Jak hokej přichází o brankáře. Loučí se švýcarská legenda i muž, co dostal přednost před Luongem

Oba pochází z Evropy. V NHL se prosadili přes kanadské modly do pozice týmových jedniček. Mimo jiné chytali i za calgarské Flames, v kariéře se museli vypořádat s otřesem mozku. To jsou pojítka mezi Jonasem Hillerem a Eddiem Läckem, jejichž hokejové poutě se právě definitivně uzavřely. Dva konce, ani jeden šokující.

Hiller, nejlepší švýcarský gólman v dějinách NHL, měl rozlučku s kariérou dopředu naplánovanou.

Už loni hlásil, že sezona 2019/2020 pro něj bude poslední. Kučeravý elegán chtěl odejít na penzi dříve, než se na jeho výkonech v kleci Bielu zásadně odrazí zub času. „Radši skončím příliš brzy, než abych odešel příliš pozdě,“ řekl pro Swiss Hockey News.

Přesto je jeho odchod jiný, než si představoval. Kvůli současné pandemii přišel osmatřicetiletý veterán o play off. O šanci přidat čtvrtý mistrovský titul z domácí NLA. Mluví o tom smířlivě. A jestli nad něčím přemítá, tak spíše nad tím, zda zvládne přechod do nového života.

"Víte, najdete spoustu příkladů hokejistů, kteří to nezvládli. Mám k tomu respekt," pověděl. Čemu se bude věnovat, ještě přesně neví. Jeden plán ale má. Těší se, že se bude více věnovat rodině. Postará se častěji o děti Noeliu s Leanem a umožní manželce Karolině rozjet fitness studio.

Když se ho pod Alpami ptali, co by vypíchl ze svých hokejových úspěchů, nebyla to pro něj snadná otázka. Vždyť v minulosti opakoval, že jako malý ani nesnil, že to dotáhne do NHL. "Ten cíl by jednoduše příliš vzdálený," mínil .

"Je těžké vybrat jednu událost. Už to, že jsem se stal profíkem, bylo úžasné. Budu vzpomínat na tituly s Davosem, byť jsem tehdy byl dost mladý. Výjimečné místo mají v mém srdci první starty v NHL a tamní play off. Užil jsem si i Utkání hvězd. Poslední čtyři roky v Bielu mě emočně obohatily," bilancoval.

Hillera si budou fanoušci pamatovat nejspíše pro čtyři věci - lapačku na pravé ruce, báječné výkony v Anaheimu, kde učinil postradatelným Jeana Sebastiena Giguera, originální masky a heroická představení v národním dresu.

Jen pro rekapitulaci - v NHL odchytal za Ducks sedm sezon, další dvě strávil v Calgary. Celkem nastoupil do 378 zápasů.

Také o šest let mladší Läck, který se loučí po 143 utkáních v zámořské soutěži, nosil dres s ohnivým céčkem na prsou.

U Plamenů to ale pro švédského sympaťáka byla jen epizodní role. Podobné parametry mělo i jeho angažmá v New Jersey. Hlubší stopu zanechal v Carolině a vůbec nejvýraznější byla jeho štace v barvách Vancouver Canucks.

Vzpomínáte si na rok 2014 a tehdejší Heritage Classic?

Kouč John Tortorella tehdy nechal klubovou ikonu Roberta Luonga jen na střídačce a mezi tři tyče poslal Läcka. Z výkonnostních důvodů. Luongo si poté vydupal výměnu a později přiznal, že nebýt Tortorellova rozhodnutí, patrně by u Kosatek zůstal.

Läck na toto téma pro The Province nedávno řekl: "Když se mač pod širým nebem blížil, byl jsem si stoprocentně jistý, že nebudu hrát. Kustodi si ze mě dokonce dělali legraci, že mám sice betony připravené pro Heritage Classic, ale nikdy je neobléknu." 

Spletli se. Läck se stal vancouverskou jedničkou. Luongo zamířil na jih USA.

Kdo ví, kolik by měl mistr světa z roku 2017 dnes odchytáno v NHL zápasů, kdyby jeho kariéru nebičovala zranění. Posledních šest let Läcka trýznily kyčle, právě kvůli tomu loni sáhl k přerušení kariéry.

"Tělo mi teď neumožňuje, abych někde podepsal smlouvu a chytal na profesionální úrovni," napsal tehdy na Twitteru. 

Se zdravotními trably se snažil vypořádat. V Arizoně, kde si pořídil dům, poctivě podstupoval rehabilitace. Čas si zpestřil prací pro tamní státní univerzitu, kde se věnoval tréninku mladých brankářů.

Postupně si musel přiznat, že kyčle už mu nikdy nedovolí chytat na profesionální úrovni. Že prohra 2:4 s Minnesotou z 22. února 2018 byla jeho posledním startem v NHL. Došlo k tomu před pár dny. Läck pochopil, že cesta zpět už nevede a uzavřel svou hokejovou pouť.

I tak hokej přichází o gólmany.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter