi nabídli čtyři roky. To byl ten hlavní důvod, proč jsem si vybral Capitals. Chtěl jsem delší smlouvu a oni byli ochotni mi ji hned dát.”

Opačný zážitek pak má z letoška hrdina Islanders Robin Lehner. Ten chtěl v New Yorku hodně zůstat. Dlouho také nic nenapovídalo tomu, že by měl Isles opustit.

Ostrované se ale nakonec rozhodli pro Semjona Varlamova. Lehner se tak musí stěhovat do Chicaga, kde dostal roční smlouvu na pět milionů.

„Měl jsem pár dnů na rozmyšlenou. Když jsem se vrátil a chtěl dát věci do pohybu, oni už byli rozhodnutí pro někoho jiného,” konstatoval Lehner odchod od Islanders.

I taková je stránka NHL. Není to jen hokej, je to také byznys, ve kterém mohou rozhodovat kromě srdce také miliony, úspěch nebo prestiž. A každý hráč má své priority nastavené jinak.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter