Orr mizí z Bostonu, Brodeur není Ďáblem, Alfie končí u Senátorů. Když ikony opouští klub

Tom Brady v jiném dresu než New England Patriots? Nepředstavitelné! Přesto realita, jeden z nejlepších quarterbacků v dějinách NFL přestupuje. A jeho podpis s Tampa Bay Buccaneers vyvolává podobné pocity, jako když basketbalový mág Michael Jordan nastupoval za Washnigton Wizards nebo Martin Brodeur chytal za St. Louis Blues. Těch hokejových případů by se našlo více, pojďme si pár zajímavých připomenout.

Byli největšími personami svých klubů.

Nikdy nepůsobili jinde, stali se modlami fanoušků a hrajícími legendami.

A pak přišel přestup, který mnohdy působil spíše jako přešlap. Začněme ale výjimkou, jíž je love story s happyendem Ray Bourquea. 

Asi málokdo si uměl představit, že slavná 77 někdy opustí Boston. Jenže famózní obránce bažil po Stanley Cupu, a tak se rozhodl udělat maximum pro splnění svého snu. Požádal Medvědy o výměnu a zamířil do Colorada.

Mezi hvězdy, téměř do týmu snů. V kabině Avs tou dobou sedávali Patrick Roy, Joe Sakic, Peter Forsberg, Rob Blake, Adam Foote či Milan Hejduk.

Netřeba připomínat, že Bourque skutečně pohár získal. Ty závěry obletěly celý svět. Co už ovšem za zmínku stojí, je fakt, že stříbrnou trofej poté přivezl do Bostonu a slavil s fanoušky Bruins."Tohle je můj domov, tohle je má rodina," povídal dojatý veterán.

Mnoho let před Bourquem opustil Beantown ještě věhlasnější bek. Bobby Orr, tou dobou už dvojnásobný šampion NHL i majitel osmi Norrisových trofejí.

Geniální Kanaďan nepřistoupil na novou smlouvu, kterou Medvědi nabízeli, důvěřoval totiž svému zástupci Alanu Eaglesonovi. Toho si hokejová veřejnost pamatuje spíše jako podvodníka a intrikáře než agenta.

Orrovo angažmá u Chicaga bylo krátké a nevýrazné. Když hrál, válel, častěji ale laboroval se zraněními. Zdravotní trable také nakonec ukončily jeho kariéru. Jeho fotografie z doby, kdy nosil dres Blackhawks, působí zvláštně, skoro nepatřičně.

Podobně mnozí vnímají i záběry Martina Brodeura, kterak se v přestříkané masce snaží za každou cenu protáhnout svou hokejovou pouť v St. Louis.

Poté co v trikotu New Jersey Devils získal prsteny pro vítěze Stanley Cupu i individuální trofeje a pokořil několik z nejcennějších brankářských rekordů NHL, podepsal s Blues. V jejich brankovišti se mihl jen sedmkrát.

"Chci se prostě dál bavit. Nepotřebuji nikomu nic dokazovat," povídal, když připojoval svůj podpis pod roční smlouvu. Tolik hokej miloval, že se nedokázal smířit s tím, že jeho éra se nezvratně stává minulostí.

O dresech detroitských Red Wings se říkává, že jsou jedněmi z nejkrásnějších v NHL. Přesto mohou vypadat divně. A to ve chvíli, kdy je oblékne ikona jiného klubu.

Nabízejí se dva příklady ze Skandinávie.

Börje Salming, přezdívaný The King, dlouhá léta vynikal v barvách torontských Javorových listů. Nezdolný bojovník s náramným přehledem se stal jedním z nejlepších zadáků přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. V osmatřiceti se jako volný hráč upsal Detroitu a v rozlučkové sezoně odehrál 49 mačů. Bez fanfár.

A pak je tu Daniel Alfredsson.

Prakticky synonymum pro Ottawa Senators. Nikdo nenosil u Sens kapitánské céčko déle než on, drží také další klubové rekordy. Přesto Ottawu opustil. Nejprve tvrdil, že kvůli tomu, že cítil s Red Wings větší šanci na zisk Stanley Cupu, později přiznal finanční motivaci.

Na nové adrese, která proslula jako švédská kolonie, vyloženě nepropadl, po jednom ročníku každopádně skončil.

Do stejné kategorie bychom mohli přidat Mikea Modana, ale americký elegán se nikdy netajil, že jeho snem je obléknout detroitské barvy. Rudým křídlům fandil od dětství, pocházel z Michiganu.

Jistě si vzpomenete i další situace, kdy týmová hvězda opustila na sklonku kariéry svůj osudový klub. Tyto nám každopádně přišly jako nejkřiklavější.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter