1941-1942: Kanadská radost

Válka v Evropě už zuřila na plné obrátky, ale v Severní Americe ještě její důsledky příliš nepociťovali. Vše běželo při starém i v NHL, která měla stále sedm účastníků, i když si New York Americans změnili název a jmenovali se teď Brooklyn Americans. Jejich zkušenějším sousedům New York Rangers se podařilo zvítězit v soutěži NHL a získat tak Prince of Wales Trophy. Do finále Stanley Cupu se však Rangers neprobojovali. Tam proti sobě stanuli Detroit Red Wings a Toronto Maple Leafs. Úspěšnějším byl kanadský zástupce. Toronto sice prohrálo první tři zápasy, pak ale zvítězilo čtyřikrát za sebou a tím i v celé sérii. To se žádnému jinému týmu v dějinách NHL zatím nepovedlo.

Skončila tak šestiletá hegemonie amerických mužstev v soutěži o Stanleyův pohár. Rozhodnutí padlo v Torontu před zraky více než 16 000 diváků! Ti po vítězství svého týmu zapomněli na tvrdou válečnou skutečnost a celou noc oslavovali návrat poháru na kanadské území.

Letní období pak můžeme označit vpravdě za předělové a historické. Před novou sezónou opouští NHL tým Brooklyn Americans a v National Hockey League zůstalo už jen šest týmů: Montreal Canadiens, Toronto Maple Leafs, Boston Bruins, New York Rangers, Chicago Blackhawks a Detroit Red Wings. Šest týmů, které po následující čtvrtstoletí budou stálými účastníky, označovanými jako 'Velká šestka'. Na dalším vývoji měla svůj podíl i 2. světová válka, protože mnoho hráčů odešlo, stejně jako v letech 1. světové války, bojovat na frontu. Z týmu New York Rangers to bylo dokonce třináct hráčů a právě tento fakt byl jedním z hlavních důvodů odchodu Brooklynu z NHL. Brooklynu sice zůstali hráči, ale chyběly peníze. Proto se hráči přestěhovali do Madison Square Garden k New York Rangers a Brooklyn Americans zanikli. Jestliže ještě před pár lety NHL zvyšovala počet hráčů v jednotlivých týmech a hráčů byl nadbytek, tak v roce 1942 byl naopak hráčů nedostatek. NHL proto snížila počet hokejistů v klubech na čtrnáct. Aby se udržela prosperita NHL, zvýšil se počet kol na padesát.

Sezónou 41-42 skončila druhá éra historie NHL. Éra plná příchodů, odchodů a změn. NHL poměrně úspěšně přežila léta celosvětové krize a na jejím konci se jevila jako plně stabilizovaná, ale dopad této krize na sebe nedal dlouho čekat. Čtyři účastníci se postupně rozloučili s náročnou soutěží a v době, kdy si světová války začal vybírat svou daň i v řadách hráčů a funkcionářů jednotlivých klubů, nebyla situace NHL nijak růžová. Ligovou soutěž čekalo nejtěžší období její historie. Období, které se mnohdy označuje jako 'Divoká éra'.

A ještě jedna důležitá změna v pravidlech: od této sezóny všechny zápasy pískal jeden hlavní rozhodčí, kterému na čarách pomáhali další dva sudí.