Draft 1984 - záchrana Pittsburghu Penguins

Co uděláte, když víte, že váš tým výsledkově i finančně skomírá, otevřeně se hovoří o možnosti přesunu jinam a na draftu bude k dispozici hráč s vizitkou “generační talent”? Hráč, který může být pro vaši organizaci oním "spásným andělem"? Ke všemu neexistuje nic jako draftová loterie (ta byla zavedena až v roce 1995) a pravidla pro výběr draftu jsou křišťálově jasná. Jako první volí tým, který bude mít na konci sezony nejmenší počet bodů ze všech týmů v lize. Budete “tankovat”, co to jen půjde (počínání, kdy tým záměrně prohrává, aby získal co nejvyšší volbu v draftu, se nazývá “tankování”). Je to morální? Určitě ne. Je to ta správná věc, jak zachránit tým? Určitě ano.

9. červen 1984. V tento den si v montrealské hale Forum vybíraly jednotlivé týmy nejslavnější hokejové ligy světa mladé hráče v rámci tzv. vstupního draftu (anglicky Entry Draft). O tom, které jméno zazní jako první, nebylo pochyb. Svou třetí sezónu v kanadské juniorské soutěži ukončil Mario Lemieux, frankofonní Kanaďan, rodák z Montrealu a hráč, který za tři sezóny v nejvyšší kanadské juniorské soutěži zaznamenal neuvěřitelných 562 bodů (247 gólů a 315 přihrávek). V poslední sezoně navíc překonal dosavadní rekordy Guye Lafleura, když nastřílel 133 gólů a zaznamenal celkem 282 bodů. 

Sezona 1983-84, která vrcholila právě zmíněným draftem, se tak nesla ve znamení “boje” o poslední místo. Nejurputnější boj svedli pittsburghští Tučňáci a Ďáblové z New Jersey. “Vítězem” tohoto kontroverzního souboje se nakonec stali Tučňáci, kteří za celou sezonu nasbírali pouhých 38 bodů. Generální manažer týmu z města oceli Ed Johnston, tak mohl onoho červnového dne před 35 lety, celému hokejovému světu oznámit, koho si jeho tým volí jako první volbu v draftu: Mario Lemieux. 

Všichni očekávali, že bude následovat klasický scénář: hráč se radostně obejme s rodiči, přijde na pódium, kde si potřese rukou s vedením týmu, navlékne na sebe klubový dres a do mikrofonu odříká připravenou řeč o tom, jak je šťastný, že ho draftoval právě onen klub, kterému již od dětství fandil a umíral touhou obléci jeho dres. Jenže nastal šok. Mladý Kanaďan se pouze zvedl, krátce pokynul přítomným a zase si sedl na své místo. Důvod: Lemieux se nemohl dohodnout na kontraktu se svým budoucím týmem. Novinářům řekl, že je z celé situace rozmrzelý a celou situaci popsal slovy: “Pittsburgh mě dostatečně nechce”.

Do začátku tréninkového kempu se situace vyřešila, Lemieux podepsal dvouletou smlouvu v hodnotě 700 tisíc USD (amerických dolarů) a úchvatná kariéra “The Magnificent One”, jak byl Mario Lemieux přezdíván, mohla začít. 

Mimochodem nebyl to první “problém” mladé hvězdičky. Pozvánku do kanadského týmu pro juniorské mistrovství světa 1984 odmítl s odůvodněním, že se mu nelíbilo, jak s ním zacházel trenér Dave King na předchozím šampionátu v roce 1983 a za druhé, že se chce soustředit na překonání rekordu v kanadské juniorské soutěži QMJHL (Quebec Major Junior Hockey League - juniorská soutěž, jež je součástí kanadské juniorské hokejové ligy). QMJHL, patřící pod kanadský hokejový svaz, se rozhodla ho suspendovat po dobu konání šampionátu. Lemieux prostřednictvím svého agenta Guse Badaliho ligu zažaloval a uspěl.

Výčet všech jeho úspěchů, rekordů a trofejí by vystačil na samostatný článek. Jedno je však jisté. Taktika, kterou k jeho získání Tučňáci zvolili, se týmu mnohonásobně vyplatila. Z otloukánka ligy se během několika let stal jeden z nejlepších týmů ligy ověnčený pěti tituly. V letech 1991 a 1992 dovedl Lemieux tým k zisku Stanley Cupu jako kapitán, na titulech v sezónách 2009, 2016 a 2017 se podílel jako vlastník týmu. Tím se stal poté, co bývalí vlastníci klubu byli nuceni vyhlásit bankrot. Největším věřitelem byl právě Lemieux, který přišel s nabídkou odkupu mužstva. Americký konkurzní soud vydal souhlasné stanovisko, Rada guvernérů NHL změnu vlastnictví též povolila a tak se 1. září 1999 stal Mario Lemieux oficiálně majitelem svého bývalého klubu. 

Draft v roce 1984 byl zajímavý i z českého pohledu. Jako pátí v pořadí volili slavní Canadiens a jejich generální manažer Serge Savard ohlásil asi nejpřekvapivější volbu v historii draftu: Petr Svoboda. Svoboda patřil v Evropě k perspektivním mladým hráčům, ale nebylo zvykem plýtvat vysokými volbami na hráče zpoza “železné opony”, protože naděje, že se hráč skutečně objeví v týmu, byla mizivá. Jenže lišák Savard přichystal všem přítomným ještě jedno překvapení. Poté co vyvolal jméno mladého českého beka, ten se objevil v sále, vystoupil na pódium, potřásl si rukou s vedením klubu a navlékl na sebe ikonický dres slavného klubu. Nikdo z přítomných netušil, že Canadiens Svobodu doslova “unesli” z ME hráčů do 18 let, které se konalo v německém Rosenheimu.

Calderovu trofej pro nejlepšího nováčka sezóny 1984-85 získal podle očekávání právě Mario Lemieux. Další sezónu ji získal obránce Gary Suter, který byl vybrán také v draftu roku 1984, jako 180. v pořadí a v roce 1987 ji získal útočník Luc Robitaille, 171. celková volba draftu 1984! Tři vítězové Calder Trophy z jednoho draftu? Tenhle ročník se opravdu povedl.  

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter