Dvě nahrávky do tisícovky. Thornton brzy vstoupí mezi smetánku

Pouhé dvě asistence. To je vše, co mistra ve svém oboru dělí od magické hranice tisíce přihrávek na gól. Pokud Joe Thornton opravdu překlene jeden z největších milníků kariéry, zařadí se jen ke dvanácti dalším hokejistům, kteří v historii National Hockey League dokázali něco podobného.

Vidí, že má pořádnou konkurenci. Schopnost servírovat spoluhráčům kotouč na požádání prokázal například mladý kapitán Edmontonu Connor McDavid. A také další mladíci sbírají již během prvních ročníků v nejlepší lize světa kanadské body po akcích, které sami vypracovali. Joe Thornton, dlouhodobá ikona San Jose Sharks, ovšem stále platí za obrovskou jistotu, co se týče přehledu na ledě. Když to přeženeme, stačí najet před branku, nastavit hokejku. „Jumbo“ vám přistrčí puk a vy v pohodě překonáte soupeřova gólmana.

Ostříleného útočníka v cestě za tisícovkou těžko něco zastaví, dvě asistence by pro něj měly být hračkou a dá se předpokládat, že další oslavu pod střechou SAP Center uspořádají velmi záhy. San Jose bude některému ze svých oblíbenců v této sezóně tleskat už podruhé, nedávno zaokrouhlil počet vstřelených gólů na pět set další hrající veterán Patrick Marleau.

V případě Thorntona půjdou všechny dosavadní úspěchy a individuální trofeje stranou. Kanaďan obdržel Hart Trophy i Art Ross Trophy, nemá úplně daleko ke čtyřem stovkám branek. Jenže meta, po níž stačí natáhnout ručku, pro něj v hokejovém důchodu bude mít dost možná největší význam. Člověk si řekne, že není zase tak těžké posbírat tisíc nahrávek, když za každý gól dostanou kanadský bod kromě střelce ještě dva hráči. Navíc uvědomíme-li si, kterak dlouho usměvavý vousáč brázdí vody NHL.

Ale jak stojí v úvodu textu, pouze dvanáct dalších borců vyšplhalo tak vysoko. Přičemž je třeba vzít v úvahu, že mezi ně patří legendy všech legend – Wayne Gretzky, Mario Lemieux, Gordie Howe nebo neunavitelný Jaromír Jágr. A pozor, Thornton nepolevuje ani v závěrečné fázi kariéry.

Asistence číslo 900

Jasně, v tabulce nahrávačů letošního ročníku není na úplné špičce, vyskočili před něj McDavid, Crosby, obránce Keith nebo spoluhráč Brent Burns. Zkrátka samá esa. To ale ze šikovnosti věrného Žraloka neubírá, zámořští komentátoři o něm nadále mluví jako o muži, který má na svůj věk neuvěřitelně skvělý přehled o dění na ledě. Hokej se zrychluje, Joe drží krok. Ačkoli s postupem času počet nakupených bodíků klesá, tomu těžko zabránit.

Existují statistická data z předchozích deseti let o primárních (tedy prvních) a druhých asistencích. Ač jde o vyčíslení pouze za tento časový úsek, žádný z hráčů nevyprodukoval více primárních přihrávek než Joe Thornton, konkrétně 314. To je hodně důležité zjištění. Zatímco druhé asistence lze často přičítat i náhodě, první v drtivé většině případů pramení z šikovnosti autora finálního pasu.

Nabízí se otázka, kam až to Thornton s přihrávkovou jízdou dotáhne. Zanedlouho oslaví osmatřicáté narozeniny, a stejně jako ostatní veteráni, ani on nemůže hrát navěky (Jágra nepočítáme). Jakmile pokoří tisícovou hranici, bude ztrácet šestnáct přihrávek na jmenovce Joe Sakica, třiatřicet na Lemieuxe, za Marcelem Dionnem zůstane o rovnou čtyřicítku zpět. Ještě v rámci aktuálního ročníku má potenciál uhánět v pořadí za Sakicem, ale co dál? Co následující měsíce?

Thornton začátkem letošního července – pokud nedostane nabídku dříve – vstoupí na trh s volnými hráči. Na hokej mezi nejlepšími stále má, kráčí ve šlépějích Shanea Dona či Matta Cullena, také ti jsou pro své celky i ve vyšším věku užiteční. Nelze se podivovat, pokud hrdina Sharks vydrží aspoň do čtyřiceti let. Už jen proto, že mu ve sbírce stále chybí ten zatraceně vytoužený křapáč, Stanley Cup.

Bez ohledu na to, zda stříbrný pohár stihne v San Jose (a kdo ví, třeba i jinde) vybojovat, už teď vryl jméno Joe Thornton do historie ligy. Vlastně ne, až po oněch dvou nahrávkách, jež mu k milníku scházejí.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter