bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

Legenda 68: Play off 1992 a Jágrův nejslavnější gól

6. srpna 2017, 10:00

Jiří Lacina

Pokud se v roce 1991 ještě hlavně vezl, o rok později už patřil k tahounům. Nikdo nemůže Jaromíru Jágrovi upřít zásluhy na Stanley Cupu z jeho druhé zámořské sezóny. Jak vzpomíná ve své biografii Dominik Hašek: „Ve finále divize zlomili Lemieuxovi ruku. Jarda to tehdy vzal za něj. Když jsem viděl, co sám, bez Maria, v důležitých zápasech předváděl, opravil jsem si svůj názor na něj.“

Messier by měl na Lemieuxe stačit

Vyřazovací boje 1992 byly odborníky řazeny mezi jedny z nejatraktivnějších, ale současně nejhůře předvídatelných za posledních dvacet let. Jen v prvním kole šlo šest z osmi sérii do sedmého zápasu (zbylé dvě potřebovaly jen o zápas méně), přičemž hned tři mužstva – Pittsburgh, Detroit a Vancouver – obracela vývoj série z 1:3 na 4:3. Penguins zachraňoval proti Washingtonu svými vítěznými góly v pátém a sedmém utkání teprve dvacetiletý Jágr.

Ve druhém kole čekal na obhájce trofeje vítěz základní části a držitel Prezidentovy trofeje New York Rangers. Jediný tým, který překonal v sezóně hranici sta bodů (105), měl ve svých řadách zkušeného Marka Messiera, vynikajícího Briana Leetche, jenž jako pátý obránce v historii právě překonal stobodovou hranici (102), a brankostroj s konstantním výkonem Mikea Gartnera. Především přítomnost Messiera dodávala Rogeru Neilsonovi na lavičce Jezdců klid. „Mělo by to být dost k neutralizaci Lemieuxe,“ tvrdil sebevědomě před začátkem série.

V prvním utkání se Jezdci splnění plánu skutečně přiblížili, když Lemieux proti svým zvyklostem zaznamenal jen dvě asistence. Jeho tým stejně vyhrál 4:2. O dva dny později oplatili Rangers soupeři stejnou mincí a srovnali stav série na 1:1. Vyřešila se rovněž situace kolem lídra Tučňáků, jemuž nešetrným zákrokem holí přerazil zápěstí Adam Graves. Aby toho nebylo málo, nedohrál ani Joe Mullen, kterému musel být v nemocnici zafixován poraněný stehenní sval.

Když se Pittsburgh vrátil k dalšímu zápasu do Madison Square Garden, byl sice po dvou prodluženích stav série 2:2, nicméně s hosty to bez zraněného kapitána nevypadalo dobře. Aktivnější domácí, vědomi si důležitosti pátého zápasu, soupeře nešetřili. Tučňáci měli naštěstí v sestavě Jaromíra Jágra.

Odchovanec kladenského hokeje nejprve zvýšil vedení na 2:0, když přesnou střelou k tyči - tímtéž způsobem, který mu později nevyšel v Naganu 1995 ani na MS v Praze 2004 - proměnil trestné střílení po faulu Leetche, a poté, co dokázal soupeř pracně vyrovnat, ho v závěrečné třetině dorazil brankou na 3:2. Akce to byla luxusní!

Jágr převzal přihrávku odraženou o pravý mantinel, rychlou kličkou do středu udělal z bránícího Jeffa Beukebooma diváka s tím nejlepší výhledem, načež si vytáhl z branky ještě Johna Vanbiesbroucka a pohodlně zavěsil. Především taneček kolem Beukebooma, jemuž naznačil cestu levou stranou, aby se rychle protáhl zprava, potvrdil, že NHL otevřela své brány útočnému géniovi.

V šestém zápase byl kapitán znovu jen v čestné lóži, semknutý celek si nicméně poradil. Po další brance Jágra získal uklidňující vedení, které v závěru korunovali na konečných 5:1 Rick Tocchet a Ron Francis. Finále konference potom bylo pro Pittsburgh nečekaně snadnou záležitostí, na překonání Bostonu potřebovali Pens jen čtyři zápasy. Stejně suverénně prošlo na druhé straně do finále Chicago, kterého bez jediného zaváhání přehrálo Edmonton.

Nejhezčí gól, jaký jsem v životě viděl

Jestřábi měli ve svých řadách vycházející hvězdu, třiapadesátigólového Jeremyho Roenicka, dál se opírali o zkušenosti Stevea Larmera, Michela Gouleta či Chrise Cheliose. Zní to možná nevěrohodně, ale pozdější nestor NHL Chelios, který vydržel v téhle lize do 48 let, se mohl považovat za veterána už v roce 1992. Bylo mu tehdy rovných třicet let. V brance chytal talentovaný Ed Belfour, v jehož stínu stále jen paběrkoval Dominik Hašek.

V důležitém úvodním duelu vedli hosté z Chicaga na ledě Pittsburghu po čtrnácti minutách už 0:3. První snížení přišlo v přesilovce, kdy z nenápadné akce po objetí brány trefil Phil Bourque. Hosté však v polovině utkání využili chyby v defenzivě domácích a znovu odskočili na 1:4. Zdálo se, že je hotovo. Obrátit tříbrankovou ztrátu se ve finále podařilo naposledy Montrealu proti Chicagu. To bylo ale v roce 1944, před bezmála padesáti lety. Rozhodující gól na 5:4 navíc padl až v prodloužení.

Mike Keenan pořádně vytěžoval hlavně Chrise Cheliose, který prakticky neslézal z ledu. Ani on ale nedokázal zabránit nevěřitelnému vývoji. Po Tocchetově teči Stantonovy střely to bylo 2:4. Krátce na to už to bylo o gól. Tři a půl minuty před druhou sirénou šokoval všechny přítomné Lemieux, který propálil Belfoura z pozice asi třicet centimetrů za brankovou čárou. Ze záporného úhlu!

Do třetí třetiny šly oba týmy za stavu 3:4 pro hosty. Vyrovnání přišlo zhruba v její polovině. Ron Francis poslal po buly puk do rohu, kde o něj marně bojuje McEachern. Ve snaze vyhodit ho z pásma, najde soupeř těsně pod modrou čárou jen hokejku Jágra. Začíná představení, které vejde do dějin.

Český útočník vlétne mezi tři protihráče k levému mantinelu, když si jako prvního efektně obhodí Dirka Grahama. Chvilku vyčkává, až se proti němu vrhne Brent Sutter. Obchází ho rychlou stahovačkou, načež totéž v mžiku provádí Františku Kučerovi. Dostává se mezi kruhy, před brankou je ale trochu husto, takže si puk ještě chvilku podrží. Následuje prudká otočka, střela a stadión může explodovat.

„Byl to pravděpodobně ten nejhezčí gól, jaký jsem v životě viděl,“ řekl k akci, kterou po sezóně vyhlásila televize ESPN gólem roku, Mario Lemieux. „Sám jsem dal hodně důležitých gólů, ale vzít si puk a přejít přes tři hráče… Má skvělou stabilitu, umí zahrát jeden na jednoho, je silný, skvělý gól,“ pochválil svého žáka učitel.

Rozhodující trefu si pro sebe neuzmul nikdo jiný než sám kapitán. Keenan byl možná skvělý motivátor, taktiku ale nikdy moc neřešil. Běžela poslední minuta základní hrací doby. Domácí vyhráli vhazování, puk se dostal k Murphymu. Bránící Steve Larmer, který mohl Lemieuxe snadno pokrýt, odklouzal kamsi do prostoru nikoho. Puk z Murphyho hole prosvištěl na Belfoura, kde si jej pohodlně našel zcela volný Lemieux. Vítězný gól padl v čase 59:47!

Pittsburgh byl od té chvíle na koni. Po vítězstvích 3:1, 1:0 a závěrečné „divočárně“ 6:5 obhájil své postavení a podruhé v historii klubu získal Stanley Cup. Vítězství na úvod série bylo pro její další vývoj zřejmě klíčové. Řada lidí vnímá tuto výhru dodnes jako jednu z nejvýznamnějších v historii Penguins. Svůj nesmazatelný podpis pod ní má také legenda číslo 68.

Předešlé díly:

Legenda 68: Poslední útočný festival v památné sezóně 1995-96

Legenda 68: Jágrova supertrefa nadchla NHL

Legenda 68: Maraton osmi třetin aneb nejdelší zápas moderní historie

Legenda 68: První a poslední čtyřgólový večer, dvanáct bodujících Čechů

 

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.