Nejprve krocení Ovečkina, pak pod širé nebe. Zachytá si Pavel Francouz výjimečné zápasy?

13. února 18:17

Jan Hrabal

Svůj sen si v zámořské NHL žije brankář Pavel Francouz. V minulé sezoně do prvního týmu Colorada Avalanche nakoukl, nyní se střídá s Philippem Grubauerem o místo. Oba Evropané se mohou pochlubit podobnými čísly okolo 2,5 inkasované branky na zápas a úspěšností zákroků 92 procent. Mírně lepší je má extraligový mistr s Litvínovem z roku 2015.

Celý region vyhlíží sobotní souboj s Kings, ten hostí stadion v nedalekém Coloradu Springs, od Pepsi Center hodina cesty po dálnici. „Všichni se moc těšíme. Hodně je tady cítit, že k tomuto velkému zápasu směřujeme. Stále máme před sebou nějakou práci, než ta velká sláva vypukne. Ve čtvrtek nás čeká Washington, kdy zase půjde o důležité body,“ nechal se slyšet Pavel Francouz. 

Ač neví, zda si na velkém stadionu amerického letectva zachytá, tak na něm vytáhne svou novou masku. „Budu mít i novou výstroj. Užívám si, že tady jsou takové možnosti a můžu si zablbnout,“ usmál se věčně dobře naladěný gólman Avalanche. 

*Fotografie pochází přímo od Pavla Francouze

Předpověď počasí hlásí teploty těsně nad bodem mrazem, sluníčko by se nemělo schovávat za mraky. „Měli bychom mít vyhřívanou střídačku, kdybych se nedostal do zápasu, budu v teple. Philipp Grubauer mi říkal, že když seděl takhle za Washington na open air, měl nejlepší flek. Kluci se to snažili na ledě odjezdit a rychle mazali na střídačku, tam bylo teplo, takže každému se tam líbilo,“ nechal se slyšet.

Na druhou stranu, když před dvěma roky Ondřej Pavelec hrál za New York Rangers, seděl na střídačce na jejím kraji, kde již vyhřívání nebylo. „Aha, no tak to si s sebou pro jistotu ještě dvoje trenky vezmu,“ usmál se plzeňský rodák.

Na Stadium Series se přiletěli podívat otec s tchánem. „Mají tady takovou chlapskou jízdu, která vyvrcholí tímhle zápasem. Určitě se na to všichni těšíme, klub tady taky udělal program, že si můžeme vzít s sebou rodinu, máme tam společnou večeři den předem. Bude to zážitek pro všechny,“ řekl.

Pro devětadvacetiletého brankáře je speciální, když má svého otce v hledišti. „Oni se koukají tedy i v televizi, takže přehled mají. Jsem ale moc rád, že může dorazit do Ameriky, podívat se na NHL, to je asi největší vrchol. Nevěděl jsem moc, co od letošní sezony čekat. Nedával jsem si ani žádné extra velké cíle, pro mě je super zážitek, že tady mohu vůbec být součástí takhle dobrého týmu. Pořád si říkám, že bylo fajn, jak jsem mohl nějaký čas strávit na farmě. Byl to důležitý mezikrok mezi Evropou a NHL,“ ohlédl se.

V minulém ročníku bojoval za Colorado Eagles na nedaleké farmě Avalanche. V Lovelandu, zdá se, vycepoval další českou naději Martina Kauta. „To nevím, ale když jsem četl rozhovor s ním, ptal jsem se ho, jestli mu s tím někdo pomáhal, nebo to je celé z jeho hlavy. Šokovalo mě, jak byl uvědomělý a rozumně odpovídal. Takže jsem ho za to pochválil,“ vzkázal gólman Avalanche.

Zatímco v Lovelandu se ve vzduchu mísí hnůj z ranče, v Denveru atmosféru „obohacuje“ látka, jejíž „konzumace“ je v Evropě legální pouze v Nizozemsku. „A někdy se to i smíchá dohromady. To je pak vražedný mix. Nejdřív jsem se taky ohlížel kolem sebe, co se děje. Ale zvyknete si, je to tady povolené, marihuana se dá koupit normálně v krámě, postupně vám to ani už nepřijde,“ řekl.

Metropolitní oblast Denver je sedmnáctá nejlidnatější v USA a má téměř tři miliony obyvatel. Město je významným hospodářským centrem oblasti. Tvoří samostatný okres. Cestou do Lovelandu míjíte po dálnici továrnu podobnou té, jako když jedete z Mostu do Litvínova. Ohně z ní šlehají, komíny se ve své práci také nezastaví, kouř je vidět na míle daleko. 

„To byla taková připomínka na cestě. Vždycky, když jsme jeli na farmu, zavzpomínali jsme si na Litvínov. Sever je celkově takový zemědělský, takže se tam opravdu misí všechny možné pachy. Když tam za mnou přijeli rodiče, byli nadšení. Mají rádi western a country,“ řekl český reprezentační brankář.

Rodiče byli nadšeni už vloni, když se přiletěli podívat, jak si jejich syn vede v dresu Eagles: „Jasně, chodí tam fandit super lidi, kteří na podporu svého týmu zvoní zvonci. Teď to nemyslím blbě, ale vyloženě jim čouhala sláma z bot, prostě obyčejní lidi a naprosto skvělí.“ 

Z Denveru do Skalistých hor to je necelou hodinu po dálnici. Vášnivý horal se ale z Pavla Francouze nestal. „Většinou máme jeden den volna týdně, kdy se snažíte orazit a být s rodinou. Ten den se vždycky strašně rychle prožene a už je tady zase trénink, nebo zápas. Třeba se to na první pohled nezdá, ale program je tady opravdu extrémní. Na nějaké velké cestování moc prostoru nezůstane. Je to krásná kulisa Denveru, když jedete ráno do práce, vidíte modré nebe, v dálce hory, hned máte lepší náladu. Na psychiku je to náramná věc,“ přiblížil své pocity.

Dále přiznal, že zámořský styl života je úplně jiný. „Na začátku jsem si tady připadal jako v americkém filmu a byl ze všeho překvapený. Ale zvyknete si, postupně si ani neříkáte, že je něco zvláštní. Je to tady jiné ve víc směrech, vidíte velká auta, mentalitu, pozitivní přístup lidí k životu, taky vás to v přemýšlení ovlivní. Nevím, do jaké míry je to upřímné, můžete si myslet svoje. Ale když se na vás lidi všude usmívají, jsou na vás příjemní, hned jde všechno lépe,“ zapřemýšlel.

„Vyrůstali jsme v jiné době, to dělá hodně. Myslím, že doma jsme dost ovlivněni socialismem, kterým jsme si prošli, každý si zvyknul kopat spíš sám za sebe. V Česku není obvyklé, že byste stáli ve frontě a cizí člověk se s vámi začal hned bavit. Tady si jdete koupit kávu a prodavač se vás zeptá, co máte za plány na víkend a baví se s vámi úplně nezávazně. Na začátku mi to samozřejmě připadalo hrozně divné. Ale už to beru jako normální věc. Když se na vás lidi usmívají, vede to k tomu, že vy ten úsměv zkrátka vrátíte zpátky. A to je fajn, ne?“ hledal rozdíly mezi českou a americkou náturou. 

„Jejich sebevědomí je něco, co mají přirozeně, vyrůstají s ním. Můžete něco do sebe asi dostat, ale asi to nebude tak běžné jako u nich. Přijde mi, že v tomhle je opravdu hrozně velký rozdíl. Když vidím zámořské kluky, co jsou schopni si i třeba při hokeji dovolit? Vůbec se nebojí, nemají strach, žádné, že hlavní je, abych to ostatním nepokazil. Naopak z nich cítíte, jak si věří, jsou dobří a jsou tady z nějakého důvodu. Proto půjdu a všechno ukážu,“ pokračoval.

Být pokorný je krásná věc, v Americe se ale spíše nosí zdravé sebevědomí. „Když jsem vyrůstal, přesně jsem přemýšlel tak, co jsem říkal před chvílí. Hlavně nechcete udělat chybu, aby vás trenér neseřval. Tady je to jiné, i když se někomu třeba nedaří, jde na led s tím, že dnes je ten den, kdy všechno špatné otočím a zlomím. Mají tady jiný přístup,“ uzavřel.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.