Iginla přijde o svou 12, v LA bude mít 88. Proč zvolil tohle číslo?

Od svého nástupu do NHL v roce 1996 neměl na dresu jiné číslo než 12. S novou výzvou však pro Jaromea Iginlu přichází poprvé v kariéře i nové číslo. Jeho oblíbenou dvanáctku má totiž v Los Angeles, kam byl kanadský veterán těsně před uzávěrkou přestupů vyměněn, Slovák Marián Gáborík. Výsledkem všeho nakonec je, že Iginla bude u Kings nosit dres s číslovkou 88. Proč? K tomu se váže zajímavý příběh.

Žádat slovenského hokejistu o uvolnění čísla 12 by Iginlu ani ve snu nenapadlo. „Je to jeho číslo a navíc s ním byl velice úspěšný,“ řekl Iginla a zároveň připomněl, že s dvanáctkou na dresu vyhrál Gáborík s Los Angeles před třemi lety svůj první Stanley Cup. „V lize už hraje také dlouho. Je to prostě jeho číslo a ani bych se na něj neptal,“ doplnil zkušený útočník. Gáborík přitom v dřívějších působištích Minnesotě, NY Rangers a Columbusu nosil číslo 10. Až v LA přišla změna.

Dobře známé jsou případy, kdy hráči v případě, že je jejich vyvolené číslo už zabrané, zkrátka číslice prohodí. Na začátku sezony tak například učinil v Detroitu Thomas Vanek (26 na 62), čeští fanoušci si pak jistě velmi dobře vzpomínají, když měl brankář Tomáš Vokoun v Pittsburghu číslo 92 místo své tradiční 29.

Jenže u Iginly ani tahle možnost nepřipadala v úvahu, číslo 21 totiž u Králů už tři sezony vlastní Nick Shore. Nakonec proto legenda Calgary Flames zvolila překvapivé číslo 88. Stane se tak vůbec prvním hráčem v historii kalifornského celku, který tohle číslo bude na dresu mít. Výběr svého nového čísla Iginla vysvětlil na základě zajímavého příběhu. Ten sahá až do doby, kdy Iginla jako malý vyrůstal v Edmontonu.

„Jeden z mála dresů, které jsem si kdy koupil, byl ten, kdy byl Wayne Gretzky vyměněn do týmu Kings. Když jsem vyrůstal, byl jsem obrovským fanouškem Oilers, pak (po Gretzkyho výměně) jsem si koupil dres Kings, nechal si na něj dát své jméno a číslo 88. Bylo mi asi deset let,“ pověděl Jarome Iginla. Právě v roce 1988 byl legendární „The Great One“ do Los Angeles vyměněn. 

Číslo ovšem není to, co fanoušky vítězů Stanley Cupu z let 2012 a 2014 zajímá nejvíc. Důležité bude, jak moc dokáže Iginla ve svých bezmála čtyřiceti letech pomoct ofenzívě Kings, která letos až na pár výjimek docela tápe. Generální manažer Los Angeles Dean Lombardi ale o kvalitách své nové akvizice nepochybuje. Na příkladu bývalého obránce Roba Blakea, který v LA pracuje jako jeho asistent, odůvodňuje, že by se přesun z Colorada do LA mohl na Iginlových výkonech pozitivně podepsat.

„Nebyli jsme příliš dobrým týmem,“ řekl Lombardi o sezoně 2006/07, která pro něj byla první na pozici generálního manažera a Roba Blake měl ve svém týmu jako zkušeného beka. „Upřímně řečeno, ani Blakey (Rob Blake – pozn. red.) nehrál moc dobře. Chlap jako on, který vždycky hrál za ambiciózní celky, vyhrál Stanley Cup s Coloradem, se snažil o povedený comeback do LA, ale jak všichni mohli vidět, moc se to nepovedlo. Nebyl příliš dobrý, zdálo se, že už by měl skončit,“ vyprávěl Lombardi. „Pak ale odešel do San Jose, kde měli velmi dobrý tým a on byl jedním z nejlepších hráčů. Podle toho, co jste viděli v LA, byste to do něj nikdy neřekli,“ doplnil.

„Vzali jsme Jaromea z Colorada proto, abychom mu poskytli nějaké oživení a také další šanci vyhrát. Doufám, že to v něm zapálí novou jiskru, podobně jako se to stalo s Blakem v San Jose. Takové situace jsou k vidění velice často. Pro TOP hráče, kteří byli zvyklí podílet se na nějakých úspěších, je těžké hrát na konci kariéry v celku, kterému se nedaří,“ uvedl Lombardi. Iginla letos v 61 zápasech zaznamenal jen 18 bodů (8+10).

Sám Iginla se na tiskové konferenci po výměně do Los Angles nechal slyšet, že se necítí nijak vyčpělý. Věří, že má stále dost energie na to, aby byl schopen bojovat a být platný zejména okolo soupeřovy branky. Také doplnil, že si myslí, že dokáže být stále efektivní. Na závěr pak řekl, že se na novou příležitost u LA hodně těší. Mimo jiné se také po letech setká s trenérem Darrylem Suttem, pod jehož vedením dovedl jako kapitán mužstvo Calgary Flames v sezoně 2003/04 až do finále Stanley Cupu.

Na konci sezony mu vyprší tříletá smlouva na 16 milionů dolarů, kterou v roce 2014 s Avalanche podepsal. Po výměně do jeho již pátého klubu během kariéry v NHL (předtím Calgary, Pittsburgh, Boston a Colorado) prohlásil, že ohledně své budoucnosti je zatím na vážkách. Možnost, že bude v příštím ročníku pokračovat, je prý tak padesát na padesát. Nyní se však soustředí na svou dost možná poslední možnost zaútočit na svůj první Stanleyův pohár. Bude úspěšná? 

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter