Ohlédnutí: Krátká exkurze do historie televizního vysílání v NHL

Dnešní hokejový fanoušek si na nedostatek televizních přenosů ze zápasů nejslavnější hokejové ligy světa rozhodně stěžovat nemůže. Naopak je jimi doslova zahlcen. Vybírat může nejenom z klasických televizních přenosů, ale také z různých streamovacích služeb. Vše v reálném čase, v digitální kvalitě a s nepřeberným množstvím doplňujících technických vychytávek. Není se čemu divit, že divák při pohledu na historické záběry, kdy se na černobílé obrazovce pohybují rozostřené postavy a puk lze zahlédnout jen sporadicky, jen nevěřícně kroutí hlavou.

Ekonomická situace NHL není díky současné pandemii koronaviru úplně ideální. Liga díky opatřením přichází o značné částky, především ze vstupného, které je pro ně klíčovým zdrojem obživy. Ale ani příjmy z televizních práv nejsou zanedbatelnou položkou v účetnictví. Tvoří až čtvrtinu koláče, který si na konci každé sezóny mezi sebe rozdělí majitelé a hráči.

Vzhledem k tomu, že liga má týmovou základnu jak v Kanadě, tak v USA, je na obou mediálních trzích zastoupena prostřednictvím národních televizních stanic. V kolébce hokeje je současným vlastníkem práv firma Rogers Sportsnet, ve Spojených státech je to NBC Sports.

Tolik k současnosti, ale kam až sahá historie pohyblivých obrázků zobrazující postavy poletující po zledovatělé ploše a bušící klackem do kusu černé gumy?

Poprvé z Montrealu

Když pomineme několik exhibičních vysílacích pokusů lokálního charakteru ze 30. a 40. let minulého století, tak první televizní přenos proběhl dne 11. října 1952. V montrealské hale Forum se střetli domácí Canadiens s Detroit Red Wings a zápas vysílala francouzská pobočka kanadské celostátní televize CBC. Komentování se ujal René Lecavalier, bývalý válečný rozhlasový zpravodaj a pozdější dlouholetý komentátor La Soireé du Hockey, což byl do roku 2004 bratříček pořadu Hockey Night in Canada pro francouzsky mluvící Kanaďany.

O tři týdny později, 1. listopadu 1952, se uskutečnil i první hokejový přenos v rámci Hockey Night in Canada. Zápasem Toronta Maple Leafs s Boston Bruins diváky provedl Foster Hewitt, legendární komentátor, který moderoval v roce 1972 slavnou sérii zápasů mezi kanadskými profesionály a sovětskou sbornou. Hockey Night in Canada se okamžitě stalo nejsledovanějším pořadem v Kanadě. 

Začátky televizních přenosů z NHL však nebyly úplně idylické. Proti byl především tehdejší prezident NHL Clarence Campbell, který se obával, že kvůli televizi budou lidi zůstávat doma, místo aby sledovali utkání v hledišti. Opačný názor zastával Conn Smythe, majitel torontských Maple Leafs. Ten věřil v sílu televize, viděl v ní příležitost přitáhnout k hokeji víc lidí, kteří budou mít naopak touhu vidět tuto skvělou hru naživo. 

Že nebyla jeho vize falešná, ukázal čas. Počet zakoupených televizních přijímačů stoupal v zemi javorového listu o desítky tisíc měsíčně. Především v Montrealu a Torontu, kde byly instalovány první televizní vysílače.

I liga se snažila přizpůsobit novým časům. Nařídila povinné natírání ledové plochy na bílo, aby byl lépe vidět puk. Kvůli snadnější odlišitelnosti na černobílých obrazovkách musel nosit domácí tým tmavou verzi svých dresů a hosté světlou. Červená středová čára byla malována v kostkovaném vzoru, aby se odlišila od souvislých modrých čar.

Od sezóny 1966-67 v barvě

S ročníkem 1966/67 je zahájeno pravidelné barevné vysílání zápasů NHL. Kvůli lepší viditelnosti bylo do arén instalováno silnější osvětlení. To zpočátku působilo hráčům potíže s oslněním. Ve stejné sezóně proběhly první pokusy se zpomalováním záběrů, ale technologie ještě nebyla úplně zvládnutá a kvalita obrazu byla velmi špatná. 

I na popud americké televizní společnost NBC jsou od sedmdesátých let dresy hráčů povinně označeny jmenovkou kvůli lepší identifikaci hráčů při televizních přenosech. 

Od roku 1980 se mohli diváci na svých obrazovkách kochat barevnými variacemi obleků Dona Cherryho. Bývalý hráč a trenér ve svém pořadu Coach´s Corner (Trenérův koutek) pravidelně hodnotil hokejové dění v lize. Ohromnou popularitu si zajistil nejenom svým extravagantním oblečením, ale i pořádnou dávkou prostořekosti. Kanadský patriot si nebral servítky a legendární byly především jeho ostré výroky vůči hráčům přicházejícím z Evropy. 

V současné době internetu je přísun informací takřka nepřetržitý a hokejový fanoušek je jimi doslova zahlcen. Na dobu, kdy hlavním informačním kanálem z nejslavnější hokejové ligy světa byl pro tuzemské nadšence teletext se žlutě zvýrazněnými jmény českých hráčů, můžeme už jen nostalgicky vzpomínat.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter