bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

Hokejové dynastie

Představujeme hokejové dynastie: Detroit Red Wings 1949-55

Hokej je Kanada, Kanada je hokej, zní jeden z axiomů světového sportu. Pokud ale existuje v hokejově vlažné Americe místo, kde touhle hrou opravdu žijí, je to Detroit. Příslušník původní šestky a desetinásobný vítěz Stanley Cupu měl víc epoch, na něž může být hrdý, tou asi nejslavnější pak je období po druhé světové válce, kdy se v letech 1950-55 radoval z kultovního poháru hned čtyřikrát.

Jestliže je za mořem za vznik moderní hokejové éry považován rok 1943, kdy byla zavedena červená čára, je zlatá éra Wings spojována s rokem 1946, kdy přišel do města motorů Gordie Howe. „Největší talent, jaký jsem za posledních dvacet let viděl,“ nešetřil obdivem stavitel týmu Jack Adams.

Premiéru si mladý Gordie odbyl stylově: dal gól a svedl dva pěstní souboje. Pak se brankostroj zadrhl, ve zbytku sezóny už skóroval jen šestkrát, přesto se zrodila hvězda, na níž v nadcházejících letech v Detroitu všechno stálo. „Sekáč“, jak se Howeovi přezdívalo, dosáhl po letech takového postavení, že dostával od generálního manažera bianco smlouvu, kam si před každým začátkem sezóny navrhl částku, za níž chtěl hrát.

V sezóně 1948-49 zahájila Rudá křídla sérii sedmi vítězství v základní části, což je dodnes nepřekonaný ligový rekord. Strůjcem zlaté generace byl kontroverzní Jack Adams, legendami opředený manažer Wings z let 1927-1962. Dvacet let (1927-1947) tým souběžně trénoval, přičemž až na vrchol ho dovedl třikrát (1936, 37, 43). Trenéry poválečné zlaté generace, o níž bude řeč, byli Tommy Ivan (1950, 52, 54) a Jimmy Skinner (1955).

K vítězství ve Stanley Cupu nebylo daleko už v letech 1948 a 49, cesta však pokaždé skončila na Torontu a nepřekonatelném Turku Brodovi v brance. Howe byl tou dobou už považován za nejkompletnějšího hráče NHL a jeho řada, přezdívaná „Production Line“, s Tedem Lindsaym a Sidem Abelem patřila k ozdobám ligy. Stačí nalistovat sezónu 1949-50, kdy všichni tři svorně obsadili první tři místa kanadského bodování NHL.

Právě v této sezóně prolomili Wings komplex jménem Broda a v důležité první sérii přešli přes Toronto po výsledku 4:3 na zápasy. „Ani všemohoucí se všemi apoštoly by je dnes neudržel pod kontrolou,“ řekl k výkonu vítězů první muž Toronta Conn Smythe.

Hrdinou série byl sváteční střelec Leo Reise, který rozhodl prodloužení čtvrtého a sedmého zápasu. Za devět let a bezmála pět set utkání v NHL přitom nastřílel jen 28 branek, v play off dokonce jen osm.

Mužstvu chyběl Howe, jenž utrpěl vážné zranění hlavy a nadočnicového oblouku – avšak nikoli fakturu lebky, jak se často uvádí – hned v prvním utkání série. Obávaný tvrďák se snažil atakovat Teda Kennedyho, ovšem přepočítal se, na mantinelu skončil jako první a ještě s hlavou napřed. Dokonce i oficiální klubové stránky k nehodě uvádí, že moc nescházelo a mohla dopadnout tragicky.

„Viděl jsem Gordieho, že jde po mně,“ popisoval později situaci atakovaný hráč. „Ustoupil jsem tedy stranou a on vletěl hlavou přímo do mantinelu.“ Doktoři museli lebku navrtávat, aby uvolnili tlak vyvíjený na mozek. Hráčova rodina nechyběla po většinu rekonvalescence u nemocničního lůžka.

Tým se bez velké hvězdy semknul, sérii zvládl a těsným rozdílem pak vyprovodil i finálového soupeře z New Yorku. Rangers nemohli ve druhém a třetím zápase využít výhodu domácího ledu, neboť se jim v Madison Square Garden právě roztahoval cirkus. Utkání se hrála v Torontu. Vítěze určil až ve 28. minutě nastavení sedmého duelu útočník Pete Babando.

Oslavy přímo na ledě, kde se zásluhou nedočkavého Teda Lindsayho právě zrodila tradice kroužení se Stanley Cupem nad hlavou, akorát stihnul z nemocnice propuštěný Howe. „Z prvního Stanley Cupu si moc nepamatuji,“ přiznal po letech. „Užil jsem si hlavně další tři.“

Období let 1950-54 se vyznačovalo totální nadvládou „Pana hokeje“. Čtyřikrát vyhrál ligovou produktivitu, dvakrát si z udílení cen odnášel Hart Trophy. Kádr se oproti padesátému roku mírně změnil. Odešel Jack Stewart, pověstný svou fyzickou hrou, Harryho Lumleyho vystřídal v brance jednadvacetiletý Terry Sawchuk, obranu vedle asi nejofenzivnějšího zadáka ligy Reda Kellyho zpevnil příchod mladého Marcela Pronovosta a zkušeného Boba Goldhama. Pronovost sice byl v mužstvu už rok, na šanci si však musel počkat. Svou dlouhou službu pak v témže roce nastoupil Alex Delvecchio, který setrval v Detroitu neuvěřitelných 24 sezón, tedy jen o jednu méně než nesmrtelný Gordie Howe.

V jednapadesátém skončil Detroit v prvním kole na štítě Montrealu, vedeného třicetiletým Mauricem Richardem, s nímž prohrál 2:4 na zápasy. Další ročník už byl znovu vítězný. Wings prošli vyřazovacími boji jako nůž máslem, když poprvé v historii vyhráli všech osm utkání v řadě. Terry Sawchuk, označovaný řadou odborníků za nejlepšího gólmana všech dob, vychytal ve čtyřech domácích zápasech v Olympia Stadium čisté konto. Zrodila se také tradice chobotnice jako vítězné relikvie, jež nečekaně přistála na ledě a záhy se stala detroitským talismanem pro štěstí. Osm chapadel mělo symbolizovat osm výher potřebných tou dobou k dobytí Stanley Cupu.

V roce 1953 nestačila Rudá křídla v prvním kole na Boston, v dalších letech následovaly dvě finálové výhry nad tradičním soupeřem z Kanady. V roce 1954 stejně jako před čtyřmi lety až po sedmizápasové bitvě, znovu až gólem v prodloužení. Tentokrát byl hrdinou okamžiku Tony Leswick. Za zmínku stojí fakt, že na Stanley Cupu se poprvé ocitlo jméno ženy. Historické cti se dostalo Marguerite Norrisové, prezidentce klubu. O rok později potřeboval Detroit k obhajobě titulu znovu sedm finálových klání, v tom posledním si ale poradil s Canadiens už v základní hrací době po výhře 3:1.

Čtyři vítězství během šesti let jsou obdobím, na které se nezapomíná. Tým se za tu dobu proměňoval, u všech titulů je zapsáno pouze pět jmen: Gordie Howe, Red Kelly, Ted Lindsay, Marcel Pronovost a John Wilson. Po čtvrtém vítězství se nevyzpytatelný Jack Adams rozhodl pro zásadní přestavbu týmu.

S Chicagem dojednal handl celkově devíti hráčů, s Bostonem osmi. Jedním z nich byl i Terry Sawchuk, což řada lidí nesla velmi nelibě. „Jednouše sebral týmu srdce a naboural jeho charakter,“ nešetřil respektovaného manažera pozdější člen Síně slávy Marcel Pronovost.

Výkonnost Wings začala nabírat sestupnou tendenci. V roce 1956 to bylo jen druhé místo za Montrealem a v play off finálová porážka s týmž soupeřem. Další dvě sezóny nepřekročil Detroit první kolo a aby to nebylo málo, přišel v roce 1957 o další duši týmu. Za svou snahu zformovat hráče do jednotné unie byl výměnou do Chicaga potrestán Ted Lindsay.

O dva roky později trpěli fanoušci, když jejich tým klesl až na samé dno ligy a po jednadvaceti letech poprvé vůbec nenakoukl do pohárových bojů. Není podstatné, že byl tou dobou už zpátky v mužstvu Terry Sawchuk, jehož návrat stál Adamse talentovaného Johna Bucyka. Zlaté časy Detroitu na víc než třicet let skončily.

Hlavní osobnosti detroitské dynastie: Gordie Howe, Sid Abel, Ted Lindsay, Red Kelly, Terry Sawchuk, Jack Stewart, Pete Babando, Marcel Pronovost, Marty Pavelich, Leo Reise, Metro Prystai, Alex Delvecchio, Tony Leswick. Trenéři: Tommy Ivan a Jimmy Skinner. Manažer: Jack Adams.

Použité zdroje: publikace Total Hockey, Kings of the Ice, NHL Official Guide and Record Book, internetové stránky Detroitu Red Wings, Hockey Hall of Fame a NHL.com.


RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.