Dryden vs. Dryden. Den, kdy se v NHL proti sobě postavili bratři v brankářské výstroji

Čím jsem byl, byl jsem rád. Kdyby tuto větu nenapsal Jan Neruda v Knihách veršů, jistě by ji vymyslel Ken Dryden. Vždyť jeho život je pestřejší než klášterní vitráže.

Coby gólman získal pět Vezinových trofejí i šest Stanley Cupů.

V NHL si vyzkoušel také roli generálního manažera. Stál v čele hráčské asociace. Prosadil se jako právník, dařilo se mu v politické branži - dokonce usedl do ministerského křesla.

Byl televizním komentátorem. Přednáší na vysoké škole, navrch je autorem několika knih.

A dodnes platí spolu s o šest let starším bratrem Davem za jediné sourozence, kteří se kdy v NHL utkali v brankářské výstroji. Psal se 20. březen 1971, od té chvíle právě uplynulo 49 let.

Původní scénář přitom historickému zápisu nepřál.

Montrealští Canadiens čerstvě povolali Kena z farmy, ve slavné hale Forum měl proti Buffalu jen krýt záda Rogiemu Vachonovi.  Šavle sice nasadily Davea, jenže když jejich kouč Punch Imlach viděl na druhé straně Vachona, ihned ho vystřídal.

"A tak jsme oba seděli na střídačkách a koukali na hokej," vzpomíná Ken.

"Večer před mačem mi volal táta a povídal, že by se rád přijel podívat. Zrazoval jsem ho od toho. Věděl jsem, že má chytat Vachon, a nechtěl jsem aby byl zklamaný, že nás s Davem neuvidí na ledě. Řekl mi, že stejně sedne do auta a přijede," dodává Ken.

Ještě, že si Dryden senior nedal říct a mnohamílovou cestu z Toronta absolvoval. 

"Zkraje druhé třetiny byla strkanice u naší branky, Vachon upadl a dlouho se nezvedal. Ležel na ledě pár minut. Náš trenér Al MacNeil se ke mě otočil a řekl mi, ať jdu na led. Jakmile to viděl Imlach, mávl na Davea," vypráví Ken.

"Když jsme byli děti, tak jsme proti sobě hrávali na ulici. Oba jsme snili o tom, jak jednou budeme zářit v NHL a předvádět tam neskutečné zákroky. Ani jeden jsme si ale nedokázali představit, že k tomu jednou opravdu  dojde. Teď jsme se na sebe náhle dívali přes ledovou plochu v legendární hale Forum a náš táta byl u toho," pokračuje.

"Necítil jsem se úplně komfortně," přiznává ve svém textu pro Grantland.

"Bylo toho na mě moc. Myslel jsem na to, že jsem se dostal do hlavního mužstva a že se musím předvést. Také se mi honilo hlavou, že na druhém konci kluziště stojí právě Dave. I když jsme se střetli v následujících letech ještě několikrát, nikdy to pro mě nebyla velká zábava." 

Montreal toho večera zvítězil 5:2, Ken i přes jistou sklíčenost válel.

Když byl konec, chtěl rychle zmizet z ledu do kabiny. "Odjížděl jsem směrem ke střídačce, když mi cestu zkřížil Dave. Překvapil mě. Přijel s tím, že uděláme něco, co hokejisté v NHL po konci utkání nedělávají. Že si potřeseme rukama," popisuje Ken.

Pozorný fotograf tuto chvíli zachytil a zvěčnil. "Dodnes mám v pracovně dvě fotky z časů u Habs. A ta s Davem je jednou z nich."

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter