Ohlédnutí: Potomci Vikingů připlouvají do Ameriky

Evropskému hokeji v pozdní poválečné éře vládla tehdejší sborná Sovětského svazu. Její dominantní postavení občas narušila naše reprezentace a jako třetí velmoc se prezentovalo Švédsko. Jediná “svobodná” země z této silné trojky. Kritériem pro odchod švédských hráčů do prestižní zámořské Národní hokejové ligy tak byla pouze jejich výkonnost. Připomeňme si tedy začátky švédského hokejového dobývání NHL.

V roce 1957 pozval tým NHL do tréninkového kempu prvního evropského hráče. Boston Bruins se zhlédli v umění švédské hokejové ikony Sven “Tumby” Johanssona a poté co v přípravném zápase proti NY Rangers vstřelil gól, mu nabídli smlouvu na 50 tisíc dolarů. Nicméně Tumba odmítl, neboť by ztratil možnost reprezentovat svou zem na amatérské úrovni.

V sezóně 1964-65 nastoupil v regulérním zápase NHL první evropský hráč. Tedy hráč, který se nejen v Evropě narodil, ale prošel i evropským hokejovým výchovným systémem, angl. “born and trained”. Tím hráčem byl Ulf Sterner. Vynikající švédský útočník zaujal činovníky klubu New York Rangers, kteří jej pozvali do předsezónního tréninkového kempu. Sterner podepsal zkušební smlouvu na 5 zápasů. Hokejové dovednosti měl excelentní, problém byl jen s adaptací na zámořský styl hokeje, jelikož tehdejší pravidla amatérského mezinárodního hokeje zakazovala mj. napadání tělem v útočném pásmu. Sterner si chvíli přivykal odlišnému a tvrdšímu způsobu hry v nižší soutěži, až se v lednu 1965 dočkal premiéry proti Bostonu Bruins. Odehrál celkem čtyři zápasy, bohužel bez bodového příspěvku. Poté se vrátil do nižší ligy AHL a do NHL už se nepodíval. 

V roce 1969 přijala mezinárodní hokejová federace IIHF stejná pravidla pro fyzický kontakt během hry jako platil v NHL a o čtyři roky později se do zámoří vydal mladý obránce Börje Salming. Urostlý bek, jemuž v krvi kolovala po otci krev Sámů, domorodých obyvatel severní Skandinávie, obývající arktickou oblast Laponska, velice rychle změnil tehdejší nahlížení slovutné NHL na evropské hráče. Ti byli obecně považováni za „měkké a bojácné“, a zrovna Švédům se přezdívalo „Chicken Swedes“. Salming si tvrdostí v ničem nezadal s domácími borci a rychle si vydobyl patřičný respekt. Za slavné Maple Leafs odehrál přes 1000 zápasů, zaznamenal 787 bodů, šest sezón po sobě byl zvolen do ligového výběru hvězd. Drží také několik klubových rekordů Toronta, které na jeho počest vyvěsilo dres s č. 21 pod strop domácí haly. 

V roce 1978 podepsali smlouvu s New York Rangers dva švédští útočníci Ulf Nilsson a Anders Hedberg. Oba působili několik let v konkurenční WHA, kde utvořili s někdejší hvězdou NHL Bobby Hullem jeden z nejlepších útoků této ligy. V NHL odehráli ještě několik sezón s bilancí téměř bod na zápas. 

V roce 1980 se evropská stopa zase o něco hlouběji zařízla do severoamerické hokejové historie. Na posvátný pohár Lorda Stanleye bylo poprvé v historii vyryto (podruhé v jedné větě vryla / vyryto) jméno evropského hráče (myšleno „born and trained“ jak vysvětleno výše). New York Islanders porazili ve finále play-off Philadelphii a získali tak svůj historicky první titul. V obraně jim k tomu pomohl švédský obránce Stefan Persson a v útoku houževnatý dříč Anders Kallur. V týmu byl ještě další hráč narozený ve Švédsku, útočník Bob Nystrom, který však již v útlém dětství přesídlil spolu s rodiči do Kanady, kde se také vyučil hokejovému řemeslu. Tato trojice zažila i další tři tituly Islanders.

V sezóně 1980-81 pokořil Kent Nilsson, jako první evropský hokejista, magickou metu 100 kanadských bodů. „The Magic Man“, jak se útočníkovi Calgary Flames v zámoří přezdívalo, zaznamenal v této sezóně celkově 131 bodů a stanovil tak dodnes platný rekord mezi švédskými hráči v NHL.  

Na podzim roku 1985 zahynul při autonehodě švédský brankář Pelle Lindbergh, opora Philadelphie Flyers a čerstvý vítěz Vezinovy trofeje pro nejlepšího brankáře sezóny. Stal se prvním evropským brankářem, kterému se podařilo získat tuto trofej.

Úspěšnou zámořskou kariéru prožil také útočník Bengt-Ake Gustafsson, dlouholetý kapitán reprezentace Tre kronor. Ve Washingtonu si jeho služby velmi pochvalovali a jeho nečekaný návrat do Evropy po sezóně přispěl k větší angažovanosti Capitals ohledně získání Michala Pivoňky, nadějného juniora z tehdejšího Československa. Gustafsson odehrál v NHL 629 utkání s bilancí 555 bodů (196 gólů a 359 asistencí).

Mats Näslund, drobný švédský šikula, se stal v sezóně 1982-83 prvním Evropanem v dresu slavných Les Canadiens. Brzy se stal miláčkem domácího publika, které mu dalo přezdívku „Le Petite Viking“. V play-off 1986 byl nejproduktivnějším hráčem Montrealu a výrazně přispěl k zisku Stanley Cupu. Sezóna 1985-86 se mu vůbec nadmíru vydařila. V základní části nasbíral 110 bodů a je doposud posledním hráčem Canadiens, kterému se podařilo pokořit stobodovou hranici.  

Rok 1989 přinesl švédskému a potažmo i evropskému hokeji další významný úspěch. Urostlý švédský útočník Mats Sundin se stal historicky prvním Evropanem vybraným v draftu NHL jako číslo jedna. Sundin prožil v zámoří dlouhou a úspěšnou kariéru. Z Quebecu, který si ho vybral, byl po čtyřech letech vyměněn do Toronta, kde zůstal dalších 13 sezón. Dlouhých 11 sezón nosil na dresu kapitánské „céčko“. V zámořské lize odehrál přes 1346 utkání, v nichž zaznamenal 1349 bodů. Dosud je po Wayneu Gretzkym a Mario Lemieuxovi držitelem nejdelší bodovací série v dějinách NHL, páté nejdelší vůbec. V sezóně 1992-93 bodoval třicetkrát v řadě. V roce 2012 byl zvolen do torontské Síně slávy, jako druhý švédský hráč (po Börje Salmingovi). S národním týmem vyhrál mistrovství světa i olympiádu, ale slavný Stanley Cup mu zůstal zapovězen.

Hlavním tahákem draftu v roce 1991 byl kanadský supertalent Eric Lindros, ale málokdo si už vzpomene, že o pět míst níže byl vybrán Peter Forsberg, nadějný švédský útočník. Stal se i součástí monstrózní výměny mezi Quebecem, který si trucujícího kanadského obra vybral, a Philadelphií, která po něm naopak toužila. Mladý Forsberg se tedy stěhoval do hlavního města provincie Quebec, aby zde prožil veleúspěšnou, byť častými zraněními zkrácenou kariéru.  

K týmu Nordiques se připojil až ve zkrácené sezóně 1994-95. 50 bodů ve 47 zápasech mu vyneslo Calderovu trofej pro nejlepšího nováčka sezóny. Následující sezónu se tým přesunul do amerického Denveru. Pod novým názvem Colorado Avalanche se začal řítit zápasovým kolotočem slavné soutěže jako opravdová lavina. Během pěti sezón vyhrál dvakrát slavný Stanley Cup a vždy u toho byl i populární „Foppa“, jak se v zámoří Forsbergovi přezdívalo. V roce 2003 vyhrál kanadské bodování a získal i prestižní Hart Trophy, udělovanou nejužitečnějšímu hráči sezóny. Kariéru zakončil v roce 2011 jako jeden z nejdominantnějších hráčů své doby.

Nicklas Lidström, jeden z nejlepších obránců historie nejrychlejší kolektivní hry na světě, nemůže v našem vzpomínání chybět. Celou svou dvacetiletou kariéru v nejprestižnější hokejové lize světa odehrál v dresu detroitských Rudých křídel. Posledních šest sezón měl na dresu našité kapitánské céčko. Sedmkrát vyhlášen nejlepším obráncem, dvanáct nominací do týmu hvězd, čtyři prsteny za vítězství ve Stanleyově poháru, Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího hráče play-off 2002, v roce 2008 se stal prvním evropským kapitánem vítězů Stanley Cupu. Tady není potřeba víc dodávat. Prostě legenda.

Daniel Alfredsson, dvojčata Sedinova, Markus Näslund, Henrik Zetterberg, Tomas Sandström, Ulf Samuelsson, Calle Johansson a další. Na vyjmenování všech skvělých švédských hokejistů by nám nestačil papír. 

Současné hvězdy jako Niklas Bäckström či Viktor Hedman se mají co ohánět, aby udrželi laťku kvality minimálně tak vysoko, jak ji nastavili jejich předchůdci.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter