Nelíbí se mi, když hráče posuzují podle věku, říká Zdeno Chára

Uplynulá sezóna v kariéře slovenského kolosu Zdena Cháry ledasco změnila. Zadák Bostonu vinou zranění nastoupil jen do 63 zápasů a bylo mu nezřídka kdy vyčítáno, že na to, aby mohl hrát v National Hockey League, je moc pomalý, neobratný, ba dokonce starý. Co na to říká on sám?

Osmatřicetiletý syn bývalého řecko-římského zápasníka je z názorů zlých jazyků samozřejmě rozhořčený. „Udivilo mne, jak lidé rychle změnili názor. Ještě před rokem jsem patřil mezi kandidáty na Norris Trophy a teď jsem pro změnu moc starý. To mi nepřijde férové,“ přiznal Chára, jenž je v současnosti jedním z ambasadorů jachtařského klání Volvo Ocean Race.

Skutečně tomu není tak dávno, kdy byl trenčínský rodák považovaný za jednoho z nejlepších zadáků na světě, nebyl-li ten úplně top. Už v říjnu si však Zdeno Chára zpřetrhal vazy v levém koleni, což mu vystavilo neúprosnou stopku na 19 utkání. Poté se vrátil do sestavy Medvědů a znovu pravidelně trávil na ledě přes 20 minut na zápas, ale do statistik se zapisoval spíše sporadicky a na útočníky soupeřů často rychlostně nestačil. Aby toho nebylo málo, v samém závěru základní části si Chára zlomil lýtkovou kost, což ho připravilo o start na pražsko-ostravském světovém šampionátu.

„Nerozumím tomu, proč je můj věk najednou překážkou jen proto, že jsem přišel o část sezóny kvůli zranění. Nelíbí se mi, když někdo posuzuje hráče podle věku nebo počtu odehraných zápasů,“ hlesl bývalý bek newyorských Islanders a Ottawy s výrazem frustrace ve tváři. „Mám velkou motivaci a věřím si, že v příští sezóně budu zdravý a hrát tak dobře, jako dřív. Chci hrát v lize, co nejdéle to půjde,“ prohlásil odhodlaně.

Nejvyšší hráč v historii NHL (206 centimetrů) má v Bostonu platnou smlouvu ještě na další tři roky, vyprší mu tedy v době, kdy už mu bude 41 let. To už je, panečku, požehnaný hokejový věk, v lize mnoho čtyřicátníků nenajdeme – po konci Raye Whitneyho a Martina Brodeura zbyli poslední tři mohykáni: Jaromír Jágr, Sergej Gončar a Kimmo Timonen. Druhý jmenovaný se ale stal v Montrealu přebytečným a ani výkony usměvavého finského beka Timonena nenasvědčují tomu, že by se mohl v NHL – na rozdíl od Jágra – vyhřívat i příští rok.

Ačkoliv je Chára – co si budeme nalhávat – evidentně již za zenitem své kariéry, stále patří mezi kvalitní a hojně vytěžované beky. Bruins by tak udělali chybu, kdyby se jej chtěli zbavit, poněvadž možná protihodnota za osmatřicetiletého hráče se zraněními poznamenanou uplynulou sezónou na pažbě by nijak závratná rozhodně nebyla. A vyměnit po Johnym Boychukovi dalšího elitního zadáka by se rovnalo sebevraždě.

Loni pod Chárovým dohledem obdivuhodně vyrostl mladý Dougie Hamilton, který má potenciál svého učitele v blízké budoucnosti předčit. Poněvadž velezkušený Dennis Seidenberg prožil abnormálně špatnou sezónu a rozvířil kolotoč spekulací o jeho trejdu, otevřel se tak prostor pro řídce vytěžované bojovníky a nadějné prospekty Joea Morrowa, Zacha Trotmana, Matta Bartkowskiho, Adama McQuaida či kometu loňské sezóny Toreyho Kruga. V této skvadře se skrývá velký potenciál a od nikoho se zmínění bažanti nepřiučí lépe, než právě od Zdena Cháry.

Ačkoliv Medvědi plánují postupnou přestavbu týmu, vězte, že Chára v plánech budoucího generálního manažera figurovat bude – minimálně další rok.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter