1959-1960: Jacques Plante

Detroit se skutečně od absolutního dna odpoutal, ale jinak sezóna nepřinesla ve výsledcích žádnou podstatnější změnu. Canadiens potřetí v řadě vybojovali Prince of Wales Trophy a ve finále Stanley Cupu si stejně jako v předchozí sezóně poradili s Torontem a zvýšili tak počet vítězství poháru v řadě na pět. Což se dodnes nepodařilo nikomu vyrovnat, natož pak překonat. Během sezóny se však v řadách Montrealu stala daleko zajímavější událost, která měla obrovský význam pro hru brankářů všech dalších generací. 

O tom, že byl Jacques Plane nejlepším gólmanem NHL konce padesátých let, nemůže být sporu. Vždyť v sezóně 59-60 získal už popáté Vezina Trophy a překonal tak všechny své dosavadní předchůdce s výjimkou Billa Durnana. Přesto i on přemýšlel, jak svou hru ještě zlepšit a nezapomínal při tom na vlastní bezpečnost. Za sedm sezón v NHL měl na svém kontě čtyřikrát zlomený nos, dvakrát zlomenou čelist a jednou mu dokonce prudce vystřelený kotouč zlomil lebeční kost. K tomu je třeba přičíst i více než 200 stehů v obličeji a takřka všechny zuby vyražené! V sezóně 58-59 si proto Plante zhotovil z laminátu obličejovou masku, která by jej alespoň trochu chránila. Kouč Blake mu ji sice povolil používat při trénincích, ale na zápasy si ji vzít nesměl. Plante si ji tedy vzal na první trénink, ale příliš se v ní potil a měl z ní horší výhled a proto se už už chystal ji odložit. V tom jej prudce vypálená rána trefila opět do obličeje. Bez masky by putoval do šatny, kde by pak na jeho tváři přibylo několik dalších stehů. Maska však střelu ztlumila a Plante, ač otřesen, mohl pokračovat v tréninku. Začal tedy pracovat na kvalitnější konstrukci masky, která by nebyl a tak nepříjemná. Do tréninkového tábora před sezónou 59-60 už přišel s vylepšenou maskou, která nesnižovala periferní vidění a celkově lepe splňovala Planteho představy. Ani tuto masku mu však kouč nedovolil používat v zápasech, ale při trénincích ji už Plante neodložil. Bez masky nastoupil také 1. listopadu 1959 proti New York Rangers. Při jednom z útoků jej však kotouč vystřelený ostrostřelcem Rangers Andy Bathgatem trefil tak nešťastně, že mu roztrhl tvář a už popáté zlomil nos. Plante musel být odveden z ledu. V té době ještě mužstva neměla povinnost vozit s sebou náhradního gólmana a proto se vždy v takovémto případě přerušila hra a gólman byl v šatně ošetřen. Případně, pokud bylo zranění vážnější, nastupoval do branky domácí junior nebo někdo z vlastního týmu, kterému bylo umožněno převlečení do brankářské výstroje. Planteho zranění však nebylo, alespoň podle tehdejších měřítek, až tak vážné a proto byl ošetřen a měl znovu nastoupit do hry. A v tuto chvíli řekl Plante svému koučovi: 'No mask - no play' - bez masky nehraju. Bez něj neměli montrealští šanci New York porazit a Toe Blake tedy souhlasil. Plante se vrátil na led, Madison Square Garden zabučela údivem, ale hlavní bylo, že boj o masku byl úspěšně vybojován. Od té doby Plante s maskou nastupoval pravidelně. Jeho výkon se tím vůbec nesnižoval a proto si ji směl ponechat i po vyléčení zranění a i s maskou se stal nejlepším gólmanem sezóny 59-60. Teprve poté se začala maska více rozšiřovat i mezi ostatními gólmany a dnes si je už bez této ochranné součásti výstroje nedokážeme ani představit. A za to je třeba poděkovat superbrankáři Planteovi.

Plante a jeho spoluhráči z Montreal Canadiens tedy v sezóně 1959-60 získali další Stanley Cup, ale loučili se po skončení sezóny s jedním z nejlepších hráčů historie své i celé NHL, s Josephem Henri Maurice 'Rocket' Richardem.