F jako Forsberg. Kdo nově dělá čest slavnému jménu?

Dlouhá léta jsme se kochali pohledem na hokejovou virtuozitu Petera Forsberga, jednoho z nejdominantnějších hráčů přelomu tisíciletí, jehož předčasně do penze poslaly chronické potíže s kotníky. Jmenovka Forsberg nicméně nezmizela z Národní hokejové ligy na dlouho - u nashvillských Predátorů na Petera navázal talentovaný forvard Filip,v dresu Columbusu Blue Jackets předvádí své brankářské umění Anton. Pojďme se na oba mladíky podívat podrobněji.

Hned zkraje se sluší říct, že všechny tři zmíněné borce nespojuje žádná příbuzenská vazba. Ono totiž příjmení Forsberg je ve Švédsku podobně běžné jako v našich končinách Procházka či Růžička. A už jen ve světě ledového sportu najdeme několik Procházků či Růžičků, které dohromady pojí jedině ta jmenovka na zádech. Jen namátkou, za extraligový Třinec dlouho hrával Martin Růžička a byť se letos překvapivě probil do nominace na minské mistrovství světa, nebylo to kvůli pokrevnímu poutu s reprezentačním trenérem Vladimírem Růžičkou. Analogický případ bychom našli také u Procházky, ale již se více nezdržujme.

Zámořský server Behind the names píše, že Forsberg patří do stovky nejčetnějších příjmení v zemi Tre Kronor. Pokud bychom pátrali po jeho významu, nalezneme lehce úsměvnou odpověď - slavné příjmení totiž vzniklo složením slov fors, tedy vodopád, a berg (hora). Laickým okem vzato, přijatelným překladem budiž horský vodopád. Kdo se tedy do NHL valí coby jeho další, čerstvá vlna? Začněme v Columbusu, kde se díky zranění ruského fantoma Sergeje Bobrovského objevil mezi třemi tyčemi Anton Forsberg, jednadvacetiletý odchovanec Härnösandu. Columbus si vytáhlého seveřana zajistil v sedmém kole draftu 2011. Tak pozdní pozice na každoroční dražbě talentů většinou neslibuje brzký debut v NHL, nicméně Anton měl předpoklady, aby se stal výjimkou potvrzující pravidlo. Jaké? 

Anton, podceňovaný kliďas se syrovým talentem

Metál si zaslouží gólmanský skaut Justin Goldman. Již před dvěma roky upozorňoval na to, že Anton je nezvykle mentálně odolný. A hlavně pronesl následující větu: "Zdá se mi, že Forsberg je tím typem brankáře, který půjde výkonnostně jedině nahoru a bude se stále zlepšovat. Dokud se mu bude dařit ve Švédsku, bude růst jeho sebevědomí a to je pro něj jedině dobře." Antonovi se doma opravdu dařilo - značně mu pomohl perfektní přechod z mládežnického do seniorského hokeje. V ročníku 2012-13 exceloval coby spoluhráč Davida Pastrňáka v kleci druholigového Södertälje, načež podepsal nováčkovský kontrakt s Modrokabátníky a povýšil do slavného MODA, které vychovalo pro zámoří bratry Sediny, Markuse Näslunda nebo shodou okolností právě Petera Forsberga.

Anton senzačně obstál v silné konkurenci Linuse Ullmarka a řekl si o letenku směr Columbus, Ohio. A dál už to asi znáte. Pro vedení Modrokabátníků si pak připravil doslova šok, když od prvního okamžiku na farmě (Springfield Falcons) chytal jako z partesu a o třídu převýšil svého krajana Ocara Danska i zkušeného Kanaďana Scotta Munroea. Rázem vystoupal v gólmanské hierarchii Columbusu na třetí místo, hned za "Boba" a Curtise McElhinneyho. Přitom se měl teprve rozkoukávat, velké věci se očekávaly především od Danska, jehož od juniorů provází pověst budoucí hvězdy. Klidná povaha a "syrový" talent, který u něj nelze přehlédnout, pomáhají Antonovi naplňovat potenciál rychleji než technicky preciznímu Danskovi, jemuž činí jisté obtíže adaptace na profesionální hokej. 

A tak když Columbus tvrdě pocítil, že NHL není jen o manažerském umu, ale také o štěstí a postupně na marodku nahromadil devět hokejistů včetně Bobrovského, dočkal se povolání do prvního týmu ten, kterému ještě v létě věřil jen málokdo. 1. listopadu Anton debutoval obstojným výkonem proti New Jersey Devils, mezi elitou ho góly přivítali Marek Židlický a Adamové Larsson s Henriquem. "Bylo to pro mě snazší než jsem čekal, ale stejně jsem smutný, protože jsme prohráli," komentoval Anton svou premiéru. V sobotu pak čelil opravdu nelehké zkoušce, měl zastavit momentálně nezadržitelnou ofenzivní lavinu Tampy Bay Lightning. Skončilo to podle očekávání - čtyřmi kusy v kase a předčasným opuštěním brankoviště. Nikitovi Kučerovovi alespoň překazil pokus o "forsbergovskou kličku". Dá se tušit, že to ale nebylo Antonovo poslední slovo v NHL.

Filip, dar na zlatém podnosu z Washingtonu

Druhý z "nových" Forsbergů, Filip, si na nablýskaném parketu zámořské soutěže počíná o poznání dominantněji. Ex-kapitán švédské juniorky, se kterou dobyl zlato i stříbro, si získal důvěru hlavního kouče Preds Petera Laviolettea a ten ho postavil vedle špičkových hokejistů - tvořivého centra Mikea Ribeira a neomylného střelce Jamese Neala. Vzájemná spolupráce funguje jako švýcarské hodinky, Ribeiro s Forsbergem vymýšlejí pro Neala palebné pozice, a dávají mu tak ideální příležitost, aby ukázal jak skvěle má seřízenou mušku. A také že umí hrát bez Sidneyho Crosbyho či Jevgenije Malkina. "Mike je výborný nahrávač a James zase ryzí kanonýr, já se s nimi jen snažím držet krok a stát, tam kde mám. Dělám maximum, abych jim pomohl," hodnotí Filip svou roli v elitní lajně Predátorů.

Možná je zbytečně skromný, se ziskem 15 kanadských bodů ve 14 zápasech dává zapomenout na předchozí nepovedený pokus nastálo prorazit do nashvillského základu. Nutno uznat, že po boku Neala s Ribeirem to má nyní podstatně snazší, než když musel bruslit vedle Davida Legwanga s Ericem Nystromem. Dvacetiletý skandinávec, jehož pro velký hokej vychoval Leksand, samozřejmě časem trošku zvolní, momentálně se mu totiž daří, na co sáhne, a takové štěstí nevydrží věčně. Ostatně Jared Clinton z The Hockey News připomíná, že Filip má vyšší úspěšnost střelby než tradiční hvězdy Corey Perry, Sidney Crosby, Claude Giroux a další, což se dá rovněž považovat pouze za dočasný jev.

Jak moc se jeho produktivita propadne, ukáže až čas. I přes pesimistickou předpověď musíme s Forsbergem, jehož jmenovec Peter kdysi válel za Nashville vedle Paula Kariyi, počítat jako s kandidátem na Calderovu trofej. Mnoho výraznějších prospektů v NHL v současné chvíli není, náš žebříček zelenáčů, kteří stojí za pozornost, nevyhrál pro nic za nic (článek zde). V tom, aby očekávaný výkonnostní propad byl co nejmenší, Filipovi pomůže příkladný přístup k hokeji. "Snažím se ze sebe pokaždé dostat to nejlepší," tvrdí v rozhovoru pro The Tennessean. Můžete mu věřit, poslední roky nedostával nic zadarmo a místo v top six Predátorů si musel vybojovat na farmě a následně v přípravném kempu.

Do Nashvillu se dostal loni, při přestupové uzávěrce se ho za Martina Erata a Michaela Lattu vzdali washingtonští Capitals. O jak moc nerozvážný krok šlo, vypovídaly dobové reakce fanoušků i hokejových expertů. A současnost McPheeho přešlap jedině potvrzuje, o trejdu se začíná hovořit jako o jedné z nejméně vyvážených transakcí, které NHL za poslední roky viděla. Třeba se za pár sezón z Forsbergova obětování za hráče, který si později sám vyžádal přestup z Washingtonu, stane podobně kultovní záležitost, za jakou považujeme odchod Miroslava Šatana z Edmontonu Oilers, případně Nealův a Niskanenův transfer do Pittsburghu Penguins. Filip, jedenáctka draftu 2012, rozhodně disponuje potenciálem, aby ještě dlouho budil vedení Capitals ze spaní.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter