Na druhé farmě je to řežba, tvrdí Vladař. Za půl roku měl dva otřesy mozku

Patří do skupiny českých brankářů, kteří lační po NHL a trpělivě jdou za svým snem. Daniel Vladař bojuje o uplatnění v organizaci Bostonu, za zády nechal první rok na farmě, dojmy má převážně pozitivní. I když pohodička to nebyla, dva otřesy mozku mluví za vše. "Ale to k hokeji patří. Dělal jsem maximum, abych přesvědčil trenéry. Musím takhle pokračovat. Výstupní pohovory jsem měl dobré, žádné výtky tam nebyly. Tak uvidíme na kempu," povídá účastník tří posledních šampionátů dvacítek.

Urostlý brankář měl pořádnou konkurenci. V prvním týmu Rask a Chudobin, ve druhém McIntyre a Subban. Jenže kdo se chce prosadit, nesmí se dívat nalevo ani napravo. "Také proto jsem přivítal, když mě poslali chytat druhou farmu do Atlanty. Pomohlo mi to, soutěž má svoji kvalitu," říká. V těchto dnech už se pilně chystá na nový ročník, ve skupině s Michalem Řepíkem, Danem Přibylem nebo Davidem Musilem polyká dávky u kondičního kouče Michala Hamršmída. "Nemám důvod cokoli měnit. Tři roky se chystám stejným způsobem a vždycky jsem byl dobře připravený," libuje si.

Na mistrovství světa dvacítek jste si pochvaloval, že klubová sezona vypadá slušně. Jaká byla její druhá polovina?
Proběhla podle mých představ, odchytal jsem nějaké zápasy v AHL. Ale také jsem měl dvě zranění hlavy, což mě trošku zbrzdilo. Pak jsem se dal dokupy, dva týdny jsem byl s prvním týmem Bostonu, farma Providence pak došla do semifinále play off. Tam jsem dělal dvojku, pro mě výborná zkušenost. Z hlediska týmu to byla jedna z nejlepší sezon, kterou v Providence pamatují.

Říkal jste zranění hlavy. Co se přesně stalo?
Měl jsem dva otřesy mozku. Poprvé v únoru, byl jsem asi tři týdny mimo. No a za dalších čtrnáct dní se mi stalo v podstatě to samé. V obou případech šlo o souboje v brankovišti. Zrovna jsem chytal East Coast Hockey League, tam se dá očekávat, že do vás půjdou. Pro gólmana drsná škola, celkem řežba. Ale patří to k tomu.

Dával jste si pak víc pozor?
Snažil jsem se. Mám i nějaká cvičení, jak posílit krk a podobně. Tohle byla zrovna zranění, kterým se dá těžko předejít. Doufám, že už jsem zpátky. Dal jsem si pauzu, abych se zotavil. Po druhém zranění jsem už nechytal žádný zápas, do konce sezony zbýval asi měsíc.

Lékaři vás nechtěli pustit?
Jak známo, na otřesy mozku si v Americe dávají velký pozor. Když se vám to stane poprvé, než že by to někdo přehlížel, ale může se to stát. Pokud přijde druhý podobný problém, jsou doktoři hodně přísní. Jde o to, aby se nevracely obtíže, aby nedošlo k chronickému zranění. Navíc kdo to poznal, ví, že člověk pořádně nemůže nic dělat. Já zkoušel jít párkrát na kolo a potom se mi chtělo zvracet. Ne, tohle nijak neurychlíte. Což je hodně těžké na psychiku.

K otřesům mozku jste přišel tak, že vás někdo trefil loktem nebo ramenem do hlavy?
Jo, poprvé to bylo loktem. U druhého otřesu mozku upadl soupeř, zbořil mě a já si dal v pádu o horní tyčku branky. Spadla mi helma.

Byl jste navzdory tomu rád za šanci v ECHL? Někdo tuhle soutěž v minulosti označil za hokejový polohrob.
Jestli tohle říkají lidé, co tam nikdy nehráli, nebo ti, kterým to tam nevyšlo... To je stejné, jako když něco někdo povídá o extralize, a přitom v ní nikdy nepůsobil. Myslím, že ECHL je kvalitní, jde pořád nahoru. Polovinu našeho týmu v Atlantě  tvořili hráči, kteří měli smlouvy v AHL a chtěli se tam vracet. Všichni se snaží, aby se posunuli nahoru, z AHL pak zase do NHL. Tyhle soutěže jsou výborné, já to bral pozitivně. Potřeboval jsem chytat, dostal jsem sedm zápasů z deseti. Zase tolik času jsem na druhé farmě tam nestrávil, ale v bráně jsem byl hodně.

V první rezervě v Providence panovala velká konkurence, gólman si musí počkat, že?
Přesně tak. Jedničku dělal McIntyre, dvojku Malcolm Subban. Já tam byl také, dali mi zápasy, další přišly v ECHL. Na farmě jsem byl první sezonu, člověk musí makat, aby přesvědčil. Dělal jsem maximum, když jsem byl v AHL, hodně jsem tam trénoval a poznával kluky. Výborná škola. Potřeboval jsem se tou soutěží ztotožnit.

Co pro vás znamenal dvoutýdenní pobyt v prvním týmu Bostonu?
Obrovskou inspiraci. Viděl jsem ten rozdíl, o kterém se tady mluví a píše. Je značný, po všech stránkách. Jiná úroveň cestování, podmínek. Jiná kvalita hráčů. A ten jejich přístup! Já navíc mohl na vlastní oči sledovat play off, což je jiná soutěž. Díval jsem se z tribuny, jinak jsem s týmem trénoval. Občas i na dopoledním rozbruslení. Když třeba Tuukka Rask vynechal, šel jsem já.

Co jste říkal na to, jakou měl sezonu David Pastrňák? 
Pastu znám delší sobu, s Davidem Krejčím mi hodně pomáhali. Jsou to skvělí kluci a vynikající hráči. Co předvedl speciálně David Pastrňák, to bylo neskutečné. Ale mě až tak nepřekvapil, protože ho vídám a vím, co umí. Jakou má chuť do hokeje, jak ho baví, jak je soutěživý. Teď jen doufám, že podepíše zajímavou smlouvu a v Bostonu vydrží co nejdéle. Kéž bych si tam jednou zahráli v prvním týmu společně.

Takže vás vůbec nezaskočilo, že jel na mistrovství světa, ačkoli mu vypršel v NHL kontrakt.
Né, vůbec. To je Pasta! Rád vítězí a nerad prohrává. Ničím se nezaobírá, dělá maximum pro hokej a všechno si užívá. To se mi na něm líbí. Navíc jsme kamarádi, ke mně se choval vždycky skvěle. Když jsem byl v Bostonu, spal jsem na hotelu. Ale i párkrát u něj. Chodili jsme na večeře, on i David Krejčí mě vzali mezi sebe. Mají nějaké slovo v kabině, kluci je berou. Tím jsem to měl snazší.

Jaké panovaly vztahy mezi vámi a elitními gólmany Raskem či Chudobinem?
Úplně v pohodě. Tuukka chytal v Čechách, v Plzni. Přišla na to řeč. Když jsem se objevil v kabině, bylo hned: čau, jak se máš. V češtině. Byl fajn, bezprostřední. Také se mi líbilo vidět Raska během přípravy na zápas. Jak je soustředěný. Viděl jsem ho při přestávkách, klukům z týmu dával klid tou svou koncentrací. Ne, že by měl nějaké proslovy, to ne. Kdokoli se na něj ale podíval, okamžitě poznal, že si věří.

Nyní už se chystáte na další ročník. Měnil jste program letní přípravy?
Ne, třetí letní přípravu dělám u kondičního trenéra Michal Hamršmída, který působí i u národního mužstva. Vždycky jsem se cítil dobře, v klubu byli spokojeni, říkali, že se posouvám dál a dál. Michal se nechá inspirovat, každého z kluků se zeptá, co se dělá v NHL, co v Rusku. Nebo i jinde. Příprava je pestrá. Ne jako třeba v mladším dorostu, kdy se jen běhaly kopce a bylo to fádní. Jasně, dřině se nevyhnete, ale my měli také bechvolejbal, badminton, aquapark a podobně.

Teď vás čeká cesta na letní kemp nováčků Bostonu, zase budete mít o co bojovat.
Přesně. Kemp bude krátký, jen čtyři dny. Musím přijet připravený, abych se ukázal na ledě a na suchu. Navštívím také doktory kvůli hlavě, proběhnou další věci. Docela se těším, bude to změna. Nebudu žádný mazák, ale přijedu jako starší hráč. Všechny lidi už tam dobře znám.

S jakým přáním půjdete do další sezony?
Konkurence bude obrovská. Doufám, že bych mohl být na farmě. Výstupní pohovory jsem měl pozitivní, nikdo mi nic nevytkl. Samozřejmě, všechno se bude rozhodovat v kempu. Nikdo tam nemá nic jistého.

Určitě jste sledoval nedávný draft i to, že v něm uspěla trojice našich gólmanů. Česká škola stále funguje, co říkáte?
Stoprocentně! I ten, kdo jen kritizuje český hokej, musí uznat, že tohle je kvalitní výsledek. Nejen u gólmanů. Kluci z prvního kola Nečas a Chytil hráli extraligu, je dobře pro kluby, kde si potvrdí, že to má smysl. Že se vyplatí dávat talentům šanci. Nejde poskytnout prostor 15 juniorům z 20, ale když se vyberou ti, co na to mají, funguje to. I směrem k NHL. Pokud se někdo prosazuje v extralize dospělých, skauti po něm skočí. Chlapský hokej je přece jen jiný, kluci jsou pak o krůček dál než ti z kanadské juniorky. protože už mají jiné myšlení. Rychlosti se přizpůsobíte, herním věcem hůř. Já věřím, že pokud to takhle půjde dál, přijdou i úspěchy reprezentačních výběrů. Podle mě to je jen otázka času.

Vašemu ročníku 1997 se nepovedl šampionát dvacítek v Montrealu. Pořád to mrzí?
Ano, byli jsme zklamaní, že jsme skončili ve čtvrtfinále. Hokej je bohužel takový. Teď už je trošku pozdě něčeho litovat... Vypadli jsme, všechno nás to samozřejmě hrozně mrzelo. Ale partu jsme měli neskutečnou. Lepší jsem nikdy nezažil. Pořád máme svoji skupinu, kde si píšeme a vzájemně si gratulujeme. Na šampionátu nebyl nikdo, kdo by to nějak kazil. V základní skupině nám bohužel něco chybělo k tomu, abychom porazili Dány nebo Švýcary. Pak bychom nešli na Kanadu a mohli udělat semifinále. Mnozí kluci se však určitě prosadí. Pavel Zacha hrál NHL celou sezonu, podepsali Filip Chlapík, Michael Špaček nebo Adam Musil. Do extraligy se zase vrátil Šimon Stránský, což je podle mě hráč, který určitě měl na to být draftovaný. Pro nás všechny platí, že potřebujeme hlavně hrát.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter