„Genetické monstrum“ řádí dál. Jágr i ve 44 letech překonal 60 bodů a šokuje hokejový svět

Loni po trejdu na Floridu se radoval, že má šanci zahrát si play off. Mužstvo Panterů se o vyřazovací boje srdnatě rvalo, ale nakonec na ně nedosáhlo. Letos už jim boje o pohár Lorda Stanleyho neuniknou. Kolik radosti nebo smutku Jaromíru Jágrovi přinesou, je ve hvězdách, už s končící základní části je ale jasné, že tahle sezóna bude v biografii čísla 68 zapsána velmi dobře.

Vždycky se můžu zlepšit!

Jágr potvrdil, že nezpomaluje. Je to neuvěřitelné. Hraje hokej ve věku, kdy ho nehrál žádný jiný útočník v historii téhle ligy. Výjimkou byl jen Gordie Howe, který po dvouleté odmlce (43-45 let) a šestiletém působení ve WHA (45-51 let) odehrál v NHL sezónu, kterou končil jako dvaapadesátiletý.

Kladenská legenda by měla podle všech přírodních zákonů pomalu balit. Místo toho nasbíral Jágr poosmnácté v kariéře přes 60 bodů v sezóně, čímž si mimochodem obhájil stotisícový výkonnostní bonus; v ligovém bodování ho najdete na začátku třetí desítky a v týmové produktivitě Panthers není už dlouhou dobu lepšího hráče. Jak je to vůbec možné?

Od svého návratu z Ruska obvykle na konci každé sezóny opakoval, že pořád „může být lepší“. Troufalost tvrdit něco takového v tomhle věku, že? Znělo to jako nepřiměřené sebevědomí. Nebo jako marketingová povinnost hráče, který bojuje o další smlouvu. V takovém věku je přece postupný útlum očekávatelný a není na něm nic divného. Jaképak zlepšení?

Jenomže Jágr letos odehrál výbornou sezónu. Mnohem lepší než loni. Nastřílel několik nádherných gólů, další parádním způsobem připravil. Akce před brankou Barkova v utkání s New Jersey byla lahůdkou od začátku do konce. Podobně připravil Jágr gól Vladimíru Růžičkovi v Naganu 1998 proti Finsku. Nebo Alexeji Morozovovi jeho vůbec první trefu v NHL v otevíracím duelu sezóny 1997-98. Kdo by, probůh, čekal, že stejně suverénní kousky budeme v jeho podání sledovat ještě v roce 2016?!

Je nás víc, kdo si užívá tyhle příjemné šoky. „Dámy a pánové a tenhle muž se narodil 15. února 1972. Podívejte se na tu akci. …1972!“ žasnul americký komentátor při utkání Floridy s Devils.

Akce před gólem Barkova:

Před odchodem do Ruska nasbíral slavný Kladeňák v dresu Rangers jako šestatřicetiletý 71 bodů. Kolik mu do téhle úrovně bude scházet letos, kdy je o osm let starší a ještě tři zápasy vynechal? Moc to nebude. Když má kolem sebe kvalitní spoluhráče, umí si udržet neskutečně konstantní výkonnost. A rozhodně to není o tom, že by žil z práce ostatních. Jako obvykle tým táhne.

Unikátní odolnost, fenomenální geny

Historie National Hockey League nabídla spoustu legend, hvězd. Leckdo vydržel hrát opravdu dlouho, čtyřicítka už ovšem bývá kritická. Steve Yzerman končil ve 41 letech s úplně zničeným kolenem. Mario Lemieux byl smolař, jehož stíhala nejroztodivnější zranění a vážné zdravotní neduhy po celou kariéru. Ve čtyřiceti rozjel poslední sezónu, z níž odehrál jen 26 utkání. Wayne Gretzky býval relativně zdráv, ve 38 letech však vycítil, že jeho konkurenceschopnost klesla přespříliš, tak raději skončil. A tak by se dalo pokračovat…

Jágrovy dva góly Minnesotě (2:1) ze 3. ledna:

Co Jágrovi přímí vrstevníci, kde je jim konec? Eric Lindros se doslova rozsypal, skončil ve 34 letech. V Hockey News nedávno přinesli současnou fotografii velkého Erica s rodinkou. Roztomilé děti, každé na jedné paži. Táta přibral tolik, že byste ho nepoznali! Paul Kariya, Peter Forsberg? Další muži, s nimiž se Jágr v devadesátých letech naháněl. Všichni dávno v hokejovém důchodu.

Nejdéle vydržel Teemu Selänne, i tomu už ale dávalo tělo po čtyřicítce důrazně znát, že ho každou další sezónou nepřiměřeně týrá. „Vím, že se jednou stejně neobejdu bez umělé náhrady kolenního kloubu,“ byl si Selänne v závěru kariéry vědom, jak své tělo huntuje.

Jágr si pořád může dovolit tréninky, nad kterými zůstává rozum stát. Dokonce i respektovaný fyzioterapeut Pavel Kolář s nelibostí konstatoval, že dvacetikilová tréninková vesta je obrovská zátěž na páteř. Jágrův někdejší osobní kouč Marián Jelínek v nedávném (mimochodem vynikajícím) rozhovoru pro internetovou DVTV v odpovědi na otázku, zda hraje Jágr tak dlouho, protože vždycky trénoval navíc, zchladil reportérku Danielu Drtinovou: „To je velmi diskutabilní, protože plno jiných hráčů by to zničilo. Spousta přetěžovaných hokejistů musela naopak o to dřív skončit, protože měli problémy s koleny nebo obecně s kloubním aparátem…“

Rakouský brankář Bernd Brückler ve svých vzpomínkách na KHL „Rusko, země neomezených možností“ zmiňuje, jak jednou před utkáním s Omskem zašel do soupeřovy kabiny pozdravit starého kamaráda. Narazil přitom na Jágra, jak se obvyklými dřepy rozcvičuje na zápas. Byl užaslý ze setkání s legendou, kterou nepokrytě obdivoval. Selänne nebo Yzerman by si takovouhle rozcvičku pár let před čtyřicítkou určitě dovolit nemohli. Většina hráčů volí v tomhle věku opatrnější přístup…

Genetické monstrum

Jágr jede pořád naplno, protože jeho genetický potenciál je mimořádný. Ojedinělý i ve světovém měřítku. Vyniká o to víc ve světle faktu, který rovněž zmínil Marián Jelínek: „Jarda nikdy moc nedbal na stravování. Jedl ty svoje tatranky… Teď už si to hlídá víc, ale dlouho to tak nebylo.“

Autor tohoto článku si dobře vybavuje starý internetový chat (odpovědi na otázky čtenářů) z konce devadesátých let, kde se jeden dvanáctiletý hokejista chtěl u světového esa poučit, jak správně baštit: „Co jíte před zápasem?“ zeptal se sběratele Art Rossových trofejí. Odpověď: „Normálně... Svíčkovou, řízek se salátem. Prostě co máma uvaří…“ zareagoval s upřímnosti sobě vlastní tehdejší tahoun Pittsburghu.

Přesto všechno si jde tenhle chlap ve 44 letech v sobotu po zápase (s Philadelphií 12. března) ještě v noci zatrénovat, přičemž v pondělí a v úterý znovu hraje! Do nejtěžšího cyklu – tři zápasy ve čtyřech dnech – si naloží další individuální zátěž. Roberto Luongo nedávno potvrdil, že na rozdíl od mnoha mladších kluků nevynechá nestor týmu jediný dobrovolný trénink nebo rozbruslení. Jeho noční tréninkové pozdravy z facebooku už s obdivem tlumočí nejen česká, ale i kanadská a americká média.

„Je to genetické monstrum,“ prohlásil na Jágrovu adresu v polovině března před utkáním Floridy s Torontem nejlépe placený kouč současné NHL Mike Babcock. „Je to obrovský chlap, samozřejmě s velkým dosahem. Když máte parametry, šikovné ruce a správně myslíte, umožňuje vám to chránit si puky, zakládat akce. Jako mladý kluk byl superhvězda, i teď zůstává opravdu dobrým hráčem.“

Stačí se podívat na letošní produktivitu. Daleko za Jágrem najdeme Jasona Spezzu, Jevgenije Malkina, Phila Kessela, Jonathana Toewse, Jakuba Voráčka a řadu dalších současných hvězd. Užívejme si to, protože takového hokejistu už nikdy mít nemusíme. A nejen Česká republika. Kdo ví, zda ještě NHL někdy zažije hráče, jenž se bude ve 44 letech držet ve třetí desítce ligového bodování a o generaci mladší borci budou v tréninku funět, aby mu stačili.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter