Letošní dvacítka se mi líbí, tvrdí Patrik Štefan. Návrat do Čech neplánuje

(BUFFALO, od našeho zpravodaje) Jako druhý Čech v historii se stal jedničkou draftu NHL, tohle už Patrikovi Štefanovi nikdo neodpáře. V červnu 1999 napodobil Romana Hamrlíka, ve slavné lize pak vystřídal několik klubů. Hvězdou první velikosti se nestal,ale odvedl své. Nyní působí jako trenér mladých talentů a agent hokejistů, co bojují o NHL. "Myslím, že tahle kombinace je optimální. Ze střídačky vidíte věci, které na tribuně tak nevyzní. Dobrá zkušenost," pochvaluje si.

Do Buffala přijel omrknout nejlepší světový turnaj juniorů a také pohovořit s některými klienty. Na první pohled se nezměnil, bývalý útočník Atlanty, Dallasu, švýcarského Bernu nebo pražské Sparty vypadá jako v dobách aktivní kariéry. "Každý den mě svrbí ruce, nejraději bych stále hrál. Ale už to nejde," říká chlapík původem z Příbrami, jenž se před dvěma lety přestěhoval z Kalifornie do Detroitu. Konec roku 2017 strávil nablízku české dvacítce, na šampionátu osobně sledoval zatím tři její zápasy.

Jak se vám líbí český tým ve srovnání s těmi z minulých ročníků?
Líbí. Viděl jsem tři zápasy v základní skupině, hlavně Rusové a Švédové jsou velmi kvalitní soupeři. Naši kluci hrají rychlý agresivní hokej, je tam kombinace, blokování střel. To všechno ukazuje, že tým funguje. Kluci hrají pohromadě, věří si. Vypadalo to slušně.

Dá se z pohledu na zápasy poznat, nakolik soudržné mužstvo je?
Hodně vám napoví, když se podíváte na střídačku. Jak vypadá komunikace hráčů navzájem nebo s trenéry. I co vím od kluků, tohle běží parádně. Tak by to mělo být. Každý hráč potřebuje vědět, na čem je, co se po něm chce. Odpovědí byly výsledky, porazili jsme Rusy a se Švédy to byl vyrovnaný zápas.

Dokážete odhadnout možnosti letošní dvacítky?
Jedna věc je projít základní části, druhá pak play off. To dělá celý turnaj. Ale důležité je samozřejmě všechno, protože základní část vás dostane do určité formy. Tým se dá dohromady, odehraje pár dobrých zápasů. To všechno se pak projeví ve čtvrtfinále. Kluci se museli nejdřív vyrovnat s Bělorusy a Švýcary, což nikdy není snadné. Zvládli to. Nepochybuju, že na play off budou připraveni.

Nesvrbí vás ruce, když sledujete utkání z tribuny?
Pořád. Pokaždé, když se dívám na zápasy, to tak je. A není podstatné, jestli se jedná o NHL, juniorský hokej nebo o nároďák. Už jsem trošku starší, ale hraní mi chybí. Mám děti ve věku 14 a 12 let, chtěl jsem, aby mě viděli na ledě, třeba v zápasech NHL. Rád bych, ale je to pryč.

Vzpomenete si tady v Buffalu na šampionát dvacítek, který jste si kdysi zahrál?
No jasně, ve Finsku. 1998. Byl jsem mladší, bronz nám utekl v posledním utkání se Švýcary. Byl to zážitek, parádní Hartwall aréna. Krása. Ještě mi nebylo osmnáct, takže jsem jako bažant sbíral puky.

Letos reprezentují právě hráči z ročníku 1998. Neříkáte si, jak šíleně to letí?
Samozřejmě (směje se). Každý rok. Já to poznám na svých dětech. Když se narodili tihle kluci, to byl vlastně můj draft. Od té doby uteklo hodně vody, dnešní doba je úplně jiná. I hokej samozřejmě. Pamatuju si, jak mistrovství světa vypadalo za mých časů. Dneska jsou hráči určitě vyspělejší, také publicita se nedá srovnávat.

Reprezentanti tehdy nebyli pod vlivem internetu a sociálních sítí. Pomáhalo to soudržnosti mužstva?
Asi jo. V tomhle století máte media, Facebook, Instagram... Člověk má přístup ke všemu, hodně se to zrychlilo a změnilo. Když to přeženu, pak si nemůžete uprdnout, aniž by o tom nikdo nevěděl (usměje se).

Ale cesta do NHL je asi pořád stejně těžká.
Kdo si tím projde, teprve to dokonale pozná. V Evropě jsou hromady šikovných hokejistů, ale NHL je někde jinde. Hlavně z toho důvodu, jak makají čtyři hráči bez puku. V tom bych viděl největší rozdíl, tohle nikde jinde není tak markantní. Musíte být dopředu a dozadu, dobře bránit i útočit.

Chválím, ale kritika je nutná, tvrdí Štefan

Libor Hájek říkal, že jako jeho agent jste převážně kritický. Chválíte spíš zřídka?
Také chválím, ale kritika je nutná. Pokud uděláš chyby, tak je musíš napravit. Já mohu říci, jak je všechno parádní, jenže to není to pravé. Pokud má hráč sen o NHL, a já tím prošel, tak bych od toho kluka chtěl vidět věci, které mu později mohou pomoci. Aby se v profesionálním hokeji uplatnil rychleji.

Pořád to takhle intenzivně děláte s Pavlem Zachou, který už NHL hraje a je na tom jinak než třeba členové dvacítky Hájek nebo Budík?
Je v jiné roli, NHL hraje, to je pravda. Ale jedna věc je být draftován, druhá se do ligy podívat. A třetí věc, aby se hráč naplno prosadil. Já beru, že udržet se v NHL je to nejtěžší. Pavla povzbuzuju, hlavně ale říkám poznatky a své zkušenosti, které jsem kdysi v lize získal. Bavíme se o tom, co může udělat ve svém volnu. Podívat se na videu na svůj výkon, na soupeře, kteří ho čekají. Prostě dát věci navíc, které mladým klukům jednoznačně pomohou.

Není to někdy až přehnané? Hráči mají osobní trenéry, rádce. Informací dostanou strašně moc.
To je pravda. Všechno se sleduje, když to vezmu, k dispozici jsou kolikrát statistiky za blbosti. Který pravák má super nahrávky zleva, a podobně. Maličkosti. Nesmí toho být moc, protože pak jdete do zápasu a máte ze všeho velkou hlavu. Základní věci ovšem potřebujete: Proti komu hraješ, jaká lajna je proti tobě, proč jsi udělal poslední zápasy dobře... Video je obrovské plus. V klubech to dělají týmově, já s hráčem individuálně. Rozebereme si střídání a detaily.

Vedle práce agenta jste se věnoval i trénování. Platí to pořád?
Jo jo. S rodinou jsme se před dvěma lety přestěhovali z Kalifornie do Detroitu. Mám to blíž ke klientům, cestování je jednodušší. Také trénuji v Little Caesars, což je kvalitní organizace. Přemístili jsme s do hlavní haly, hrajeme tam. V týmu mám staršího syna, myslím, že mi to pomáhá i v práci agenta. Protože do hry vidím jinak, než kdybych jen seděl na tribuně a sledoval to zpovzdálí.

Jak často se dostanete do Česka?
Jezdím tak jednou ročně. Někdy častěji, pokud je potřeba. Naposledy jsem byl v létě na Memoriálu Ivana Hlinky, který bude nově také v Kanadě. Což je trošku škoda, protože v Břeclavi bývala vždycky skvělá atmosféra. Naší osmnáctce se tam dařilo. Ten turnaj měl velký kredit a respekt.

Daří se vám hledat nové talenty s potenciálem pro NHL?
Vidím dost talentovaných Američanů. Detroit, Michigan, to je srdce Ameriky, působí tam výběry do 17 a 18 let. Tam vidím dost kluků, kteří by to jednou mohli hrát. Mám to kousek do Toronta, do Chicaga. Záběr je široký. Můj syn je ročník 2003, u takhle mladých kluků je těžké odhadnout, jestli to s NHL vyjde. Ale když se díváš na hokejisty, leccos se zjistit dá. NHL je hodně o rychlosti a šikovnosti, takoví kluci mají budoucnost.

Z vašeho povídání vyplývá, že se do Česka asi nikdy natrvalo nevrátíte.
Manželka je Američanka, děti se tu narodily. V Americe jsou doma. Návrat neplánuju.

Ale češtinu máte pořád jako dřív
Přitom doma mluvíme jen anglicky. Abych byl upřímný, děti česky skoro neumí. Já ale často komunikuji s rodiči, s klienty. I když – s českými hráči někdy také hovořím anglicky, protože hokejový slang je daný. A kluci to občas mají i rádi.

Foto: Pavel Mazáč, iSport.cz

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter