České stopy ve WHA

Před třiceti lety vznikla zámořská soutěž WHA, která se snažila být sedm sezon protiváhou do té doby všemocné NHL. Svoje stopy v ní zanechali také tři čeští hokejisté. Jaroslav Krupička se neproslavil jako jeho vrstevníci z rodného Havlíčkova Brodu, ale byl vůbec prvním Evropanem, který do WHA zasáhl. Tehdejší reprezentanti a mistři světa z roku 1972 Václav Nedomanský a Richard Farda do ní naopak odcházeli na vrcholu slávy.

JAROSLAV KRUPIČKA

Neprožil hvězdnou kariéru jako bratři Holíkové, Suchý nebo Augusta, jeho vrstevníci z havlíčkobrodské Kotliny. Ale zaplnil další bílé místo. Mládí později prožíval v Brně, na vojnu však rukoval do Jihlavy, odkud ho převeleli do Litoměřic. Později sehrál 26 zápasů za Litvínov, v únoru 1969 zůstal v tehdejším západním Německu, pak se přesunul do Švýcarska. Podle pravidel IIHF nesměl 18 měsíců hrát. Po uplynutí trestu působil v Klotenu a Curychu, ale doslechl se, že za mořem se chystá cosi velikého. „Bral jsem to jako příležitost, které jsem nepřikládal zvláštní význam. Nepokládal jsem se za žádného špičkového hokejistu, ale říkal si, že to třeba vyjde.“

V kempu týmu Los Angeles Sharks čelil osamocený dobrodruh konkurenci 360 hráčů. Do Ameriky cestoval na turistická víza, nikdo ho neznal, navíc hráči z našeho kontinentu ještě neproudili do zámoří v zástupech. V NHL se před ním krátce ohřáli jen Švéd Ulf Sterner a Jaroslav Jiřík. Ve WHA byl průkopníkem Krupička. Kluby se snažily polapit do sítí spousty mnohem větších evropských hvězd. Z českých hráčů se na předběžných seznamech objevili například Josef Horešovský, Jiří Holík, Ivan Hlinka, Jiří Holeček, Jiří Kochta, Václav Nedomanský i Jiřík. Ale těm by režim, který v naší zemi tenkrát panoval, odchod stejně nepovolil.

„Zažil jsem dobré momenty, ale svoje působení ve WHA neberu jako měřítko. Stihl jsem do ní přijít v době, kdy vznikala a bylo tedy asi snazší se prosadit,“ vzpomíná Jaroslav Krupička na zámořské angažmá. Sám nebyl příliš urostlé postavy. Po zahájení soutěže v klubu vydržel jen šest zápasů. Poslali ho do záložního celku, v listopadu 1972 byl vyměněn do New York Raiders. „Vedl to tam Camille Henry, který trénoval Jiříka na farmě St. Louis. Aspoň v tom se s ním mohu skromně srovnávat.“

Manželka směla za Krupičkou přiletět až po čtyřech měsících a v USA pak zůstat nechtěla. Po sezoně se vrátili do Švýcarska. Pět let působil v Bernu, s nímž čtyřikrát získal titul. Mezitím také vypomohl starému kamarádovi z brněnského dorostu Richardu Fardovi. Půjčil mu klíče od bytu, než v létě 1974 vyrazili s Václavem Nedomanským do Kanady k Toronto Toros a dva roky po Krupičkovi se stali dalšími Čechy ve WHA. „Obecně vzato, vždycky jsem se ocitl ve správnou dobu na správném místě. O hokeji to platí obzvlášť, ať ve WHA nebo ve Švýcarsku,“ bilancuje Krupička. Po Bernu působil ještě rok v Ženevě a dvě sezony v Sierre. Chvíli trénoval, postupně přesedlal na dráhu obchodníka. Ve Švýcarsku zastupuje českobudějovický Budvar.

VÁCLAV NEDOMANSKÝ

Rodák z Hodonína patřil svého času k nejvýraznějším postavám našeho hokeje a nepostradatelným hráčům reprezentace. Celou domácí kariéru prožil urostlý střední útočník ve Slovanu Bratislava. Strávil v něm 12 ligových sezon. Čtyřikrát se stal nejlepším střelcem soutěže, včetně reprezentace dal dohromady 559 gólů. Nastoupil na deseti světových šampionátech, dvou olympiádách, v roce 1972 se stal mistrem světa.

První nabídku od zámořských klubů dostal v roce 1963 během turné reprezentace po Kanadě. Odejít se však rozhodl až o jedenáct let později, kdy mu bylo třicet. „Mé důvody byly čistě profesionální a lidské, žádná politika. Chtěl jsem se dál utvářet jako hráč i jako člověk. Pokračovat v kariéře na nejvyšší možné úrovni a vést život podle svých představ,“ vysvětloval později důvody, které ho vedly k emigraci.

Původně chtěl odejít legálně. Na stole měl nabídku dvouleté smlouvy s celkem Atlanta Flames z NHL. Úřady zprvu nebyly proti, ale potom všechno padlo. Se spoluhráčem z národního týmu Richardem Fardou odešli přes Švýcarsko do Toronta a hráli ve WHA za tamní tým Toros, po přestěhování klubu známé pod názvem Birmingham Bulls. „Odešel jsem z republiky a nemohl se vrátit. Pokud jsem chtěl začít nový život, musel jsem za každou cenu uspět.“

Nedomanský po sezoně 1975-76 získal Paul Deneau Trophy pro nejslušnějšího hokejistu WHA. Po třech letech přesedlal do NHL. Působil v Detroitu, New York Rangers a St. Louis. „Možná jsem měl výhodu, že jsem se mohl rozehrát ve WHA. Dařilo se mi tam, dával jsem góly, nastupoval třeba s Frankem Mahovlichem. Byly to nádherné časy, v NHL jsem si pak věřil a hrál, dokud to šlo.“

V NHL skončil v roce 1982, kdy mu bylo osmatřicet. Jeho odchod inspiroval spoustu dalších hráčů, zároveň pomohl uvolnění pro všechny, kdo chtěli do ciziny oficiální cestou. Nedomanský později pokračoval jako trenér v Německu a Rakousku, nyní pracuje jako skaut pro Los Angeles Kings. Jeho syn Václav hrál v ročníku 1993-94 českou ligu za Litvínov.

RICHARD FARDA

Stejně jako Nedomanský se stal legendou nejen tím, co dokázal na ledě, nýbrž i odvahou zkusit na vlastní pěst štěstí za mořem. „Měli jste se narodit jinde,“ odvětil v létě 1974 šéf sjednocené tělovýchovy Antonín Himl na jejich žádost odejít do ciziny. Původně býli vlastně tři. Ale bratislavský obránce a další mistr světa z roku 1972 Rudolf Tajcnár zamířil za oceán až čtyři roky po nich. Fardovi, hráči ZKL Brno, jenž do té doby sehrál v lize jedenáct sezon, reprezentoval na šesti šampionátech a jednou na olympiádě, se do Severní Ameriky původně moc nechtělo. Měl dohodnuté angažmá ve švýcarském Bernu. Jenže bez požehnání mateřské federace by musel nejprve rok a půl stát. Zbývalo tedy zámoří, poněvadž NHL ani WHA nebyly členy IIHF a sankce se na ně nevztahovaly.

Ve Švýcarsku se sešli během dovolené s celými rodinami. Přiletěli za nimi manažeri Atlanta Flames a Toronto Toros. Ovšem na rozdíl od Nedomanského však Farda předem nic jistého neměl. Svůj úmysl do poslední chvíle tajil. „Kdybych kontrakt nedostal, vrátil bych se.“ Ve Švýcarsku požádal o azyl. Předpokládal, že v Kanadě zůstane dva roky. Nakonec vydržel ve WHA tři sezony.

„Evropané tam nebyli ještě tak zavedení. Soupeři po nás šli. Táhlo nám navíc na třicet, to už se člověk hůř přizpůsobuje. Nejvíc mi však vadilo, že mě postavili na křídlo k Václavovi, přitom jsem celý život hrál centra.“ O WHA se říkalo, že je slabší než NHL. Ale v přípravných zápasech nad celky slavnější soutěže vyhrávali. Postupně se však WHA začala rozpadat. Před třetí sezonou jejich tým prodali do Birminghamu. Změnili trenéra, pár hráčů prodali a místo nich vzali rváče. Nedomanský v průběhu ročníku 1977-78 odešel do Detroitu, Farda se vrátil do Švýcarska, ačkoli mezitím prodloužil smlouvu o další dva roky.

„Pronásledovala mě zranění. Operovali mi koleno, ale spíš jsem pořád zvažoval, co bych dělal dál. Po návratu do Švýcarska jsem toho spoustu procestoval, vždycky jednou za pět let se sbalil a šel zase jinam. Vedl jsem cirkusácký život,“ vyprávěl Farda po letech. Ve Švýcarsku působil v Ženevě a Curychu, na sklonku kariéry hrál v nižších soutěžích a pak začal trénovat. Po roce 1989 se mohl vrátit i do rodné země, jeho první zastávkou v nejvyšší domácí soutěži byla Olomouc. Vedl rovněž celky Slavie, Havířova, Vítkovic a Plzně.

Autor: Pavel Bárta

ČEŠI VE WHA

Jaroslav Krupička
1972-73 Los Angeles Sharks    6 1 0 1 -2* - - - - - 
       New York Raiders     30 1 2 3 -4* - - - - -

 

Václav Nedomanský 
1974-75 Toronto Toros      78 41 40 81-19* 6 3 1 4- 9
1975-76 Toronto Toros      81 56 42 98- 8* - - - - -
1976-77 Birmingham Bulls   81 36 33 69-10* - - - - -
1977-78 Birmingham Bulls   12 2 3 5- 6* - - - - -

 

 
Richard Farda
1974-75 Toronto Toros     66 6 25 31- 2* - - - - - 
1975-76 Toronto Toros     63 19 35 54- 8* - - - - -
1976-77 Birmingham Bulls  48 9 26 35- 2* - - - - -
 
 

 

RSS | Kontakt | Reklama - © Copyright: BPA sport marketing a.s. & eSports.cz, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.