Petr Adler: Bettman vyslechl Widemanovo odvolání, zatím se nerozhodl

Středeční návštěva Dennise Widemana (na snímku s koučem Bobem Hartleym) v kanceláři komisaře NHL Garyho Bettmana v 15. patře budovy 1185 Avenue of the Americas v New Yorku trvala skoro sedm hodin a byla hodně zajímavá.

Obránce Calgary Flames se úpěnlivě snažil šéfa ligy přesvědčit, aby byl tak laskav a snížil mu zákaz činnosti z dosavadních dvaceti zápasů alespoň o čtvrtinu, ne-li o polovinu.

Soudě podle délky schůze, lze očekávat, že i Bettman si dá na čas: jeho rozhodnutí musí zvážit důkazy a protidůkazy všech zúčastněných stran tak, aby se možnost odvolání k nezávislému arbitrovi Jamesi Oldhamovi snížila na minimum. Kdyby totiž měla kterákoliv ze stran oprávněný důvod se odvolat, bylo by to prvně v dějinách platnosti nynější kolektivní smlouvy. A zrovna tohle je prvenství, po němž Bettman nebaží.

A tady nastává ta zajímavost: podle pravidel odvolávání se v NHL, může hráč nebo kdokoliv, kdo ho zastupuje, přinést na jednání úplně jiné, nové důkazy, které při původním jednání, jenž skončilo původním trestem, buď vůbec nebyly předneseny, nebo spadly pod stůl.

Ovšem, stejně tak může předložit nové důkazy i liga. A totéž mohou udělat rozhodčí. Jak samotný čárový Ron Henderson, kterého Wideman srazil na led, nebo odborový svaz rozhodčích (NHLOA).

Hráčské odbory NHLPA přivedly znalce otřesů mozku, který měl vyvrátit některá tvrzení, obsažená ve video nahrávce, kterou vydala liga, aby vysvětlila, proč rozhodla tak, jak rozhodla.

Zasedací síň byla přeplněná. Ligu zastupovali Bettman, jeho zástupce Bill Daly, vice-president NHL přes hokejové věci Colin Campbell (muž, který napařil Widemanovi oněch 20 zápasů), Kris King, který Campbella zastupuje v kanceláři NHL v Torontu, a vice-president NHL přes rozhodčí (a sám bývalý špičkový rozhodčí) Stephen Walkom. Na druhé straně stolu seděli Wideman a generální manažer Calgary Flames Brad Treliving. Na další straně stolu seděli zástupci vedení NHLPA Donald a Steve Fehrovi, ovšem spolu se svými právníky, kromě toho tam byli právníci ligy, a obě strany, jak už řečeno, si přivedly odborníky přes otřesy mozku.

Cynik by řekl, že to byl asi hlavní důvod, proč to trvalo tak dlouho: jestli se každý z přítomných chtěl vypovídat do sytosti, je spíše obdivuhodné, že schůze netrvala přes sedm hodin.

NHLPA vyrukovala s tím, že se NHL pletla, když tvrdila, že Wideman nebyl tak otřesen, aby nevěděl, co dělá, když kroscekoval čárového rozhodčího Hendersona. Dodala, že pozorovatel hráčů sedící v hledišti (cizí řečí: spotter), ustanovený ligou právě proto, aby oznámil lékaři mužstva, když vidí, že je nějaký hráč po jakémkoliv zákroku mimo sebe, na střídačku Flames hlásil, že se jim vrací hráč otřesený po zákroku útočníka Nashville Predators Miikky Salomakiho.

Wideman, tvrdí liga, nejen zůstal na střídačce, ale nastoupil hned v dalším střídání.

Ano, tvrdil odborník NHLPA, jenže tady právě je ten zádrhel: Wideman měl být bez pardonu odpoklonkován do kabiny, kde by se podrobil vyšetření podle tzv. protokolu o otřesech mozku (concussion protocol). I z pohledu na záznam běžného televizního přenosu je zřejmé, že ten chlap byl mozkově otřesen, dodal odborník najatý NHLPA.

Je-li tomu tak, bude mít průšvih klub. I přesto, že Wideman řekl, že mu sice na střídačce říkali, že má jít na zkoušku do kabiny, on že ale odmítl a odpověděl, že mu nic není.

A tady je ten průšvih: klub nemá v takové chvíli zajímat, co tvrdí hráč, zvláště pak hráč, který právě zažil naráz takový, jako zažil Wideman, a který pak cestou na střídačku srazil čárového rozhodčího. Ne, že by do něj v dočasné slepotě naletěl, tvrdí NHL. Nikoliv, on k němu přijel zezadu a zcela obyčejně zvedl hokejku a krosčekoval ho.

Čili, pravila liga, někdo tady lže. Jediné, co nelže, je televizní záznam toho krosčeku a vzápětí střih na detail Widemana na střídačce, kde se tváří, jako by se nechumelilo. Takže, ptá se liga, kdo tady lže?

Chudák generální manažer Brad Treliving. Sedí v zasedačce NHL u stolu těsně vedle Widemana, jako že mu má pomáhat s obhajobou, a nakonec bude obviněn, že jím vedené mužstvo nedostálo základním povinnostem péče o své zaměstnance.

Co na to věda?

Tvrzení NHL, že Wideman byl v pořádku a věděl, kde je a co dělá, to není nic jiného než amatérská psychologie, navíc ještě z velké dálky.

Takhle to vidí bývalý americký fotbalista z Harvardu, později profesionální zápasník Chris Nowinski. Autor knihy Hry hlavou (Head Games) pracuje se slavným programem bostonské university, který studuje tzv. CTE.

CTE je zkratka pro chronickou traumatickou encefalopatii. Jde o degenerativní chorobu mozku. Nejčastěji jí podléhají osoby, které utrpěly větší množství otřesů mozku.

Časté otřesy mozku způsobují degenerativní změny v mozkových tkáních. Příznaky této choroby se mohou projevit až léta poté, kdy nemocný skončil se sportováním. Projevují se, například, ztrátou paměti, zmatečným myšlením, neschopností posuzovat věci, zvýšenou agresivitou, potížemi s ovládáním nálad, depresí, a končí pokračující demencí.

A právě tohle studuje Nowinski. Asi věděl, o čem je řeč, když vysvětlil: “Není vůbec pravda, že by všichni postižení měli během prvních dvaceti vteřin nějaké příznaky.”

Po tomto úvodu se Nowinski pustil rovnou do Widemanova případu: “Být během prvních dvaceti vteřin funkčně stabilní a dávat najevo, že bruslím na střídačku, není důkazem, že ostatní funkce nejsou poškozené. Mohl úplně klidně vidět dvojmo, mohlo se mu zhoršit periferní vidění (vidění do všech čtyř stran), a to by také vysvětlovalo, proč mohl považovat čárového rozhodčího za hráče soupeřova mužstva. Nebo rovnou za toho protihráče, který ho narazil do hrazení.”

Na dotaz, zda to není přitažené za vlasy, Nowinski řekl, že vůbec ne: “Ten rozhodčí na sobě měl dres podobných barev jako měl ten protihráč.”

A na závěr vysvětlil: “Když jsem utrpěl otřesy mozku, několikrát jsem trpěl krátkodobým dvojím viděním, a necítil jsem žádné jiné významné příznaky. Ve své knize (Head Games) popisuji případy jiných sportovců, kteří si stěžovali na dvojí nebo tunelové vidění, a přesto hráli dál.”

Napjatí rozhodčí

Bettman si je moc dobře vědom, že zebry, jak se v NHL říká rozhodčím, budou v jeho rozhodnutí převracet každé slovo a budou po něm chtít vysvětlení každé čárky, středníku, dvojtečky, tečky, otazníku i vykřičníku.

Maji velice rázný důvod.

Není tomu totiž tak moc dávno, kdy do kabiny rozhodčích v nižší Americké hokejové lize (AHL) v New Jersey přišli dva páni, kteří zmlátili čárového rozhodčího Dana Browna.

Šlo o rodiče nějakých studentů, kteří nebyli spokojeni s prohrou školního mužstva jejich synů. Tak přišli vysvětlit důvody své nespokojenosti do kabiny rozhodčích. Vrazili do kabiny rozhodčích s takovou rozhodností, že třískli dveřmi Browna do hlavy. Ještě teď má bouli nad uchem. První tatík přitlačil Browna ke zdi a začal mu žehlit obličej pěstí. Když se Brownovi podařilo, společně s jiným rozhodčím, vytlačit tohoto útočníka ven, zjistili, že tam je ještě jeden rozezlený rodič. A ten pokračoval v započatém díle.

Brown není žádný začátečník. Pískal na několika mistrovstvích světa, má za sebou dokonce povolání k rozhodování zápasu o zlaté medaile v roce 2010 v Německu. Pro zasvěcené: vyhráli tenkrát Češi těsným rozdílem 2-1 nad obhájci titulu z Ruska.

Být pověřen pískáním ve finále mistrovství světa, to se mezi rozhodčími považuje zcela oprávněně za známku, že ten člověk dosáhl vysoké úrovně.

A na tohoto chlapa zaútočili rodiče, kteří budou (kromě jiných trestů) nakonec muset také zaplatit za pobyt a léčbu obou dvou rozhodčích v Jersey Shore University Medical Center.

NHL je pro rozhodčí nižších soutěži snem. Těžko dosažitelným, někdy i nedosažitelným, ale přece jen snem.

Nelze se tedy divit, že jakost toho snu musí ovlivnit rozhodnutí šéfa nejvyšší soutěže o útoku hráče na čárového rozhodčího.

Brownovi je 45 let a už má spoustu zkušenosti. Představme si ale, řekl Brown, jak by asi reagoval čtrnáctiletý kluk, který píská nějaký zápas mezi dvěma školami a dopadlo by to takhle.

“Řekne si, že něco takového nemá zapotřebí, a máme o rozhodčího min,” řekl Brown.

Co bude dál?

Jak už řečeno, pakliže Bettman Widemanovi nesníží trest alespoň o pět zápasů (jednu čtvrtinu původního trestu), bude se hráč moci odvolat k nezávislému arbitrovi.

S přihlédnutím k tomu, že každý prosezený zápas Widemana stojí přesně 28.225,81 amerických dolarů, nelze očekávat, že by se obránce Flames téhle možnosti vzdal.

I když, něco podobného už tady bylo.

James Oldham, který by posuzoval spor mezi NHL na jedné straně, a NHLPA a Widemanem na straně druhé, je profesorem práva a dějin práva na Georgetown University v americkém hlavním městě, Washington, D.C. Nebyl by to pro něj první hokejový spor. Mezi Oldhamovy nejzajímavější nedávné případy patří, kupříkladu, odvolání tehdejšího útočníka Boston Bruins Shawna Thorntona (dnes zaměstnance Florida Panthers) proti zákazu činnosti na patnáct zápasů pro útok na tehdejšího obránce Pittsburgh Penguins (dnes zaměstnance Washington Capitals) Brookse Orpika.

Ten případ byl zajímavý hlavně tím, že těsně než se Oldham pustil do vyslýcháni zúčastněných stran, oznámil Thornton, že se vzdává práva na odvolání a svůj trest si odpyká.

Jiné hokejové spory ale Oldham dosud neposuzoval, takže sám připustil, že se ke jmenování hokejovým arbitrem rozhodně nedostal pro svoji znalost hokeje, ale spíše proto, že vedle pracovního práva, smluvního práva a dějin práva učí také arbitrážní právo.

Ve Widemanově případu se ale jen těžko může těšit, že z odvolání sejde.

A pakliže Wideman vyhraje, mohou se páni z vedení Calgary Flames těšit na nehorázný průšvih. Být usvědčen z nedostatečné péče o hráče zrovna v době, kdy liga čelí žalobě bývalých hráčů, kteří tvrdí, že když je vinou otřesů mozku bolely hlavy, NHL jim neřekla, že se mají léčit, to není právě ta nejpříjemnější souvislost.

Dennis Wideman možná ani netuší, jakou bouří tady rozpoutal.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter