bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

Když jdou mladí do ligy, musejí vědět, kdo v ní hraje, vysvětluje Gudas svoji říznost

10. června 2016, 16:00

František Suchan

Mít ho na své straně je výhoda. Tahle vousatá kovadlina umí zjednat respekt na ledě, ve Philadelphii to vědí moc dobře. Radko Gudas se v její sestavě během první plné sezony zabydlel tak, že byl nejvytěžovanějším českým bekem uplynulého ročníku NHL. A že při tom někdy poslal soupeře do mdlob poněkud ostřeji, jste asi zaznamenali… Však se taky v polovině února stal možná nejdiskutovanějším mužem ligy, jeho hity rozhodně nebyly komentovány jen obdivně. „Kluci z týmu ale vědí, jaký jsem hráč, to je pro mě důležité,“ tvrdí 26letý reprezentant v rozhovoru pro nhl.cz.

Není čas ztrácet čas. Přestože v zámoří teprve finišuje stará sezona, Radko Gudas už rozjel přípravu na tu další. Doléčil bolavé zápěstí, které ho nepustilo na mistrovství světa, a s klubovým kumpánem – a třeba v budoucnu i příbuzným – Michalem Neuvirthem už stejně jako loni dřou v letňanském HFL centru. Vždyť je brzy čeká Světový pohár. „Léto bude kvůli tomu kratší, ale je příjemné, že mám takový důvod se připravovat dřív. Aspoň to stojí za to,“ těší klíčového reprezentačního zadáka nominace na prestižní akci.

Ještě před zářijovým turnajem byste rozhodně rád měl vyřešenou smlouvu. Počítám, že hodláte zůstat ve Philadelphii, platí to?
„Doufám, že se dohodneme. Bavíme se od konce sezony, teď už akorát dojednáváme detaily a bavíme se, jak klub i já vidíme budoucnost.“

Působí to na mě, že vám tým Flyers vyloženě sednul. Je to opravdu tak?
„Jednoznačně jsem tam byl spokojený. V kabině mě přijali jako člena rodiny hned po loňském trejdu, kdy jsem ani nemohl kvůli zranění nastoupit. Okamžitě jsem se přesto cítil jako součást týmu, v tomhle ohledu jsem byl od začátku maximálně potěšený přístupem ostatních. Bohužel, tahle sezona nakonec nedopadla nijak závratně, přestože jsme věřili, že přes Washington dokážeme přejít. Musí nám to dodat zkušenosti. Teď uvidíme, jak se dokáží s týmem sžít mladí hráči, kterých pár přijde. Myslím, že příští rok bude ještě lepší, než ten předchozí.“

To samé čekáte i od sebe?
„Vždycky je co zlepšovat. Vím, že to tak je. Těším se na další rok, který pro mě představuje další výzvu.“

Byli v klubu spokojení s tím, jak rázně jste budil respekt před svojí brankou, přestože to někdy obnášelo i kontroverzní okamžiky?
„Nikdo mi neřekl, že bych měl přestat… Akorát jsme se bavili s ligou, když jsem měl to problémovější období, a myslím, že se všechno vyjasnilo. Každý jsme si řekli, co jsme měli na srdci, mám na mysli rozhodčí, Iigu, mě i klub. Docela jsme si porozuměli.“

Oficiální slyšení u disciplinárky jste ale přece neměl, ne?
„Ne, ale oni se ozvou, když se stane nějaký diskutovaný zákrok. Projde se to, ukáže se, co se stalo, na co kdo kouká a na co si mám dát pozor. Není to oficiální slyšení, jen na klub přijde stanovisko, jak to vidí liga, a chtějí znát můj názor. Komunikace tam funguje skvěle. Je super, že nikdo neusiluje o to, abych přestal hrát v lize, a já sám zároveň nechci být zbytečně vylučovaný. Je to jedno s druhým, každý se musí učit. Hokej jde nějakým směrem a je potřeba se shodnout.“

Dostal jste nějaká konkrétní doporučení, jak si v soubojích počínat?
„Konkrétní ne, spíš jen obrazně mi řekli, v jakých situacích si na co dávají sudí pozor. Není novinka, že hledáček na zádech u rozhodčích mám, takže přišlo spíš takové přátelské popovídání si o tom, co a jak, žádné příkazy. Mohl jsem si z toho vzít, co jsem chtěl.“

Máte pocit, že jsou na vás rozhodčí přísnější, když říkáte, že máte na zádech hledáček?
„To bych zase netvrdil. Ovšem je pravda, že rozhodčí většinou vyhazujou mě, když se třeba ke konci zápasu něco semele. Čekají, že já jsem ten, kdo tam dělá rozruch, kdo to trochu tvrdí. Někdo to ale dělat musí. A mladí, když jdou do ligy, musejí přece vědět, kdo v ní hraje.“

 

Přiznejte, lichotí vám image zlého muže? Toho, kterého se soupeři bojí?
„Jasně. Ne, že bych si to cíleně budoval, ale hokej je prostě tvrdá hra a jednou za čas se stane, že někdo dostane ránu. Bohužel, když někdo nekouká, já mu přece nebudu uhýbat. Nějakou pověst mít musím, a že je to tahle, to zkrátka vyplynulo z toho, jak hraju.“

Jste brán jako jeden z nejtvrdších hráčů současné NHL. Kdo je naopak pro vás tím, s kým souboje opravdu bolí?
„Je pár kluků, kteří po mě i hodně jdou a já po nich, takže je mezi námi taková ta správná rivalita. Oba hrajeme hodně tělo. Stává se mi to spíš s útočníky jako je Matt Martin, Cizikas a Clutterbuck z Islanders, s nimi hrajeme docela často. Když hrál ještě za Boston Milan Lucic, vídal jsem se s ním hodně, protože jsme je měli s Tampou v konferenci. Hodně soubojů jsem měl i s Jarome Iginlou. Bývá to tak, že v každém týmu jsou jeden dva hráči, kteří hrají podobný styl a prostě si vás najdou. Během zápasu je vidět, že po sobě jdete a chcete být v soubojích lepší než ten druhý.“

Vnímáte, že pak má vliv na tým, jestli máte navrch vy nebo naopak váš protivník?
„Jo, je to tak. Když hity rozdávám a naopak mě někdo jednou sestřelí, tak to kluci vnímají. Ono se to ale stane komukoliv, nikdo není dokonalej. Spíš jde o to, aby ten, co skončil na zemi, rychle vstal a zapojil se hned do hry, jak nejlíp může a nic si z toho nedělal. Tím pomůže týmu, když ukáže, že se nic nestalo, přestože dostal pořádnou ránu. Obecně bych řekl, že my měli tým, který hrál docela fyzicky, měli jsme hodně kluků, kteří hity uměli rozdat.“

Člověk u televize si asi řekne, že to musí pokaždé dost bolet, jakmile se srazí dva mnohdy stokiloví chlapi. Jak snášíte, když máte v průměru čtyři takové střety za zápas?
„Neříkám, že to vůbec nebolí. Nebývá to úplně příjemné… Když se hity rozdávají, bolí to určitě míň, než když se dostávají. Občas se stane, že jdete někoho vyhitovat, ale trefíte ho blbě, ramenem nebo hrudníkem jdete přímo na jeho rameno a bolí to i vás. Ale to je riziko povolání. A buď zůstanete stát vy, nebo on, je to v podstatě pade na pade.“

Jak jste snášel, když se v průběhu sezony objevily dva diskutované zákroky, po nichž jste byl v médiích div ne za vraždící monstrum?
„Mě je v podstatě jedno, co píšou bulváry. Neřeším to, každý si může napsat, co chce. Větší problém byl, že ségra s mámou a tátou dostávali dopisy nebo maily od neznámých lidí s nepříjemnými věcmi, když ne přímo výhružkami. Nevím, jak tohle vnímali někteří čeští novináři, ale pro moji rodinu to nebylo nic příjemného. Myslím, že se i táta ozval do některých redakcí po tom, co o mně napsali. Sám to ale vážně beru tak, že je svoboda slova a můžou si psát, co chtějí.“

Jistě vás ale zajímal pohled kolegů hokejistů. Ti reagovali jak?
„Kluci, s kterými hraju, vědí, jaký jsem, jak hraju. A vědí, že zrovna třeba ten Farnham (z New Jersey, za jehož sražení dostal v únorovém zápase trest pět minut a do konce) je herečka a liga snad každý týden řeší jeho simulování. Rozhodčí ten náš střet bohužel posoudil, jak ho posoudil, Farnham ale nevynechal ani jedno střídání, takže se mi ani nechce do toho nějak víc rejpat. Stalo se, musel jsem se z toho poučit.“

 

Ono ať je to jak chce, dvakrát brzy po sobě jste předvedl dva kontroverzní zákroky, byť disciplinárkou nepotrestané. Takže sebereflexe byla na místě, ne?
„Nejhorší na tom bylo, že v tom zápase s New Jersey to odnesl tým. Být vyloučený na pět minut plus do konce, to musejí kluci odbránit. Ale zvládli to. V utkáních, kdy jsem dostal vyšší tresty, jsme vlastně vždycky vyhráli. Tak třeba to aspoň k něčemu bylo a druhý tým pak hrál s respektem. Samozřejmě se to ale nemůže stávat každou sezonu, to si uvědomuju.“

Podstatně příjemnější období jste zažil ke konci sezony, kdy jste prolomil střelecký pech. Prý vám Michal Neuvirth celou dobu říkal, ať tu svoji pecku používáte častěji…
„A nakonec to vyšlo. (kýve s úsměvem) Já měl na začátku trochu smůlu, navíc jsem se rozehrával po devíti měsících, kdy jsem nehrál. Proto jsem měl začátek trochu těžší, až postupně to šlo líp a líp. Nakonec jsem spokojený, dal jsem za sezonu nejvíc gólů, co se mi zatím v NHL povedlo (5). Musím zaklepat: Doufám, že to bude takhle pokračovat. Střela tam je, ještě abych dostal pár nahrávek na jedničku, a třeba přijde i víc gólů.“

Vnímáte, že máte v rukou větší řachu než většina jiných?
„Je pravda, že za mnou všichni naši gólmani přišli s tím, že je super, když střílím, jak střílím, ale ať si na tréninkách dávám větší pozor. Ať dám radši menší ránu, aby se jim to líp chytalo, a nezraním je. Že si to pak můžu vybít na gólmany jiných týmů při zápase. Já se samozřejmě na začátku sezony chtěl všem ukázat, musel jsem se do toho furt opírat, ale postupem sezony už jsem si opravdu dával bacha, abych nestřílel brankářům tam, kde by je to mohlo nějak zranit. I při současné výstroji to pořád na některých místech bolí.“

Měřil jste si někdy sílu své střely?
„Několikrát. Dostal jsem se přes 100 mílí (rekord z All Star Game drží Zdeno Chára se 108,8 mil za hodinu/175,1 km/h), loni jsem měl tady v tréninkovém centru nějakých 160, což je zhruba to samé, ale v průběhu zápasu to je někdy i tvrdší, jindy míň. Tehdy ta od červené asi byla i větší rychlost. Jo, ránu mám, ale jak to přijde.“

Jak jste zmínil, v březnovém zápase s Columbusem jste puk napálil z půlky hřiště obdivuhodně. Potvrdilo se, že když se nedaří, všechno zlomí náhodný gól, že?
„Přesně tak. Prolomila to haluz, v tom zápase mi pak přišly čtyři body a už se to vezlo. Následně přišlo pěkných deset dvanáct zápasů, díky bohu, že jsem to takhle prolomil a mohl jsem tak pomoct týmu se zvednout. Bylo to ve chvíli, kdy jsme tahali na pozici pro play off, takže se to hodilo.“

 

Teď už se chystáte na další ročník. Stihnul jste alespoň nějakou dovolenou?
„Spíš jsme si užívali Čechy. S malou jsme přijeli domů, aby si jí taky užily babičky. Máme teď tedy takové české léto. Uvidíme, co po svatbě, jestli někam na chvilku vyrazíme. Čeká nás za nějaké dva týdny, už se to blíží…“

To bude výraznější přestup, než loni z Tampy do Philadelphie, ne?
„Dá se to tak říct. (směje se) Ale ne, těším se, bude to krásné zakončení toho volnějšího času, potom už nastane tvrdá práce.“

Ještě povězte, co říkáte na to, že se vám do rodiny možná časem přižení spoluhráč Michal Neuvirth, který chodí s vaší sestrou?
„Je to zajímavé, to jo. Ale nechávám tomu volný průběh, nechci to nějak ovlivňovat. Oba jsou to dospělí lidi, můžou si dělat, co chtějí, a já jsem jenom rád, že se všichni aspoň vidíme častěji mimo sezonu. I se ségrou se díky tomu potkám víc, než doteď.“

Od koho z nich jste se o jejich randění dozvěděl poprvé?
„Tak nenápadně… (směje se) Myslím, že jiskra přeskočila, když za námi naráz přijely naše ségry, hned bylo vidět, že si s Michalem víc rozumějí. Nějak to pak vyústilo.“

Na to, že jste se s Neuvirthem pořádně poznali až loni, když jste spolu začali před sezonou trénovat, se z vás stali docela blízcí parťáci, že?
„Musím říct, že jsme se vážně hodně skamarádili. Díky tomu, že bydlíme ve Philadelphii naproti sobě ve stejném komplexu, spolu trávíme hodně času. Jedině dobře, že jsme si takhle sedli s někým ze stejného týmu.“

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.