Nehodlám si zkazit jméno, aspoň pomůžu mladým, bere Michálek farmu jako profík

ROZHOVOR - Nevejdeš se, teď tě nepotřebujeme. Zbyněk Michálek, po ikoně Shanu Doanovi hráč s druhým nejvyšším počtem zápasů v barvách klubu, byl Coyotes nekompromisně postavený před hotovou věc. Novou sezonu začíná na farmě. „Bohužel. Musím to přijmout, i když se mi to samozřejmě nelíbí,“ přiznává v rozhovoru pro nhl.cz 33letý obránce, momentálně součást záložního celku z Tucsonu. Ne, nezlomilo ho to, bude se dál rvát o svoji šanci. Poctivě, tak jako je zvyklý celou kariéru.

Pochopil bych, kdybyste teď po tolika letech obětavých služeb týmu z Arizony cítil křivdu. Jak jste se srovnal s nepříjemnou novinkou?
„Vzal jsem ji, nedá se nic dělat. Takový je hokej. Je to byznys, někdy přináší i takovéhle situace. Je jasné, že mi to je líto, že bych NHL rád hrál dál, ale musím přijmout skutečnost a udělat všechno pro to, abych splnil svůj úkol na farmě. To znamená pomoct mladým klukům a tím třeba i sobě. Nikdo netvrdí, že se do NHL nemůžu vrátit. Já se dokážu na věc podívat i realisticky, mluvil jsem o tomu už na Světovém poháru. Dnešní hokej zkrátka směřuje do rychlosti, kterou přinesou mladí hráči, na nich se teď staví týmy. Bylo mi řečeno, že stejně to zamýšlejí i tady v Arizoně. Přednost má mládí a já to musím vzít.“

Jak s vámi vedení jednalo?
„Po návratu ze Světového poháru mi bylo jasně bez oklik řečeno, že pro mě není místo, že šanci dostanou mladí a já proti tomu nemohl říct vůbec nic. Nehrál jsem dokonce ani jeden přípravný zápas, bylo evidentní, že to na klubu myslí vážně. Nelíbí se mi to, ale vzal jsem to. Život jde dál.“

V kariéře jste si prošel řadou nelehkých situací. Mám dojem, že i díky tomu zvládáte udržet nadhled, je to tak?
„Určitě. Já jsem hlavně hrdý na to, jak úspěšnou kariéru mám za sebou. Nikdy jsem nebyl draftovaný a do NHL jsem se stejně dostal a strávil v ní stabilně dvanáct let, mám skoro 800 zápasů, to už mi nikdo nevezme. Určitě jsem si nepředstavoval, že na závěr kariéry budu hrát zase na farmě, kde jsem v devatenácti začínal, ale člověk si vždycky něco maluje a ono to dopadne jinak. Ano, mrzí mě, že se mnou teď nepočítají, ale zároveň se nemám za co stydět. Vybudoval jsem si fantastickou kariéru, která, věřím, ještě nekončí.“

Máte představu, jak by se měla vyvíjet, kdybyste se z farmy neměl dlouho posunout?
„Zatím nevím, nevylučuju žádnou možnost. Třeba mi někdo v NHL ještě šanci dá, možná půjdu zkusit Evropu, ale třeba tu i odehraju celou sezonu. V současnosti si umím představit všechny tři varianty. Uvidíme, co přinesou další dny a týdny.“

Mít nižší smlouvu než na 3,2 milionu dolarů, asi by se vám zájemce o vaše služby v NHL hledal snadněji, že?
„Taky si myslím. Výše mojí smlouvy je jeden z nejpodstatnějších důvodů, proč si mě žádný tým nevzal a skončil jsem na farmě. K tomu můj věk a historie různých zranění, na to taky všichni koukají. Když mě umístili na waivers, bylo skoro jasné, že si mě nikdo nevezme. Je začátek sezony, všichni mají plné soupisky a zkouší mladé kluky. Na to, jak velký mám kontrakt, by bylo potřeba, abych někde hrál důležitou roli. Jinak by nedávalo smysl, aby mi někdo takové peníze platil. Proto šance jít jinam zůstávala minimální. Třeba se něco časem otevře a Arizona by teoreticky mohla platit dál půlku mého platu a nový klub by převzal druhou, ale to se teď bavíme opravdu jen teoreticky.“

Jste hokejista, který má svoji hru postavenou na obětavosti a poctivém přístupu. Co jste si odpověděl, když jste se ptal sám sebe, zda se dokážete motivovat v AHL stejně jako dosud? Přece jen, nastupovat proti největším světovým hvězdám a teď proti mládencům čerstvě vyšlým z juniorky, to není zanedbatelná změna.
„Upřímně, na tohle jsem sám zvědavý a mám z toho největší strach. Na druhou stranu, znám se a vím, že když něco dělám, dělám to na sto procent, dávám do toho všechno. Jinak to ani neumím a nemyslím, že se to změní. Ano, bude to těžší, protože jsem zvyklý bránit Ovečkina, Getzlafa, Thorntona a všechny ty hráče, co byli na Světovém poháru, ale s tím si musím poradit. Zakládám si na tom, že jsem dobrý profesionál a mám pořád platnou smlouvu. Druhá věc je, že jsem od návratu z reprezentace skoro měsíc neodehrál žádný zápas a teď mám skočit rovnou do AHL, kde mi vlastně o nic nepůjde, kde už nemusím nikomu nic dokazovat, což nebude lehká situace. Ale udělám všechno pro to, abych si nezkazil svoje jméno, které jsem si spoustu let těžce budoval. Mám v lize dobrou reputaci a nehodlám si ji pošramotit. Aspoň teď můžu jít příkladem mladým klukům, kteří mají kariéru teprve před sebou.“

Tušíte, do jaké soutěže vlastně jdete? AHL už dávno není ta drsná liga ranařů, z níž jste se do NHL prokousal.
„To už rozhodně ne. Tehdy to bylo něco jiného, neustále se to řezalo, samé bitky. Hokej je tam teď jiný, hodně o bruslení, všude jsou kluci kolem dvaceti let. Nebude to asi tak takticky vyspělé jako v NHL, bude se lítat nahoru dolů. Sám jsem na to zvědavý, vím o několika hodně dobrých hráčích, kteří tam působí a mají před sebou velkou budoucnost. Nicméně abych odpověděl na vaši otázku – nevím, co jiného od toho očekávat, než že to bude fofr.“

Jako jediné plus vidím, že Tucson leží dvě hodiny cesty od Phoenixu, co vy?
„Přesně, ještě, že tak. Rodina se nemusí nikam stěhovat, a když nebudeme mít zrovna pár dní zápas, budu moct dojíždět domů i mezi tréninky. To je znatelná výhoda. Mám kliku aspoň v tomhle, protože Tucson je nový klub, letos startuje, do minulé sezony jsme měli farmu na východním pobřeží. Přesouvat se tam by bylo daleko těžší.“

Ještě povězte, byl poslední zápas na Světovém poháru, kdy jste symbolicky oba s bratrem Milanem dali USA gól, vaší reprezentační derniérou?
„Neřekl jsem to, ale cítím to tak. Sám ale nevím, kam mě kariéra ještě zavede, jak bude dál pokračovat. Ze dne na den, z týdne na týden se může teď všechno změnit. Nevím, jak dlouho ještě vůbec budu pokračovat a kde. Už ale vidím sám, že šanci by měli dostávat mladší. Všude slyším, že je v Česku nemáme, ale podle mě je to i o tom, že je třeba jim tu možnost dát. Aby mohli v nároďáku získávat zkušenosti a ty pak předávali dalším, i ve svých klubech. Takže ano, cítím, že už jsem skončil, ale není to na sto procent. A jestli to opravdu bylo naposledy, tak to s Amerikou byla moc pěkná tečka, která se nám s bráchou povedla. Asi to tak mělo být.“

MICHÁLEK V ARIZONĚ
609 zápasů (2. v historii klubu)
140 bodů (21.)
108 asistencí (15.)
32 gólů (31.) 

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter