Mladí a úspěšní: Podivné rituály i nezpochybnitelný kumšt Patricka Roye

5. září 17:00

Radek Černý

V lednu 1986 se coby jednadvacetiletý stal ve své první plné sezóně při zranění Stevea Penneyho brankářskou jedničkou Montrealu Canadiens. Slavný tým Habs úspěšně provedl zbytkem základní části a v té vyřazovací doslova exceloval.

Mluvil se svými brankami, nedotkl by se červené či modré čáry, po každém úspěšném zákroku škubal hlavou a po každém přerušení jí kroutil jako pták. To je jen malý výčet rituálů podivínského frankofonního Kanaďana, který se stal jedním z nejobdivovanějších a nejúspěšnějších gólmanů hokejové historie.

Rodák z Québecu byl draftován Montrealem v roce 1984 jako 51. celkově. V sezóně 1984-85 nastoupil pouze k jednomu zápasu, ale už další rok si vydobyl pevné místo v sestavě Canadiens. Ročník 1985-86 nikterak nenasvědčoval, že by měla být z pohledu slavného týmu něčím výjimečný. Trenérskou taktovku převzal nováček Jean Perron, v obraně zbyl z legendární „Velké Trojky“ pouze Larry Robinson (Guy Lapointe a Serge Savard ukončili kariéru) a z někdejší první lajny Lemaire-Lafleur-Shutt nezůstal dokonce vůbec nikdo.

V základní části skončili Habs na druhém místě Adamsovy divize s pětibodovou ztrátou na svého velkého rivala Nordiques. Roy odchytal 47 zápasů s bilancí 23 výher, 18 porážek a tři remízy a do play-off vstupoval v pozici týmové jedničky. V prvním kole playoff smetli Habs divizní rivaly z Bostonu ve třech zápasech. Ve druhém je čekali Hartford Whalers a série se změnila ve velkou defenzivní bitvu.

Úvodní zápas ovládli Velrybáři, když překonali Roye hned čtyřikrát. Svatý Patrick, jak se Royovi začalo přezdívat, ale v dalších čtyřech duelech pustil pouze osm gólů a překlopil sérii na stranu svého týmu. Poté jej přenesl přes newyorské Rangers až do finále. Tam se střetl s Plameny z Calgary a neslavnější hokejová liga tak po 19 letech opět zažila ryze kanadské finále.

Pikantní bylo i v tom, že v brance Calgary lapal puky Mike Vernon, další zelenáč, jemuž ještě teklo brankářské mléko po bradě. Souboj mladých pušek dopadl lépe pro gólmana slavných Les Canadiens. Ti ovládli finálovou sérii v pěti zápasech a získali svůj 23. titul v historii. Statistiky jejich brankářské jedničky byly úchvatné: 20 zápasů, z toho 15 vítězných, průměr obdržených branek 1,93, úspěšnost zákroků 92,3%. O držiteli Conn Smythe Trophy pro nejlepšího hráče playoff nebylo těžké rozhodnout.

Během následujících let pokračoval Roy ve skvělých výkonech a zařadil se mezi ligovou smetánku. Celkem třikrát vyhrál Vezinovu trofej pro nejlepšího brankáře sezóny a neminuly ho ani nominace do ligového výběru hvězd. V roce 1993 dovedl své Habs k dosud poslednímu titulu. I za tento výkon ve vyřazovací části obdržel Conn Smythe Trophy.

Idylka ve slavném týmu trvala do druhého prosincového dne roku 1995. Ten den se Montreal utkal s Detroitem. Týmu z města motorů vyšlo vše, na co sáhl. Po první třetině vedla Křídla už 5:1 a i ve druhé části padaly puky do branky nešťastného Roye s železnou pravidelností.

Marně upínal zrak na vlastní střídačku, trenér Mario Tremblay dal pokyn k vystřídání brankářů až po devátém inkasovaném gólu. Takové ponížení brankářská legenda nerozdýchala. Okamžitě po zápase Roy prohlásil, že to byl jeho poslední zápas v dresu montrealských Canadiens. Druhý den byl suspendován a o čtyři dny později vyměněn do Colorada. Zde strávil osm sezón, během nichž dovedl svůj nový tým ke dvěma titulům (1996 a 2001).

K vítěznému play-off 1996 se váže historka s Jeremy Roenickem. Americký útočník v dresu Chicaga si na pozápasové tiskové konferenci postěžoval, že rozhodčí neodpískali nájezd za jeho sražení při brejku. „Mělo to být trestné střílení, o tom není pochyb. Líbí se mi Patrickův citát, že by mě zastavil. Rád bych věděl, kde byl ve třetím zápase, pravděpodobně hledal svůj suspensor někde ve stropních krovech United Center.“ Roy s klidem odpověděl: „Opravdu jsem neslyšel, co Jeremy říkal, neboť mám v obou uších nacpané prsteny za vítězství ve Stanley Cupu.“

Za výkony v play-off 2001 obdržel svou třetí Conn Smythe Trophy a stal se jediným brankářem v historii, který tuto prestižní trofej získal ve dvou týmech. K tomu připočtěme 1029 zápasů, z toho 551 vítězných. Dalších 247 utkání přidal ve vyřazovacích bojích, 151 jich vyhrál. Jeho číslo 33 bylo vyvěšeno pod strop jak arény v Montrealu, tak v Coloradu.

Pokud by někdo zkusil vytvořit brankářský Mount Rushmore, jedna z vytesaných tváří by najisto nesla rysy charismatického kanadského gólmana, jehož mottem bylo: Vítězství, nic jiného mě nezajímá.

Předešlé díly:

Mladí a úspěšní: Martin Brodeur a jeho sedm sérií za dva roky

Share on Google+

RSS | Kontakt | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.