Kapitoly z dějin draftu (4): Když jeden talent stojí za všechno, co máte

Když se před třemi lety na veřejnost dostala zpráva, že generální manažer newyorských Ostrovanů Garth Snow nabídl Scottu Hownsonovi, který tehdy seděl v koženém křesle Columbusu Blue Jackets, všech svých sedm draftových voleb za jeden, jediný výběr, dohadovala se hokejová veřejnost, kdo z obou pánů byl větší blázen. Zda ten, co s návrhem přispěchal, či ten, kdo na první pohled bláznivou ideu odmítl. Dnes si ukážeme, že zdravý rozum v daném okamžiku neztratil ani jeden.

Dodnes se vedou spory o tom, po kom vlastně Snow tolik toužil. Existují totiž dvě verze příběhu, který dlouho plnil stránky hokejových webů, blogů i diskuzních fór.

První zní následovně: Snowovi se zachtělo draftovat Naila Jakupova, a tak se s Howsonem dohodl, že mu pošle celou svou draftovou baterii, pokud bude ruský drahokam ještě stále k dispozici, až přijde Columbus na řadu (Blue Jackets měli volit z druhého místa). Jakupov nakonec naplnil očekávání a stal se celkovou jedničkou. Z obchodu mezi Snowem a Howsonem tak automaticky sešlo.

Co říká druhá verze? Inu, Ostrované prý stáli o ceněného obránce Ryana Murrayho, Howson tak měl štědrý balíček s díky odmítnout a raději sáhl po nadějném zadákovi sám. Právě takový souběh událostí nám připadá pravděpodobnější, poněvadž Snow následně použil  všechny své výběry k zisku beků. Ano, nesáhl po jediném útočníkovi, ani brankáři. Tak moc toužil po vyléčení Achillovy paty.

Tu měli Islanders dlouhodobě v defenzívě a marně vyhlíželi spasitele. Snow se tak pokusil palčivou bolístku odstranit odvážným manévrem, za který se mu mnozí smáli, byť při podrobnější analýze dával smysl. Navíc nebyl bezprecedentní, všechny drafty se kdysi stěhovaly za jeden, jediný v NFL, stejný krok kdysi málem udělal také Mike Milbury, Snowův předchůdce na postu newyorského generálního manažera.

Snow dobře věděl, že v pozdějších kolech draftu 2012 nebude k mání solidní defenzivní talent. Ročník se totiž považoval za poměrně slabý, mimo úvodní kolo nenabízel přehršel mimořádných beků. A tak bývalý gólman dospěl k závěru, že Murray stojí za sedm hráčů. Vždyť mu minulost napovídala, že kromě kvalitního zadáka, po němž by sáhl na čtvrtém místě, by stejně získal jen druhořadé poskoky.

Jen posuďte sami, koho po Howsonově odmítnutí draftoval. V prvním kole zvolil Griffina Reinharta (zpětně bychom mu doporučili spíše Olliho Määttu, Morgana Reillyho, Jacoba Troubu či Hampuse Lindholma), ve druhém Villeho Pokku, dále Adama Pelecha, Loica Leduca, Doylea Somerbyho, Jesseho Grahama a Jakea Bischoffa. Kromě Reinharta do NHL dosud naskočil pouze Pelech.

Samozřejmě, ostatní kluby trefily i v pozdějších kolech skvělé obránce. Třeba St. Louis Blues narazili na Coltona Parayka, Philadelphia Flyers na Shaynea Gostisbeherea a New Jersey Devils na Damona Seversona. Jenže dosáhl, dosahuje, či dosáhne některý ze všech jmenovaných Murrayho potenciálu? Kladná odpověď se připouští, ale nebude mít mnoho obměn. Snow zkrátka věděl, čeho chce dosáhnout.

To samé ovšem musíme říct o Howsonovi. Ne, nebyl bláznem, když odmítl sedm "picků". Zřejmě tušil, že s nimi těžko obdrží srovnatelný přínos pro Columbus s tím, jaký mu sliboval příchod Murrayho. Jen mistrovství skautů a velká klika by něco takového umožnila. Modrokabatníci nechtěli kupovat zajíce v pytli, či ještě lépe: spokojili se s vrabcem v hrsti. Howson tedy také neudělal chybu.

Nezamotala se mu hlava z toho, že by mohl sáhnout po 12 hráčích a neobětoval tolik opěvovaného borce (Murray je zatím své pověsti leccos dlužen, ale na předčasné soudy je vždy čas). Za oba pány rozhodl rozum. Neměl ale Howson jednat srdcem a koupit si lístek do loterie, ve které by měl v osudí nejvíce výherních čísel ze všech generálních manažerů? Co byste v jeho pozici udělali vy?

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter