Mandát o Mozíkovi, skvělé premiéře v AHL, žertíku s pěnou či zásnubách

Útočník Jan Mandát po třech sezonách mezi juniory poprvé nakoukl do seniorského hokeje a hned prožil večer, na který jen tak nezapomene. Při debutu v nižší farmářské AHL se postaral o vítěznou branku Albany Devils, byl vyhlášen první hvězdou a po duelu se při rozhovoru stal terčem vtípku svého spoluhráče Josepha Blandisiho. "Vůbec jsem to nečekal. I když právě od něj jsem to mohl čekat," směje se Mandát.

Před sezonou odehrál jen pár přípravných zápasů, ale v uplynulém víkendu ho čekalo už první ostré utkání v mužském hokeji. „Musím přiznat, že jsem byl nervózní, ale hlavně jsem se dost těšil. Měl jsem dlouhé léto, protože v juniorce jsme na jaře vypadli už v prvním kole play off. Těšil jsem se, až to zase začne,“ prozrazuje dvacetiletý útočník, který si musí postupně zvykat na úplně jiný styl hokeje.

„Je to obrovský skok. Trenéři v juniorce mi vždycky říkali, že musím být dobře připraven. Že je to opravdu velký skok. Ale já to často bral na lehkou váhu a myslel si, že to nebude takový rozdíl. Ale teď jsem poznal, že je. A velký! Je to rychlejší, na všechno máte méně času a hraje se tam víc do těla,“ popisuje Jan Mandát. S premiérou mezi seniory se ale popral skvěle a stal se hrdinou boje s Uticou.

Jeho chvíle přišla v čase 49:37, když za nerozhodného stavu dramatický duel rozsekl vítěznou trefou. „Trochu to pak ze mě spadlo, hrálo se mi víc uvolněně,“ přiznává první hvězda utkání, po němž si užíval zasloužených ovací. „Bylo to něco neskutečného. Po zápase mi pak všichni blahopřáli. Byl to moc hezký pocit, když se vám něco takového povede hned v prvním zápase za chlapy,“ září Mandát.

Ten bezprostředně po zápase absolvoval jako hlavní hvězda rozhovor na ledové ploše, z nějž by možná řada hokejistů měla větší vítr než ze samotného střetnutí, které Albany vyhrálo 3:2. „Jen jsem doufal, aby se mě nezeptali na něco, čemu nebudu vůbec rozumět. Na druhou stranu s angličtinou už jsem na tom dobře, přece jen už jsem v Kanadě tři roky. Takže všechno bylo úplně v pohodě,“ culí se.

Tedy až na ten kanadský žertík, který mu připravil spoluhráč Joseph Blandisi. „Vůbec jsem to nečekal. Ale když tak nad tím přemýšlím, tak zrovna od něj jsem to mohl čekat,“ směje se Jan Mandát, který se hned v dalším zápase nevešel do sestavy. „Je tady hodně útočníků, trenér nás ze začátku sezony hodně střídá a zkouší všechny možné varianty. Teď další utkání zase budu hrát, pak se uvidí,“ hlásí.

Vojta Mozík je skvělý hráč a ještě lepší kamarád, zpočátku mi moc pomáhal

Teď jen udržet výkonnost, aby v sezoně sehrál co nejvíc zápasů. „Před sezonou jsem si dal za cíl udělat dobrý dojem v kempu New Jersey, což se mi myslím povedlo, a potom hrát stabilně na farmě. Máme velice solidní tým a myslím, že bychom mohli dojít daleko,“ pokyvuje nový spoluhráč bývalého plzeňského zadáka Vojtěcha Mozíka. „Hlavně zpočátku mi moc pomáhal, když jsem něco nevěděl.“

Oba tak spolu tráví dost času. Nejen na ledě, ale mimo něj. „Vojta je skvělý hráč a ještě lepší kamarád. Často se spolu bavíme a děláme společné aktivity,“ prozrazuje dvacetiletý hokejista. Ten se v létě zasnoubil se svou zámořskou přítelkyní Carolane. „V létě jsem ji požádal o ruku. Máme se rádi a moc dobře si rozumíme. Takže jsme se shodli, že se do dvou let vezmeme,“ uzavírá šťastný jihlavský rodák. 

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter