Nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko aneb nikdy se nevzdávej

Také se vám stává, že sledujete trápení svého oblíbeného týmu, který prohrává v sérii, hrané na čtyři vítězné zápasy, už 0:3, příp. 1:3 a vy máte sto chutí vypnout televizi, odhlásit se z internetu, přerušit veškerý kontakt s okolním světem a vzteky rozštípat několik kubíků dřeva? Nezoufejte, ukážeme vám několik případů, kdy se vyplatilo „neházet flintu do žita“, ale naopak do poslední chvíle doufat a držet palce.

David vs. Goliáš

Washington vstupoval do playoff 2010 jako držitel Presidents' Trophy (trofej pro vítěze základní části), když ovládnul základní část se ziskem 121 bodů. To Montreal se kvalifikoval do vyřazovací části s 88 body z osmého místa. 33 bodů byl historicky pátý nejvyšší rozdíl mezi týmy v sérii. Bylo to také první a doposud jediné setkání těchto týmů v playoff. 

Montreal vyhrál první utkání v prodloužení, gólem Tomáše Plekance. Následující tři zápasy ovládli hráči z hlavního města Spojených států. Vedení 3:1 na zápasy, a navíc výhoda domácí hřiště, to vypadalo jako ideální příležitost na ukončení série. Jenže Montreal měl v brance, v té době, relativně neznámého slovenského gólmana Jaroslava Haláka. Halák předváděl úžasné výkony a ve zbylých zápasech nedovolil hráčům Capitals vstřelit víc jak jednu branku. Montreal dvěma vítězstvími srovnal stav série na 3:3 a vynutil si rozhodující sedmý zápas. V něm rozhodl o postupu Habs, gólem v prodloužení, Dominic Moore. 

Poprvé se stalo, že tým, který postoupil z osmého místa, otočil proti týmu, který vstupoval do playoff z prvního místa, sérii, kdy prohrával 1:3 na zápasy.

Vzpoura slabých pokračuje

Série Montreal - Detroit nebyla jediným zajímavým momentem vyřazovací části roku 2010. V semifinále Východní konference se potkaly týmy Philadelphie a Bostonu. Boston ovládl první tři zápasy a zajistil si luxusní náskok 3:0. Ve čtvrtém zápase oživil naděje Flyers, gólem v prodloužení Simon Gagne. Flyers tato výhra „nakopla“ a uzmuli pro sebe i další dva zápasy, čímž si vynutili rozhodující sedmý zápas. 

V něm vstřelili za prvních 15 minut hráči Bruins tři branky a zdálo se, že obrat v sérii nepřipustí. Jenže ještě do konce první třetiny snížil James Van Riemsdyk, ve druhé třetině skóre srovnali Hartnell a Briere a překvapivý obrat dokonal ve třetí třetině brankou v přesilovce, hrdina čtvrtého zápasu, Simon Gagne. Boston se na odpověď nezmohl a Philadelphia se tak stala třetím týmem v historii playoff, který dokázal postoupit, ačkoliv prohrával v sérii již 0:3 (jako čtvrtí to dokázali Los Angeles Kings v roce 2014). 

Philadelphia své tažení nakonec ziskem Stanley Cupu nezakončila (prohrála ve finále s Chicagem), ale i tak zůstává tento obrat v sérii jedním z nejvíc šokujících momentů v historii.

Mimochodem Philadelphia a Montreal se v tomto ročníku playoff utkaly ve finále Východní konference a bylo to poprvé v historii co měl tým, který postoupil do playoff ze sedmého místa, v konferenčním finále výhodu domácího hřiště. 

Šampióni vzdorují šampionům

Playoff v roce 2013 nabídlo vedle mnoha dramatických okamžiků (27 zápasů dospělo do prodloužení, což byl druhý nejvyšší počet v historii) i několik zajímavostí. Poprvé od roku 1996 se všech šest týmů tzv. „Original Six“ (skupina týmů hrající  NHL mezi sezónou 1942-43 a rozšířením ligy v roce 1967: Boston, Toronto, Chicago, Detroit, Montreal a New York Rangers) kvalifikovalo v jedné sezóně do playoff. A také se poprvé od roku 1979 týmy z Original Six střetly ve finále. Jako poslední čtyři týmy v playoff se střetly poslední čtyři vítězové Stanley Cupu: Pittsburgh (2009) s Bostonem (2011) a Chicago (2010) s Los Angeles (2012). Tato situace nastala poprvé od roku 1945. 

Chicago se do finále Západní konference dostalo poté co zvrátilo semifinálovou bitvu s Detroitem, ve které prohrávali již 1:3 na zápasy. První zápas sice vyhráli hladce 4:1, ale pak Jimmy Howard v brance Detroitu zamknul svoji svatyni, v dalších dvou zápasech dovolil střelcům Chicaga pouze po jednom přesném zásahu a ve čtvrtém vychytal dokonce čisté konto. Stav 3:1 na zápasy dával výhodu tří mečbolů hráčům z města motorů, jenže ti jako by se zalekli nabídnuté šance a následující dva zápasy prohráli 1:4 a 3:4. Sérii tak musel rozhodnout sedmý zápas. Ten dokráčel až do prodloužení, ve kterém rozhodl svou brankou Brent Seabrook o postupu týmu z Windy City.

Kalifornské obraty

Jak jsme zmiňovali výše, Los Angeles Kings se v playoff 2014, stalo čtvrtým, a zatím posledním, týmem v historii, které dokázalo postoupit, ačkoliv prohrávalo již 0:3 na zápasy. Tento obrat nastal v konferenčním čtvrtfinále (první kolo playoff) proti San Jose Sharks.  Žraloci kontrolovali první dva zápasy, v obou zvítězili a vstřelili v nich celkem 12 gólů. Třetí zápas dospěl za stavu 3:3 do prodloužení, ve kterém vstřelil gól Patrick Marleau a zajistil Žralokům luxusní třízápasový náskok. Ani ten jim však k postupu nestačil. Ve čtvrtém zápase zvítězili Králové, i díky dvěma trefám Justina Williamse  6:3 a pak se rozchytal Jonathan Quick v brance Kings k parádním výkonům. V následujících třech zápasech pustil za svá záda pouze dvě střely a stal se hlavním faktorem senzačního obratu v sérii. 

Los Angeles nakonec své tažení dotáhli až na samý vrchol a získali svůj druhý titul za poslední tři roky. 

Pro zajímavost: v kádru LA Kings byli mj. Mike Richards a Jeff Carter, kteří předtím hráli playoff v roce 2010 v dresu Philadelphie a stali se tak jedinými hráči v historii, kteří hráli za dva týmy, jenž otočili sérii z 0:3 na 4:3. 

„Zázrak v Manchesteru“  

Pro další zajímavý moment z historie playoff si odskočíme do zlaté éry „divokých osmdesátek“. Bylo to období, kdy vládla v NHL bezstarostná ofenzíva, gólový průměr v té době běžně atakoval hranici čtyř gólů na zápas (letošní sezóna byla s průměrem 3,01 gólu na zápas první od 2005-06 kdy průměr přesáhnul třígólovou hranici). 

Ve divizním semifinále playoff 1982 (při tehdejším formátu playoff se jednalo o první kolo) na sebe narazily týmy Edmontonu Oilers a Los Angeles Kings. Edmonton měl dominantní sezónu. Vyhrál divizi s náskokem 34 bodů na druhý Vancouver, vstřelil 417 gólů, čímž ustanovil rekord v počtu vstřelených branek jedním týmem v základní části. To Kings prožili sezónu plnou rozčarování. V předchozí sezóně zaznamenali 99 bodů, před následující byli přeřazeni do Smytheovy divize, kde byli i Oilers a tento přesun jim evidentně moc nesvědčil. Konečný účet 63 bodů byl výrazný pokles, ale i tak to stačilo na postup do playoff. 

Už první zápas napověděl, že to nebude obyčejná série. Kings překvapivě zdolali favorita z Edmontonu 10:8 a společně se tak postarali o nový rekord v počtu gólů vstřelených oběma týmy v jednom zápase playoff. Druhý zápas vyhráli Olejáři 3:2 v prodloužení. 

Třetí duel této série, hrané podle tehdejších pravidel na tři vítězné utkání, hostila hala The Forum, umístěná na Manchester Avenue v Inglewoodu (odtud přezdívka zápasu „Zázrak v Manchesteru“). Do utkání vstoupili lépe hráči Edmontonu, za 40 minut nastříleli domácím pět gólů, aniž by nějaký inkasovali. Vypadalo to na pohodlnou cestu k druhému vítězství v sérii. Jenže „hokejové cesty Páně jsou nevyzpytatelné“. Kings vstřelili rychle tři góly a ucítili šanci. Tři minuty před koncem zasáhl edmontonský Unger vysokou holí domácí hráče a dostal trest 2+2 minuty. Protože však zasažený domácí hráč oplácel, hrálo se první dvě minuty ve čtyřech na každé straně a až potom následovala přesilovka Kings. Nižší počet hráčů na ledě využili domácí ke vstřelení kontaktního gólu, aby následně v přesilovce pět vteřin před koncem vyrovnal Steve Bozek na 5:5. V prodloužení prostřelil Fuhra v brance Oilers střelou bez přípravy Daryl Evans a „zázrak“ byl na světě. 

Toto vítězství Kings je největším obratem v zápase playoff v historii. Nikomu jinému se dosud nepodařilo v zápase playoff smazat větší gólové manko.

Králové nakonec sérii s Edmontonem zvládli, ale v dalším kole vypadli s Vancouverem Canucks, pozdějšími finalisty. 

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter