1991-1992: První stávka hráčů

Guy Lafleur spolu s Lanny McDonaldem, Stanem Mikitou a Tedem Lindsayem se stali patrony jubilejního 75. ročníku NHL. Ročníku, který se navíc zapsal do historie tím, že se v něm po dvanácti letech opět zvýšil počet účastníků soutěže.

 

Sezóna samotná však byla významná několika událostmi. Tou první se stalo odmítnutí mladé hvězdy Erica Lindrose nastoupit za klub, kterým byl získán v amatérském draftu, Quebec Nordiques. Lindros své rozhodnutí nezměnil po celou sezónu a stal se tak prvním hráčem historie NHL, který se vzepřel zavedené praxi, podle níž je vlastně každý draftovaný hráč povinen nastoupit v NHL jen za ten klub, který jej v draftu získal, samozřejmě pokud nebyl hráč mezitím prodán jinam.

 

Na pořad diskusí se znovu dostal 'Stadion hrůzy', stařičká Boston Garden, proslulá nečekaným výpadky v dodávce elektrické energie, špatnou ventilací v šatnách, neproniknutelnou mlhou na ledě a nově i problémovou časomírou. V dramatickém utkání s Chicagem za stavu 5:4 kapitán hostů Graham při power play vyrovnal. Na ukazateli času sice svítily dvě vteřiny do konce, ale červené světlo za brankou se nerozsvítilo. Bylo blokováno, jako kdyby zápas skončil. Rozhodčí Van Hellemond proto gól neuznal a rozzuřený kouč Chicaga Mike Keenan se marně dobýval pěstmi do boxu časoměřičů. Situace se opakovala v utkání Bruins s Edmontonem. Po infarktovém průběhu vyhráli domácí 6:5 v prodloužení. Dopomohl jim k tomu sporný gól v poslední vteřině druhé třetiny (nebo později?), tentokrát rozhodčími uznaný.

 

Další událostí, která notně rozvířila dění kolem NHL, byla stávka všech hráčů, tři kola před koncem základní soutěže. Celých deset dní trvalo, než se zástupci hráčské asociace dohodli s vedením soutěže a k dohodě došlo až skutečně v hodině dvanácté.

 

Se stávkou hráčů ovšem nešlo o blesk z čistého nebe. Problémy zrály několik měsíců. Týkaly se nesplněných požadavků hráčů v otázce kolektivní smlouvy, výměny hokejistů po vypršení smlouvy a mezi hráči panovala nedůvěra k osobě prezidenta NHL Johna Zieglera. Po neúspěchu předběžných jednání byl stanoven termín stávky na 1. duben 1992 v 16.00 hod. V uvedený den hráči všech dvaadvaceti klubů hlasovali a současně jednal představitel hráčské asociace Bob Godenow s Johnem Zieglerem. Stanoviska se však nesblížila, a tak byla stávka zahájena.

 

Peter Šťastný komentoval vyhrocenou situaci: 'Nelze říci, že jsme chudí, vyděláváme dost peněz. Naše kariéra je však velmi krátká a musíme myslet na budoucnost. Neděláme to ani tak pro sebe jako pro mladé hráče, kteří teprve začínají. Nehodláme stávkovat kvůli malichernostem, jedná se o principiální věci.'

 

Od 2. dubna se v NHL nehrálo. Situace začala být poněkud nepřehledná. Všechna jednání byla odvolána. Hráči nesměli opustit města, ale současně měli zákaz vstupu do hal, a to pod astronomickým pokutami. Vznikly i kuriózní situace, Wayne Gretzky, nejlepší hráč Los Angeles Kings a jeho přítel Bruce McNall, současný majitel klubu, se ocitli na rozdílných stranách barikády. I když společně vlastnili fotbalový tým, obchodovali a chovali koně. Zatímco McNall byl znechucen, Gretzky si nadšeně pochvaloval: 'Víte, co mě přivádí k úžasu? Ta jedinečná jednota našeho rozhodování.'

 

Stanoviska hráčů a majitelů klubů zůstávala řadu dní zcela rozdílná. Bob Godenow kritizoval postup prezidenta NHL Johna Zieglera, který si stěžoval veřejnosti na nepřiměřené požadavky hráčů a argumentoval tvrzením, že pokud by kluby přijaly požadované podmínky, přišli by jejich majitelé v průběhu nejbližších dvou let o 150 milionů dolarů.

 

Norman Green, majitel klubu Minnesot North Stars, vytvořil koalici liberálních majitelů, spolu s Mikem Ilitchem z Detroitu, Bruce McNallem z Los Angeles a Stanleyem Jaffem z New York Rangers. Ti byli nakloněni dohodě.

 

Několik dní poté skutečně hrozilo nebezpečí, že nebude-li ligová soutěž dohrána, neuskuteční se ani Stanleyův pohár. Hráči byli vázáni smlouvami a nemohli proto uvažovat ani o startu na mistrovství světa. Po deseti dnech se bariéra ale přece jenom prolomila. Hráčská asociace přijala v poměru hlasů 409:61 dvouletou kolektivní smlouvu s těmito podmínkami:

 

1. Hráči mají právo na zisk z prodeje hokejových kartiček.

2. Bude stanoven panel sedmi vyjednavačů při kompenzačních přestupech.

3. Věková hranice pro volné hráče byla posunuta na třicet let.

4. Prémie za play off v roce 1992 budou 7,5 milionů dolarů, v roce 1993 už 9 milionů dolarů. Minimální plat 100 tisíc, úrazové pojištění 200 tisíc dolarů, životní pojištění vzroste o 100%. NHL zvýší příspěvek na hráčskou pojistku z 8000 na 12 500 dolarů.

5. Počet utkání v základní části NHL vzroste na 84, celkově dvacet čtyři zápasů se bude hrát mimo kluziště NHL, nejspíše v Evropě a Asii.

6. Draft bude mít 11 kol.

 

Nakonec tedy naštěstí zvítězil zdravý rozum, a tak se po dohrání základní soutěže mohl rozběhnout Stanley Cup. V něm už se nečekanému vítězi NHL, klubu New York Rangers, posílenému od začátku sezóny o Marka Messiera, tolik nedařilo a příliš se nevěřilo ani obhájci trofeje Pittsburghu Penguins. 'Tučňáci' se museli před sezónou vypořádat s těžkou ranou osudu, když je navždy opustil jejich kouč Bob Johnson, miláček celého Pittsburghu. Na jeho místo přišel Scotty Bowman, nejúspěšnější kouč historie NHL, který zde dokázal navázal na své úspěchy z před třinácti lety a dovedl svůj tým k zasloužené obhajobě nejcennější trofeje. Na konci sezóny byl také ze své funkce odvolán mezi hráči nepopulární prezident NHL John Ziegler.

RSS | Kontakt | Reklama - © Copyright: BPA sport marketing a.s. & eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.