Havlát se loučil v slzách. Hokej mu chybí, na budoucnost zatím nemyslí

Téměř 600 kanadských bodů v NHL v bezmála 800 zápasech, seniorský i juniorský titul mistra světa, účasti na Světovém poháru a ZOH, a spousta krásných gólových akcí. Výčet kariéry Martina Havláta je vskutku bohatý, ovšem zdraví neporučíte. Šestatřicetiletý útočník dal při rozlučce v Brně své kariéře definitivně sbohem. Exhibiční rozlučka měla vše, co si samotný hráč vysnil. Do jihomoravské metropole se sjely velké osobnosti českého a slovenského hokeje, beznadějně vyprodané tribuny se dočkaly parádního hokeje a všichni se skvěle bavili. A po závěrečném hvizdu vše sám Havlát emotivní řeči zakončil.

„Užil jsem si to, bylo to super. Všichni přijeli, a nikdo navíc pozdě (úsměv). Plný dům, skvělý soupeř, co víc si přát,“ neskrýval nadšení z akce sám Havlát, jenž celou exhibici organizoval. „Pár telefonů jsem musel udělat, ale na druhou stranu mi strašně moc pomohli lidé, co pracují pro Kometu, a klub jako takový celkově. Patří jim velký dík, všechno šlo podle plánu. Zaslouží si jedničku,“ dodal.

Martin Havlát: Další rozlučka bude brzo, adeptů tady bylo dost

Na led brněnské DRFG Areny už při rozbruslení vyjel za bouřlivého aplausu a ochozy dlouho vyvolávaly jeho jméno. „Bylo to emotivní a krásné. Myslím si, že všichni kluci, co hráli pár zápasů v NHL nebo bojovali za národní tým, by si zasloužili aspoň jeden stejný zápas na konci. Doufejme, že takových zápasů budeme mít teď víc do budoucna. Nejen já končím, bylo tu i dalších pár adeptů,“ rýpl si do svých spoluhráčů z týmu.

Havlát toužil po návratu k vrcholovému hokeji už v únoru, kdy se měl objevit v extralize v dresu Komety, ovšem zranění třísel mu to nejen neumožnilo, ale dokonce jej donutilo celou kariéru ukončit. „Náplast to určitě nebyla, tohle je něco úplně jiného. Když jsem hrál, tak to byla vážná věc, zatímco tohle utkání byla sranda. Bylo to krásná tečka,“ nelitoval. Sám ale přiznal, že si zatím život bez sportu, kterému obětoval celý život, zatím neumí představit.

„Hokej mi chybí. Od února, co jsem byl tady v Brně naposledy na ledě, tak jsem nebyl na zimáku ani trénovat, ani se podívat na zápas. Nedělalo by mi to moc dobře, protože bych tam chtěl být, ale moje tělo už mi to nedovolí. Sledoval jsem play off Komety, sledoval jsem také kluky na zářijovém Světovém poháru a viděl, jak hráli. Nakonec je Kometa mistrem, zvládla konec extraligy a jednoznačně si zasloužila vyhrát, protože kluci byli suverénně nejlepší,“ rozpovídal se bronzový medailista z MS 2011.

Povedená rozlučka. Havlátův tým vyhrál, v brance to jistil Petr Čech

Velkou neznámou však zůstává, co bude dál. Sám Havlát nechal otázku ohledně dalších plánů zcela otevřenou. „Budoucnost? Mám dvě holčičky, takže na stadion s nimi asi chodit nebudu (úsměv), aspoň doufám. Mám to pro ně přesně naplánované, ale uvidíme, co je bude bavit. Jedné je dva a půl, druhé pět. Určitě se budu věnovat jim a zatím mě nic netlačí. Budu ale muset začít něco dělat, protože jsem až moc doma a na to nejsem zvyklý,“ nechal otevřenou otázku ohledně následujících několika měsíců zkušený forvard.

Jednou z variant by mohla být i kdejaká pozice v českém hokeji, kde by navázal na Jaroslava Špačka, Václava Prospala či Martina Ručinského. „Angažmá v českém hokeji zatím není na pořadu dne. Rozhodli jsme se se ženou, že začneme žít ve Státech. Naše holky jsou ještě malé, tak do budoucna uvidíme. Mám víc času na všechno.“

Táta byl u mého prvního zápasu, tréninku a nakonec i u posledního utkání

Celou sešlost zakončil emotivním projevem, který dostal nejednoho fanouška. O tom, co řekne, si ale dopředu nebyl jist. „Přemýšlel jsem o pár věcech, ale pak to přišlo stejně nějak samo. Chtěl jsem hlavně poděkovat pár lidem a to se, myslím si, nějakým způsobem povedlo. A taky fanouškům, kteří byli fantastičtí, a to nejen při exhibici, ale během celé mé kariéry. Podporovali mě, i když jsem měl těžké časy a to jich bylo mnoho. Jsem za to vděčný,“ tvrdil hokejista, který v NHL hrál za Ottawu, Chicago, Minnesotu, San Jose, New Jersey a St. Louis.

Nejen před zápasem, ale také během již zmíněného projevu na závěr byl v jeho očích k vidění odlesk, v němž se odrážely nejzářivější momenty celé bohaté kariéry. „Slzy tam trošku byly, ale snažil jsem se to držet. Udělali mi na začátku krásnou představovačku, hlavně tu část, kde mluvil táta, i když jsem ji moc neslyšel. Já si to ale poslechnu v klidu později, ale tak trošku asi vím, co říkal. Jsem moc rád, že tu mohl být s námi a že si to celé mohl užít. Byl u mého prvního zápasu, prvního tréninku a nakonec i u posledního zápasu. Když si na tátu vzpomenu, těch krásných okamžiků během kariéry je spoustu,“ zavzpomínal naposledy.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter