Petr Adler: Bettman a Fehr vidí olympiádu každý jinak

Komisař NHL Gary Bettman vstoupil do nového roku jednoznačným sdělením, že posuzuje účast ligy na olympiádě v jihokorejském Pyeongčangu černě. Výkonný ředitel hráčských odborů NHLPA Don Fehr vyjádřil ale o pouhých pár minut poté, kdy Bettman krčil beznadějně rameny, naději, že se přece jenom nakonec pojede. A to vše se stalo pár neděl před půlkou ledna, kterou Mezinárodní olympijský výbor (MOV) stanovil jako nejzazší datum.

Bettman pravil doslova (ovšem anglicky), že “majitelé nejsou ani dost málo nadšeni myšlenkou, že by zase měli na skoro tři týdny zavřít krám.”

Fehr ale na stejnou otázku opáčil (ovšem také anglicky), že je dnes “optimističtější než býval,” že až dojde za zhruba 400 dnů k prvnímu olympijskému hokejovému vhazování, budou u toho členové jeho spolku.

Bettman svá slova zdůvodnil nepříjemnými skutečnostmi. Fehr zůstal u pocitů.

Žádné kuře nehrabe zadarmo

Úředně a veřejně řečeno, NHL se (celkem oprávněně) domnívá, že prokazuje olympijskému hnutí službičku: umožňuje, aby se pod pěti kruhy utkali nejlepší s nejlepšími. Soudí tedy, také poměrně logicky, že dobročinnost má svá omezení, a že by jí olympijské hnutí mělo uhradit alespoň její náklady. Přinejmenším za to, že přerušuje soutěž v jednom z jejích nejnapínavějších období, kdy se začíná rýsovat tuhý boj o to, kdo se dostane do pohárové soutěže. Hráči nedostávají (mimo ligových příplatků) za účast v soutěži o Stanleyův pohár na mzdách ani vindru, takže (po odečtení nutných nákladů) veškeré příjmy putují do kapes majitelů.

Účast v pohárové soutěži je ovšem nadmíru důležitá nejen z hlediska okamžitého zisku: mužstvo, které do ní pronikne, má naději, že se tento úspěch promítne i do návštěvnosti (příjmů) i v dalších sezónách.

Liga prostě soudí, že president MOV Thomas Bach se svým rozhodnutím, že jeho podnik nebude NHL přispívat na její náklady, střelil vedle. Jako šermíř v olympijské soutěži v Montrealu v létě 1976 mířil přesně, takže si odvezl domů zlatou medaili. Jako papaláš?

Mezinárodní hokejová federace (IIHF) sice naznačila, že dala dohromady 10 miliónů dolarů, které by pomohly uhradit náklady NHL (cestovné, pobyt hráčů, jejich pojištění, atd.). NHL ovšem poukazuje na to, že IIHF ty peníze dala dohromady z příspěvků MOV, které jsou určeny na rozvoj dětského a mládežnického hokeje v jejích členských zemích. Šla tak daleko, že sáhla dokonce k přirovnání o okrádání vdov a sirotků. Navíc, a to je možná podstatnější než zdánlivě rytířský přístup NHL, náklady severoamerické soutěže na přímou olympijskou účast se pohybují kolem 18 miliónů, a to ještě do toho liga nezapočítává mzdy, které musí vyplácet hráčům i jiným zaměstnancům v době, kdy se nehraje jenom proto, že hvězdy hrají někde na druhém konci světa.

Pikantní ovšem je také to, že mnohé národní svazy na schůzích IIHF naznačily, že i ony by rády viděly, kdyby hokej na olympiádě zastupovala NHL. Důvod? Nerady by přerušovaly svoje národní soutěže. Jak je možné, že tohle nedoznalo palcových titulků, zatímco nechuť NHL ano, zůstává podivným tajemstvím.

Presvědčte nás

Bettman ovšem řekl už dávno, že když se lize nedostane nějakého patřičného zadostiučinění, není o čem se bavit.

Tohle má tedy za dané, a nyní hovoří o dalších bodech. NHL, řekl Bettman, by musela mít nějaký “opravdu přesvědčivý důvod,” aby zavřela krám na celé tři týdny.

“Byli jsme tam, účastnili jsme se pětkrát,” řekl Bettman. “Vancouver (2010) a Salt Lake City (2002) byly o něčem jiném (to je prostinké: jsou v Severní Americe, obecenstvo, které má NHL za nejdůležitější, se tedy mohlo dívat v přímých přenosech). Když to ale máte na druhém konci světa, není to pro nás nejjednodušší. Tady nejde jen o nebezpečí zranění (špičkových hráčů). Máme také obavy z toho, co se stane, když budeme tlačit stejné množství zápasů do menšího počtu hracích dnů.”

Snížení počtu kol z 82 na nějaké přijatelnější číslo nepadá v úvahu. Z řady důvodů. Hospodářské patří k těm nejdůležitějším.

V půlce listopadu se zdálo, že by mohlo dojít ke smíření. NHL nabídla odborářům, že by páni majitelé mohli uvažovat o olympijské účasti (a řadě dalších mezinárodních podniků, počínaje Světovým pohárem a konče soutěží mezi mužstvy Severní Ameriky a Evropy, která by se podobala golfovému Ryder Cupu), kdyby odbory souhlasily s prodloužením současné kolektivní smlouvy.

Tuhle zdánlivě velkorysou nabídku odbory sestřelily. Ostatně, řekl jejich ředitel Fehr, stejně byla pronesená jen tak, mezi řečí. Cizím slovem: neformálně. To si ovšem nevymyslel: Bettman jeho slova potvrdil.

Fehr ovšem soudí, že je pořád dost času, aby NHL dojednala s NHLPA samostatnou dohodu ohledně mezinárodních podniků. Dojednat novou kolektivní smlouvu během několika nejbližších týdnů považuje předem za vyloučené. Soudě podle několika předchozích jednání, z nichž každé jedno přivedlo k výluce, neplete se.

“Ale dovedu si představit, že bychom dali dohromady dlouhodobý mezinárodní program, zahrnující nejrůznější podniky, aniž bychom prodlužovali platnost kolektivní smlouvy,” řekl Fehr.

Liga se k této řeči zatím nevyjádřila, alespoň ne veřejně. Jenže tohle už zažila jednou: neměla kolektivní smlouvu, a vzápětí po vyhlášení vítězů Světového poháru zrušila kvůli neschopnosti dohody s tehdejším vedením NHLPA celou sezónu. V řeči hrdého Albionu se tomu říká “been there, done that, got the T-shirt.”

Takže odpověď asi bude znít, že dík za zajímavý nápad, ale ne, tudy cesta nepovede.

A co hráči?

Liga také nadále odmítá (opět: alespoň veřejnět) mluvit o tom, co by se stalo, kdyby nějaký přední hráč řekl, že kašle na smlouvu a pojede do Pyeongčangu i kdyby na chleba nebylo. Zatím se tak vyjádřil jedině Rus Alexander Ovečkin (Washington Capitals). Jeho majitel Ted Leonsis řekl před olympiádou v Soči (2014), že mu nebude stát v cestě za štěstím. Jakkoliv mu NHL naznačila, že si má nechat takových smířliveckých postojů, Leonsis svůj názor zopakoval i teď.

Zástupci vedení ligy řekli poté všeobecně, že to je Leonsisova věc, protože Ovečkinova smlouva byla uzavřena mezi ním a hráčem. Zákulisně ale naznačili, že v první řadě ještě není ani dost málo jasné, zda ruská federace bude Ovečkina vůbec nominovat. Bylo by divné, kdyby se ten zákulisní náznak nedonesl ke sluchu šéfa ruského hokeje Vladislava Treťjaka.

Mnohé jiné hvězdy NHL na otázku, zda by si troufly porušit smlouvu kvůli olympiádě, odpověděly buď vyhýbavě nebo vůbec ne.

Bettman také dodnes neví, zda MOV kývne, že NHL může vynechat nejbližší hry, aby pak jela nadšeně v roce 2022 do Číny. A Čína je trhem, který ligu zajímá málem až nezdravě. Pakliže MOV řekne, že buď všechno nebo nic, bude dost zajímavé vidět, zda se NHL usnese, že je lepší vrabec v hrsti než holub na střeše.

Takže se pořád bavíme o dohadech. Včetně toho, že Fehr na přímou otázku, co mu vlastně dodává naději, odpověděl, že nic víc než tušení.

“Člověk prostě má určitý pocit z toho, jak se věci vyvíjejí, a jak tedy asi skončí,” pravil Fehr věštecky. Potom si ale asi uvědomil, co to vlastně řekl za neslýchaný nesmysl, protože rychle dodal: “To samozřejmě neznamená, že se nepletete. Prostě máte najednou nějaký pocit.”

Ale, aby uklidnil rozbouřené vody, přispěchal Fehr s další novinkou: kdo vlastně ví, zda to MOV vůbec myslí s tou půlkou ledna vážně. Přijal přece bez mrknutí oka potvrzení, že NHL přece jen poctí Soči svou účastí až 19. července 2013. A to bylo pouhých sedm měsíců před zahájením soutěže.

“Jistě,” uzavřel Fehr, “čím dříve dojde k rozhodnutí, tím lépe.”

I ve starořeckých Delfách mluvily věštkyně jasněji, ať už byly nadrogované jak chtěly.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter