Elliott pod tlakem. Zvládne se St. Louis konečně uspět v play-off?

Brankář missourských Bluesmanů Brian Elliott po roční odmlce bude v play-off čelit nájezdníkům soupeřů z pozice brankářské jedničky. Experiment s Ryanem Millerem generálnímu manažerovi Armstrongovi loni nevyšel, ale ani Elliott v předchozích letech dvakrát nezářil. Letos má dost možná poslední šanci přesvědčit vedení o tom, že není slabinou St. Louis a dokáže svůj tým podržet v klíčových momentech.

Rodák z Newmarketu v provincii Ontario si odbyl debut v nejlepší hokejové soutěži světa v sezóně 2007/2008, kdy v dresu ottawských senátorů odchytal jeden jediný – vítězný – zápas. V hlavním městě Kanady si postupně vybudoval solidní pozici, ale během sezóny 2010/2011 se stěhoval do Denveru, během neúspěšné štace u Avs zasáhl jen do dvanácti zápasů.

Od roku 2011 nepřetržitě (kromě krátkých působení na farmě v Peorii) stráží svatyni svého současného zaměstnavatele, St. Louis Blues. V play-off však nikdy nedošel příliš daleko, vychytal totiž jednu jedinou sérii – v roce 2012 Bluesmani vyřadili v prvním kole San Jose, ale ve druhém dostali „nařezáno“ 0:4 na zápasy od budoucích šampiónů z Los Angeles.

Neuplynul ani rok a prokletí Králové stáli St. Louis v cestě znovu – tentokrát v prvním kole. Elliott nevyhořel (úspěšnost zákroků 91,9 %, průměr inkasovaných branek 1,9), ale na postup to ani tentokrát nestačilo. GM Doug Armstrong se tak rozhodl jednat, ačkoliv se v následujícím ročníku nevedlo zle Jaroslavu Halákovi – před vyřazovacími boji 2014 přivedl novou brankářskou jedničku, velezkušeného Ryana Millera, který předtím držel jakž-takž nad vodou utrápené Buffalo.

Sázka na amerického hrdinu ze ZOH 2010 se však protřelému funkcionáři hrubě nevyplatila. Miller v play-off nedosáhl ani na devadesátiprocentní úspěšnost zákroků, která dělí průměrné gólmany od podprůměrných, a neusnadnil tak svým kumpánům marnou snahu vyřadit Chicago.

Miller, brankář nejspíše už za svým výkonnostním zenitem, v létě podepsal lukrativní smlouvu s Vancouverem, kde se spravedlivě dělí o práci s perspektivním Eddiem Läckem. A tak Bluesmanům nezbývá než znovu vsadit na Elliotta, poněvadž Jaro Halák se stal spolu s útočníkem Chrisem Stewartem obchodním artiklem v transakci, která do města bluesové hudby přivedla Ryana Millera.

Alternativou za gólmana, jemuž bývá experty nezřídka kdy vyčítána psychická labilita a rozhárané výkony, není nikdo jiný než mladý Jake Allen, jenž v letošním ročníku vykazuje podobná čísla jako jeho známější kolega a bývalá univerzitní hvězda Elliott. Čtyřiadvacetiletému talentovi znatelně prospělo kraťoulinké působení legendárního Martina Brodeura v týmu s velkou notou na dresu, v létě se navíc Allen stane chráněným volným hráčem. Má na post jedničky? Koho Armstrong upřednostní?

Je velmi pravděpodobné, že se kolem Jakea Allena vyrojí generální manažeři některých týmů (Edmonton, Buffalo,…) jako vosy, a tak se Armstrong v případě dalšího brzkého exodu z bojů o pohár Lorda Stanleyho ocitne na rozcestí, na němž jsou ukazatele nasměrovány do tří stran:

1. Ponechat si Briana Elliotta.
2. Dát Jakeu Allenovi šanci stát se novou brankářskou jedničkou.
3. Znovu překopat hierarchii mezi třemi tyčemi a přivést nového strážce svatyně.

V případě, že by byl Armstrong nucen uchýlit se ke třetí, krajní, variantě, koho by měl ale přivést, když to nevyšlo s Halákem, Elliottem, Millerem, Allenem, Brodeurem ani Conklinem…

Do třetice všeho dobrého, praví otřepané lidové rčení. Dosáhne tým okolo Backese, Tarasenka, Pietrangela, Stastnyho, Shattenkirka a Elliotta konečně s vytáhlým kanadským brankářem na pořádný úspěch?

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter