Má můj respekt, smeká před Karlssonem legendární Paul Coffey. Vyhraje Norris Trophy?

Erik Karlsson, to je taková nová verze Paula Coffeyho. Trojnásobný vítěz Norrisovy trofeje před nějakými třiceti lety kroužil po ledě s ladností útočníka a sbíral jeden bod za druhým tak, jak to v posledních letech dělá současný ottawský kapitán. "Každý může být obránce. Blokovat střely, vyhazovat puky ven a čekat ve vlastním pásmu. To je ta jednoduchá část," myslí si Coffey.

On takový nebyl. A Karlsson jakbysmet. "Erik Karlsson na sobě pracuje jako nikdo, proto se mu dnes nikdo nevyrovná. Riskuje, ale v dobrém slova smyslu. Chce za sebou zanechat stopu, nechce být "jen" kapitánem Ottawy. Za to má můj respekt," smekl před jednoznačně nejproduktivnějším zadákem letošního ročníku Coffey.

Rodák ze švédského městečka Landsbro není jen nejproduktivnějším obráncem ligy, ale také jedním z nejproduktivnějších hráčů vůbec. Dobře, jasného lídra Patricka Kanea jen tak nedožene, ale s průměrem přes bod na zápas se drží v boji o druhé místo s tandemem dallaských Hvězd Benn - Seguin.

To všechno je sice hezké, ale zaslouží si čistě ofenzivní zadák jako Karlsson Norrisovu trofej pro nejlepšího obránce ligy?

Užijme srovnání právě s Coffeym, jenž za svou bohatou kariéru hned pětkrát překonal stobodovou hranici a třeba v sezóně 1985/1986 dokonce vsítil 48 gólů (!), ne vždy byl ale považován za nejlepšího beka soutěže. Dost možná proto, že mnohými za beka vůbec považován nebyl.

Když v sezóně 1983/1984 skončil Paul Coffey druhý v ligové produktivitě se 126 body (více jich tehdy získal jen samotný Wayne Gretzky), hlasování o Norrisovu cenu prohrál s defenzivním zadákem Rodem Langwayem, jenž tehdy oproti "hybridovi" Coffeymu nasbíral sotva čtvrtinu bodů.

"Rodovi gratuluji, byl to skvělý hráč a dobrý obránce. Norrisovku si zasloužil, ale je těžší bruslit nahoru-dolů a přispívat body, než se jen bránit," neodpustil si čtyřiapadesátiletý rodák z Toronta rýpnutí. "Když jste nebodovali, nedostali jste zaplaceno. Tak to prostě dřív bylo. Kdybych věděl, že mi prosté blokování střel a vyhazování puků vydělá pět milionů za rok, asi bych se tomu věnoval víc," dodal Coffey hořce v rozhovoru pro Canoe.

Jasně, Erik Karlsson tráví na ledě téměř půlhodinu na zápas, ale na oslabení chodí spíše sporadicky a ve vlastním pásmu se často spoléhá na svého partnera z obranného páru. Kdyby se při volbě vítěze Norrisovy trofeje postupovalo stejně jako v roce 1984, hlasování by ovládl losangeleský Drew Doughty, jenž se může pochlubit lepším hodnocením v +/- a statistice Corsi.

"Je těžké nasbírat tolik bodů. Doughtyho mám rád, ale nerozumím tomu, proč nemá bodů víc, když tráví tolik času na přesilovkách a je úžasně talentovaný," přiklonil se na Karlssonovu stranu bývalý ofenzivní bek Coffey.

Drew Doughty je přesto mnohými považován za favorita.

A co kdyby se Karlsson soustředil více na defenzívu?

"Takhle to nefunguje," zasmál se Coffey. "Když bude víc zalezlý, začnete se psát, kde je jeho produktivita. Tím jsem si prošel i já. Proklínají tě, když jsi takový i makový. Musíš ale hrát takovým způsobem, který ti je vlastní," radí Paul Coffey (nejen) Karlssonovi.

Kdo podle vás nakonec Norrisovu trofej získá? Bude to Erik Karlsson, Drew Doughty, nebo někdo úplně jiný?

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter