McDavid, Stone a ti druzí. Mezi největšími tahouny svých mužstev je i Ondřej Kaše

V loňské sezóně nasbíral Connor McDavid 116 bodů při 232 vstřelených gólech Edmontonu Oilers. To mu ještě liga v únoru vzala dva duely kontroverzní suspendací za faul na Nicka Leddyho. Kéž by byla tak úzkoprsá i při zákrocích na kanadskou superhvězdu! Ta čísla mimo jiné znamenají, že se kapitán Oilers podepsal pod rovnou polovinu gólové produkce svého týmu.

V minulosti takto táhli svůj mančaft například Mario Lemieux (v sezóně 1988-89 zařídil 57 % branek Penguins) nebo Jaromír Jágr (52 % v sezóně 1998-99). Musíte být mimořádně kvalitní borec v mimořádně nekvalitním týmu, abyste obdobně vynikl. Tyto dvě podmínky aktuálně velmi dobře naplňuje právě spojení McDavid - Edmonton.

V letech 2015-19 přestříleli Oilers při hře pět na pět své soupeře s McDavidem na ledě v poměru 271:218. Znamená to, že mít tohoto hráče k dispozici po celých šedesát minut a vydržet hrát v pěti, vyhrával by Edmonton v průměru o 0,7 gólu na utkání. Pak je tu druhá strana mince. Bez svého kápa má stejný tým při hře pět na pět bilanci 338:446. Tj. rozdíl 0,6 gólu na šedesát minut.

V této souvislosti se nabízí připomenout vtip z Hockey News, který vyšel při McDavidově vstupu do NHL. Kreslená postavička jedničky draftu 2015 ostýchavě klepala na dveře trenéra a žmoulaje v ruce soupisku mužstva, kladla otázku: „Trenére, tady musí být chyba. Já jsem napsaný jako centr první, druhé, třetí i čtvrté útočné řady?“ Odpověď: „To není chyba Connore,“ doprovázel komentář „Oilers očekávají od McDavida skutečně hodně!“

A co ti druzí?

Ano, Olejářům by se hodilo, kdyby jejich lídr neslézal z ledu. Na druhou stranu, hráčů s podobně skvělou, dokonce i lepší individuální gólovou bilancí je v NHL víc. Server TSN přinesl rekapitulaci tzv. „tahounů“ a „tažených“, tažných koní a koní pro okrasu, chcete-li živočišnou metaforu.

Křivka hokejistů s jejich gólovým dopadem („goal impact“) odpovídá zhruba normálnímu statistickému rozdělení. Tzn., že nejvíc je borců kolem nuly, hráčů s výrazným plusem nebo minusem je méně, přičemž jejich počty se zhruba kryjí. Logicky musí. Co se střelcům přičte do plusu, to se musí druhé straně započítat do minusu.

Největším tahounem ostatních spoluhráčů v NHL není za poslední dva roky Connor McDavid. Tím je Mark Stone. Zářil ve slaboučké Ottawě a ze špičkových výkonů neslevil ani v Las Vegas. V závěsu za ním najdeme Chrise Kreidera, na úrovni +0,9 je Ondřej Kaše, jenž odehrál kvůli zraněním v Anaheimu za dva roky jen 96 duelů. Následují Sean Couturier, Connor McDavid, Leon Draisaitl, Taylor Hall, Alex DeBrincat.

Je třeba zdůraznit, že podmínkou takového vyniknutí nejsou jen vysoké kvality samotného hráče, ale také průměrnost jeho okolí. Zkuste si třeba představit, jak obtížně přečnívá ostatní Nikita Kučerov v Tampě Bay, v týmu nad jiné silném a vyrovnaném. McDavid převyšuje své spoluhráče především ofenzivně. S Kašem na ledě je zase Anaheim lepší defenzivně.

A co ti třetí?

Za pohled stojí také opačná strana spektra. Tedy hráči vynikající největšími minusy, indikujícími, že jsou tažení ostatními. Na samém dně najdeme Kevina Bieksu, Tagea Thompsona, Brandona Dubinskyho nebo Ryana Keslera.

Bohužel v nejhorší patnáctce jsou také jména Filipa Chytila a Vladimíra Sobotky. Ostatní Jezdci kolem Chytila, respektive hráči St. Louis a Buffala, s nimiž nastupoval uplynulé dvě sezóny Sobotka, byli zkrátka výrazně efektivnější než oba Češi.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter