Petr Adler: Blue Jackets přišli se dvěma nápady, neprošel ani jeden

Stačí, že se nastavení v základní části hraje tři na tři, ale nápady, které přišly z Columbusu nedokázaly rozčeřit vodu tak, aby zaujaly ostatních třicet generálních manažerů. Takže na své schůzi ve floridském Boca Raton rozhodli, že když nebude rozhodnuto po pěti minutách, budou i nadále následovat nájezdy. A když někdo dostane v nastavení dvouminutový trest, bude sedět dvě minuty (nebo do chvíle, kdy padne branka, či případně do okamžiku, kdy nastavení skončí).

S tím prvním nápadem přišel kouč Columbus Blue Jackets John Tortorella. Oživil starší tvrzení, podle něhož nájezdy nejsou vůbec hokej, nájezdy jsou pouze ukázky cirkusové ekvilibristiky. Ať se hraje, dokud nepadne branka. Proto se tomu říká náhlá smrt (sudden death).

Jeho generální manažer Jařmo Kekäläinen k tomu přidal myšlenku, že přesilovka v nastavení je příliš vyčerpávající, hra čtyř na tři, která trvá celé dvě minuty že se nedá ospravedlnit, jedna minuta by měla stačit.

Tortorellův nápad shořel na čistě peněžních otázkách: nastavení s přesně stanovenou délkou protlačily rozhlasy a televize, zdroje příjmů NHL. Ty skřípají chrupem i při nastavených zápasech v pohárové soutěži. Tam se může hrát třeba až do druhého rána, dokud nepadne gól (viz: Klíma, Petr, Edmonton Oilers vs Boston Bruins, 1990). Mimochodem, i přes pevnou dohodu, že když jde o Stanleyův pohár, vysílá se až do hořkého konce, se jednou stalo, že jedna z amerických sítí se odpojila právě ve chvíli, kdy začínalo několikáté nastavení: měla totiž v programu přímý přenos z nějakých jezdeckých soutěží, za které byly zaplaceny reklamy, a ty se musely vysílat v době předem přesně stanovené, kvůli zjištěnému zájmu obecenstva. V Kanadě z toho byl skandál, v Americe tenkrát ne, a kdo ví, zda by byl i dnes.

Takže Tortorella měl smůlu.

Kekäläinen měl smůlu proto, že ostatní generální manažeři usoudili, že kdyby se hrálo podle jeho návrhu, hrozilo by větší nebezpečí nájezdů, a to hru zbytečně protahuje.

Že s tím přišli právě Modrokabátníci má svůj důvod: v nastavení mají totiž v této sezóně nejlepší výsledky z celé NHL, z desíti takových utkání jich vyhráli osm. Když hráli přesilovku v nastaveném čase, dali dvě vítězné branky, a v oslabení v nastavení zatím letos neinkasovali ani jednou.

Jiné drobnosti

Nápad, aby po vyloučení hráče mohl soupeř, který začíná přesilovku rozhodnout, kde se bude vhazovat, u generálních manažerů prošel. To jistě nadchlo třeba Washington Capitals: budou vždycky vhazovat vpravo, aby mohli nahrát Alexanderovi Ovečkinovi rovnou do jeho osobní kanceláře na levém křídle, odkud pravidelně zakončuje.

Hráči, kterým v zápalu hry spadne helma se nebudou smět dotknout puku, dokud ji zase nenasadí (a dokud nebude připevněna). Jinak musí okamžitě na střídačku. Dotknutí puku bude znamenat dvě minuty.

Helmy budou povinné i při rozbruslení před zápasem. Tady je zajímavé, že dvě z nejstarších mužstev NHL, Montréal Canadiens a Toronto Maple Leafs, toto pravidlo přijala sama o sobě, zatímco dva poměrní mladíčci, San Jose Sharks a Florida Panthers, ponechávali až dosud rozhodnutí na hráčích, kteří se jim odměňují tím, že se většinou rozbruslují prostovlasí.

Nakonec přibyly ještě dvě drobné změny.

Ta první: když mužstvo vyhazuje puk od své vlastní modré (obranné) čáry, a soupeřův brankář nepřipustí, aby došlo k zakázanému uvolňování tím, že puk, který nemíří do jeho brány zastaví a podrží, bude se vhazovat v jeho třetině a, hlavně, jeho mužstvo nebude smět střídat. Mnozí generální manažeři totiž tento postup považují za zdržování.

A ta druhá: do pravidel o rvačkách přibude jedno slovo: nedobrovolný (doslova: unwilling). Děje se, že hráč vyzve soupeře k pěstnímu souboji, ten odmítne, a rozčilený hráč po něm skočí. Odmítající hráč ale není připraven, takže může dojít k vážným zraněním.

Hokej je hra nebezpečná a tvrdá i bez zákeřných útoků, rozhodli generální manažeři.

Zprávu sděloval George Parros, ředitel oddělení bezpečnosti hráčů, čili disciplinární komise NHL, sám donedávna jeden z nejobávanějších rváčů v dějinách NHL.

No prosím, a pak, že to nejde.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter