Ohlédnutí: Hokejka jako zbraň

Když se řekne Marty McSorley, tak se asi většině fanoušků vybaví “osobní strážce” legendárního Waynea Gretzkyho. Ale McSorley se do análů nejslavnější hokejové ligy světa zapsal také jako aktér jednoho z nejhorších incidentů v dějinách této soutěže. V únoru 2000 během zápasu Bostonu ve Vancouveru sekl domácího útočníka Brasheara hokejkou do hlavy. Brashear při pádu na led ztratil helmu, udeřil se hlavou o led a utrpěl těžký otřes mozku.

Pro McSorleyho znamenala suspendace do konce sezony de facto konec kariéry v NHL. 

Brashear se ještě v sezóně stačil z hrozivě vypadajícího zranění zotavit a do roku 2010, kdy ukončil kariéru, vystřídal dresy Philadelphie, Washingtonu a NY Rangers. 

Ale McSorley nebyl první, kdo použil hokejku způsobem, ke kterému nebyla výrobcem původně určena. V roce 1969 se udál incident, při kterém tuhla divákům krev v žilách. 

Wayne Maki přišel do St. Louis před sezonou 1969-70 z Chicaga. V předsezónním přípravném zápase proti Bruins atakoval za brankou domácího obránce Teda Greena. Ted “Terrible” Green byl jeden z nejobávanějších hráčů tehdejší ligy, tvrďák co nikdy nejde pro ránu daleko. Odveta přišla okamžitě. Green dal Makimu možnost přičichnout k jeho levé rukavici. Ten reagoval píchnutím do slabin zadáka Bostonu, což Greena rozpálilo doběla a sekl Makiho hokejkou pod rameno. 

"Moje poslední myšlenka byla, že jsou účty vyrovnané,” vzpomínal v “Kronice 21. století” Green. Bohužel nebyly. Reakce Makiho byla nečekaná a velmi tvrdá. S hokejkou v obou rukách se rozmáchl a vší silou praštil Greena do hlavy. Jen pro doplnění je třeba poznamenat, že v té době hráli hráči bez přileb a hokejky byly výhradně dřevěné. Green se okamžitě skácel na led. Dan Kelly, legendární komentátor, popsal incident jako “jeden z nejděsivějších a nejnásilnějších střetů, co kdy viděl”.

Ed Westfall, spoluhráč Greena vzpomíná: “Vypadalo to, že je mrtvý”. 

Levá strana Greenova těla byla okamžitě paralyzovaná, pravá strana hlavy rozbitá. Byl zasažen do té části mozku, která ovládá řeč, levou ruku a levou nohu. Během cesty do nemocnice ztratil vědomí. Když ho znovu nabyl, okamžitě žádal kněze, aby započal s posledními obřady.

Veřejnost a média tlačila na kanadské úřady, aby přijala opatření. Ottawská policie celý incident vyšetřovala, ale nakonec oba aktéry z ublížení na zdraví neobvinila. I tak to bylo poprvé v historii profesionálního sportu, kdy policejní orgány vyšetřovaly událost, která se stala během hry.

A jak dopadli oba gladiátoři?

Wayne Maki dostal trest na 30 zápasů, ale Blues ho stejně poslali na farmu a v jejich dresu si nikdy nezahrál. V roce 1970 si ho v rozšiřovacím draftu vybrali Vancouver Canucks, kde odehrál dvě velice povedené sezony. V roce 1972 mu byla diagnostikována rakovina mozku, které o dva roky později podlehl. Canucks jeho číslo 11 vyřadili z používání. Tedy do té doby, než se k týmu v roce 1997 připojil Mark Messier, který trval na své oblíbené “jedenáctce”. I přes odpor Makiho rodiny udělali Canucks výjimku a po dobu Messierova působení v týmu (1997-2000) dočasně zařadili číslo 11 zpět do oběhu.

Ted Green se z hrozivě vypadajícího zranění zotavil a následující sezónu se do NHL vrátil. Odehrál v dresu Bruins ještě dvě sezóny, v té druhé vyhrál Stanley Cup a poté odešel do konkurenční WHA.  

Jediným hráčem, který zemřel přímo na následky zranění během hry, je Bill Masterton. Stalo se tak 13. ledna 1968 při zápase Oakland Seals proti Minnesotě North Stars. Masterton byl atakován dvěma hráči Seals, sice čistě, ale tak nešťastně, že se při pádu vzad uhodil hlavou o led. Tak jako naprostá většina hráčů té doby, hrál i on bez helmy. Na ledě se objevila krev a všem bylo jasné, že je zle. Byl sice okamžitě převezen do místní nemocnice, ale po 30 hodinách svůj poslední boj prohrál. Na jeho počest je pojmenována trofej udělovaná každoročně hráči, který nejlépe vystihuje vytrvalost, sportovní chování a oddanost lednímu hokeji.  

Hokej je tvrdý sport. Může být hodně tvrdý a někdy může být dokonce i krvavý. Bohužel.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter