1955-1956: Osmý Stanley Cup pro Montreal

Pod novým koučem Blakem se v této sezóně konečně podařilo Montrealu přerušit sérii Detroitu a zvítězit v dlouhodobé soutěži NHL. Tým, který byl tak dlouho a pracně budován Dickem Irvinem, byl naprosto vyrovnaný a jeho nejlepší roky právě začaly. V brance Montrealu stál Jacques Plante, obraně dominovaly hvězdy Doug Harvey a Tom Johnson a v útoku hráli Maurice Richard, Bernie Geoffrion, Bert Olmstead či Jean Beliveau.

Beliveau byl také největší hvězdou sezóny. Nastřílel 47 branek, získal Hart Trophy i Art Ross Trophy a byl zařazen do 1. All-Star týmu. Detroit přitom rozhodně neustoupil ze svých pozic snadno. Vyměnil sice na postu brankáře hvězdu Terry Sawchuka za nadějného mladíka Glenna Halla, ale jinak se jeho kádr nezměnil. Ostatně tah s Hallem se ukázal jako úspěšný a Hall, který byl jako náhradní gólman v týmu Detroitu už od roku 1952, nakonec získal Calder Trophy a nominaci do 2. All-Star týmu. Detroit si navíc během sezóny připsal další, dodnes platný rekord, když v patnácti zápasech za sebou zvítězil, ale ani to na rozjetý rychlík Montrealu nestačilo. Finále poháru pak bylo podle očekávání opět záležitostí těchto dvou týmů, ale i zde triumfovali hráči Montreal Canadiens, kteří tak pro barvy svého klubu získali už osmý Stanley Cup.

Hráč, který se po této sezóně s NHL rozloučil, nikdy Stanley Cup nezískal. Byl jím Hubert George 'Bill' Quakenbush.