Ohlédnutí: Poprvé, podruhé, poosmé... Vytrejdovali jsme tě, Brente!

Ten typ telefonického hovoru nemá rád žádný hokejista. Někdy leccos tušíte, jindy to přijde jako blesk z čistého nebe. Brent Ashton zažil ten pocit osmkrát za čtrnáct let! Osmkrát mu zazvonil telefon, aby mu někdo z klubu sdělil: Vytrejdovali jsme tě, Brente!

Ashton zahájil kariéru v NHL v roce 1979 ve Vancouveru poté, co byl stejným klubem vybrán jako 26. na draftu, což bylo tehdy druhé kolo. U Canucks však vydržel jen dva roky, po nich si prvně balil kufry, aby zamířil ke Colorado Rockies. V ten moment nabral jeho osud trajektorii nefalšované horské dráhy. Během dalších čtyř let zažil čtyři kluby!

Bohužel, nelze říct, že by šok z výměny v čase ubíral na intenzitě. Začátkem osmdesátých let tak Ashton vystřídal po Vancouveru v krátkém sledu ještě Colorado (rok), New Jersey Devils (rok), Minnesotu North Stars (rok a půl) a Quebec Nordiques. Teprve tam se na chvilku „usadil“, ačkoli ani tady nespočinul dlouho. Půl sezóny, pak jedna kompletní a pak zase jen část a další stěhování.

Připadal si už trochu jako chameleon. „Všechno je to o adaptaci v novém týmu,“ rozpovídal se dnes sedmapadesátiletý realitní agent pro The Hockey News. „To je pro spoustu hráčů asi ta vůbec nejtěžší věc. Pošlou vás do týmu, kam úplně nezapadnete a nefunguje to.“

Ashton se snažil zvýšit svou přizpůsobivost tak, že přijal jakoukoli roli. Věděl, že s trenéry vyjde jen tak, když nebude v ničem odmlouvat. „Trenéři kontrolují váš osud po většinu času.“

Stejně tak generální manažeři. Když se blížila uzávěrka přestupů, je lepší být vždy ve střehu. Přesto se na takovou věc lze těžko dopředu připravit. „Není žádná legrace žít šest týdnů na hotelu a pak si teprve pomalu hledat stálé bydlení,“ vybavil si nepříjemné období nejistoty. „Někdy jste ale vyměněný za hráče kus za kus, takže si můžete rovnou prohodit i bydlení.“

S výměnou do Quebecu se mu přeci jen začalo víc dařit. Zatímco v Minnesotě hrál převážně ve čtvrté lajně a gólů dával poskrovnu, v Quebecu mu trenér Michel Bergevin svěřil důstojnější roli. Hrál v prvním útoku, nastupoval na přesilovky, dostal se tu i na 58 bodů (26+32). Třikrát po sobě mu nescházelo moc ke zdolání třicetigólové hranice.

Přesto jeho okružní jízda po klubech NHL neměla skončit. Uprostřed sezóny 1986-87 se stěhoval do Detroitu, kde si zahrál vedle vycházející hvězdičky Stevea Yzermana. Strávil tady rok a půl. Pak se přesunul na tři a půl roku do Winnipegu. V jistém smyslu měl vlastně štěstí, osobně poznal řadu vynikajících hráčů: Yzermana, Petera Stastnyho, Dalea Hawerchuka…

Když se v sezóně 1991-92 stěhoval z Winnipegu do Bostonu, narazil na Raye Bourquea, jenž byl tou dobou už velkou ligovou hvězdou. Právě možnosti zahrát si s Bourquem si prý zpětně cení nejvíc. „Nepochopíte to, dokud si na vlastní oči neuvědomíte, jak moc se dokáže starat o vlastní spoluhráče. Jak moc se snaží, abyste se cítil být součásti týmu…“

V Bostonu bohužel zažil i přesun na farmu. V sezóně 1992-93 pak poslední přesun v rámci NHL, když ho vyměnili do Calgary. To mu bylo 33 let. Měl to těžké, protože neměl agenta. Po skončení sezóny, v níž odehrál za Plameny 32 utkání s bilancí 19 bodů (8+11), byl bez smlouvy. Čekal na telefon, který nepřišel. Nakonec vzal za vděk IHL, kde ale v Las Vegas odehrál jen 16 duelů, a skončil.

Všech osm trejdů si pořád dobře pamatuje. Přesně ví, jak se cítil. Jak musel pokaždé sklopit hlavu a jít o dům dál. Znovu si zvykat na nové spoluhráče, adaptovat se na nové prostředí. Více než kdo jiný poznal Brent Ashton život hokejového profesionála. Jak z té lepší, tak z té horší stránky.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter