Jinde takový pocit nezažijete, mladík Werenski v dopise rozebral svou první zkušenost s play-off

Jeden ze tří nominovaných nováčků na letošní Calder Trophy, nejproduktivnější zelenáč v historii Modrokabátníků a v neposlední řadě hráč, který po nepříjemném zranění obličeje, kdy si zlomil lícní kost, až přespříliš chyběl Columbusu v rozhodující části sezóny. Zach Werenski se na oficiálních klubových stránkách podělil se svými pocity ze své první zteče v boji o hokejový grál.

Moje první zkušenost se střetnutími o Stanley Cup byla docela jízda. Byla to ale zkušenost krátká, jak pro mě, tak pro celý tým. Nicméně splnila vše, co jsem si představoval.

Když jsme přijížděli k pittsburské aréně, všude byla spousta fanoušků. Celé město bylo plné lidí, kteří měli na sobě dres Penguins. Od toho okamžiku bylo zřejmé, že je to jiné. Hokej v playoff. Jakmile jsem nastoupil na led, cítil jsem tu intenzitu. Existují způsoby, jak se na něco takového připravit, ale neexistuje způsob, jak to pochopit, dokud toho nejste účastníkem.

V prvních dvou zápasech dělali fanoušci Pittsburghu docela humbuk, ale v porovnání s hraním doma to nebylo nic. Atmosféra v Columbusu byla totiž naprosto elektrizující a nakažlivá. První domácí utkání bylo to nejvíc, co jsem v hokeji kdy zažil a to i přesto, že to pro mě dopadlo, tak jak to dopadlo.

Vzpomínám si, jak puk trefil moji hokejku pak moji tvář a já najednou ležel na ledě. Nevěděl jsem, co se děje. Nic jsem neviděl. Když se mi zrak po chvíli vrátil, viděl jsem jen krev a pochopitelně jsem začal panikařit.

Po ošetření jsem se vrátil z kabiny, ale přes otok jsem prakticky nic neviděl. Bylo jasné, že nemůžu pokračovat. Mohl bych ublížit týmu, ublížit sobě.

Věřte mi. Jenom sledovat následné prodloužení a nemoci nikterak týmu pomoc byl příšerný pocit. Stejně tak i čtvrtý a pátý zápas. Při něm jsem dokonce nebyl ani na stadionu, jen jsem ho sledoval doma u televize. Ve skutečnosti jsem byl jako divák daleko nervóznější, nežli při svém debutu v playoff.

Jsem přesvědčený, že náš tým letos nedosáhl toho, v co jsme doufali. S tím nic nenaděláme a tak to i zůstane. Nicméně už teď se nemůžu dočkat příští sezóny. Jasně, je to daleko, čeká mě spousta dřiny, ale jsem přesvědčený, že všichni mí spoluhráči se těší, stejně jako já, že si playoff opět zahrajeme a dokončíme rozdělanou práci.

Odehráli jsme skvělý ročník, přičemž naši fanoušci byli jeho velkou a nedílnou součástí. Bez jejich podpory by zdaleka tak dobrý nebyl. Zvláště při naší vítězné sérii a později v sezóně byli naprosto fantastičtí. Byli s námi po celou dobu a já nejsem ani schopný slovy vyjádřit, jak moc jsem jim za to vděčný.

Osobně jsem měl hodně dobrý rok. Musím se ale zlepšit v mnoha věcech, tak jako celá naše organizace, jejíhož potenciálu jsme ještě nedosáhli.

Pátá lajno, připravte se na příští rok.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter