Na modré čáře jako ryba ve vodě, Drew Doughty znovu klíčovým mužem Kings

Přesilové hry v moderním hokeji z drtivé většiny tvoří obránci. Jejich rozdávání kotoučů na hrotu útočného pásma ovlivní celé další jednání útočníků. Takovou situaci zná velice důvěryhodně velezkušený bek hájící barvy Los Angeles Kings. Drew Doughty nebývá každým dnem předmětem titulků novinových článků, přestože pro organizaci z Kalifornie a nynějšího obhájce Stanleyova pohárů plní jednu z nejdůležitějších rolí. Koho v sobě skrývá onen důsledný Kanaďan?

Kdybyste hledali hráče obklopené zlatými medailemi od hlavy až k patě, pravděpodobně by vaše kroky nejprve zamířily oprášit nejznámější omílaná jména nejproduktivnějších útočníků a legend, kteří nejen pro zámořský hokej něco znamenají.

Přičemž by vám třeba unikl odhodlaný borec Drew Doughty. Na první pohled trochu nenápadný zadák. Jenže on vlastní dvě olympijská zlata a dva Stanley Cupy. To vše dokázal od roku 2010. Zhruba za čtyři roky zažil tolik radosti, o které se jiným pouze tajně zdává.

Žádná náhoda. Naopak, pořádně tvrdá práce. Svůj debut v National Hockey League Doughty uskutečnil jako osmnáctiletý zelenáč v sezóně 2008/2009. Proti komu jinému by pak měl při své premiéře vyrukovat, než vstříc rivalovi z Kalifornie v podobě San Jose Sharks?

Prvotní gólovou trefu oslavil zanedlouho ve střetnutí s Colorado Avalanche, aby do konce stejného ročníku nastřádal dohromady šest branek a jednadvacet asistencí. Na obránce nováčka slušná bilance, nemyslíte?

Avšak tam cesta pětadvacetiletého Kanaďana teprve začínala psát první řádky. Sotva Drew dospěl do nejproduktivnějšího věku hokejisty, nemohl odmítnout nabídku reprezentace dresu nejcennějšího – národního. Javorové listy si jej přizvaly už na domácí olympijské hry do Vancouveru.

Konečná statistika pro něj jako stále nemnoho zkušeného zápolitele vykazovala dva body za dvě přihrávky, ovšem na krk mohl pověsit společně s ostatními jeden z nejvzácnějších kovů, jenž lze v kolektivním sportu získat. Patřil k těm, kdo před vlastním publikem vrátili zemi kolébky ledního hokeje zpátky na vytoužený trůn.

Pro začátek mohl být spokojen. Ale s jídlem roste chuť, jak všichni dobře víme. Vidina Stanley Cupu (který navíc Los Angeles nikdy předtím nad hlavy nezvedlo) dost možná Doughtyho sakramentsky zlákala. Nebyl důvod na někoho čekat. Prozatím nejpovedenější sezóna v historii klubu vyvrcholila ziskem stříbrného grálu na jaře 2012.

Náš hrdina ke Stanleyovu poháru dopomohl čtyřmi brankami a dvanácti nahrávkami ve dvaceti duelech play-off. Držel si průměr jen kousek pod jeden kanadský bod na zápas. Potom už mohl vychutnávat radostný řev – Los Angeles Kings uzmuli obdivovanou troje. Doughty byl u toho.

Od té doby uplynuly pouhé dva roky v kalendáři. Na co si dříve zadák, s výbornou prací na modré čáře během přesilové hry, vyčkával dvě sezóny po sobě, se mu nyní splnilo pod záštitou jednoho ročníku. Na olympiádě v Soči dokázal letos obhájit s Kanadou zlato. Že je vítězný typ, to pak potvrdil o pár měsíců později, když podruhé za tři roky vyhrál s výtečně během play-off hrajícími Kings Stanley Cup. Jako z pohádky? Určitě! Výsledek vyřazovacích bojů 2013/2014 v Doughtyho osobních statistikách?

Osmnáct kanadských bodíků v maratonu šestadvaceti obrovsky náročných mačů. „Byl to neskutečně náročný a vyčerpávající rok,“ přiznal obránce ze západoamerické metropole po konci sezóny. „Cítím se vážně moc unaveně. Ale je to nepopsatelný pocit. Nikdy bych nevěřil, že můžu získat olympijské zlato a Stanley Cup za jeden ročník,“ kroutil nevěřícně (ale v hloubi duše hodně nadšeně) hlavou.

Čeho více teď dosáhnout? Fanoušci Los Angeles věří, že jejich oblíbenci pošetří síly na play-off, které Kings tolik pasuje. A že se pokusí o obhajobu stříbrného zázraku druhý rok po sobě (a potřetí za čtyři roky). Na odpověď, jak moc je taková skutečnost vzdálená realitě, budeme nuceni pár měsíců počkat.

Drew Doughy však už nyní vlastní jednadvacet kanadských bodíků ze sezóny 2014/2015 a neustále režíruje z obranných pozic početní výhody první přesilovké formace. Dobře zná pocit hokejového blaha, ale ani nové motivace mu rozhodně nechybí.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter