Petr Adler: brankáři se nebudou převlékat do nového. Zatím

Brankářská výstroj v NHL se měla se začátkem nastávající sezóny dočkat zásadních změn. Našli se dokonce jednotlivci, ba i celé kolektivy, kteří soudili, že by se to dalo stihnout ještě před Světovým pohárem. A mezi těmi optimisty byli i někteří generální manažeři. Odpověď pár dnů před zahájením tréninkových táborů pro Světový pohár zní: ani žertem. Ani náhodou.

V posledních dnech se mluvilo o tom, že by se snad dalo změnit alespoň něco, ale to prozatím sestřelili moudří z vedení ligy, za tichého souhlasu vedení hráčských odborů NHLPA. Připomněli vtípek z jedné (raději nejmenované) evropské země, kde se na silnicích jezdí dosud vlevo. Zastánci jízdy vpravo se přímo do krve hádali se zastánci starých (prý dobrých) časů tak dlouho, až někdo přišel s kompromisním návrhem: v prvním roce začnou jezdit vpravo náklaďáky, a o rok později se k ním přidají další vozidla.

Generálním manažerům se na jejich březnové schůzi zalíbil dopad zmenšení brankářských betonů: strážci svatyň sice nemohou pokrýt celou dolní část branky, ale zato musí být mnohem rychlejší, a oni také jsou.

Tak se rozhodli, že kalhoty budou přiléhavější, a dresy jakbysmet, a chrániče pod kalhotami nebo dresy že také nemusí být tak ohromné: máme přece nové hmoty, které snesou stejně silné rány, aniž by musely být dva-tři palce silné. (V rychlém překladu: pět až devět centimetrů.)

Ještě než mohli výrobci brankářské výstroje začít brečet, že tohle se přece nedá stihnout, ozvaly se hlasy, že to opravdu nejde takhle halabala, že každá zbrklost škodí, a že když nějaký podnik hledá chyby, jejichž odstranění mu zvýší produktivitu (a potažmo zisky), také na to nejde rasantním přeoráním všeho najednou. Tyhle hlasy připomínají jednu teorii z vědy o řízení (science of management), v níž se mluví o důvodu a dopadu (cause and effect). Tato teorie soudí, že žádný podnik nezpomaluje jenom jedna chyba, a že prozkoumáním této jedné chyby, a jejím odstraněním, se nakonec podnik propracuje k mnohem lepšímu a rychlejšímu výsledku než kdyby se pustil do všech chyb šmahem, aniž by tušil, která z nich je ta pověstná žába na prameni.

Jakkoliv to zní elegantně, odpůrci zastánců této teorie v oblasti oblékání hokejových brankářů odpovídají, že to je nesmysl, a že chyby jsou známé už teď, a nyní jde jen o to, jak je odstranit.

Takže teď už i bývalý obránce Mathieu Schneider, dnes zastupující NHLPA, uznává, že jedinou překážkou je neschopnost výrobců vyhovět tak krátkému termínu.

“Bývalo by bylo lepší,” řekl Schneider, “kdyby nikdo neříkal, že to můžeme mít hotové už pro tuto sezónu. Tohle bylo dost agresivní.”

Nicméně, dodal: “S přihlédnutím k tomu, kde jsme dnes, a k výzvám, s nimiž se musíme potýkat, jsem si stoprocentně jist, že dosáhneme cíle, ale nejsem si jist, zda nebo které části budeme moci zavést už letos.”

A jsme zase u částečného řešení, jenže jinak.

Šéf hokejových operací NHL Colin Campbell se Schneiderem souhlasí: “Byla a je to bitva.”

Zmenšené kalhoty by snad mohly být připravené k použití se začátkem letošní sezóny. Chránič hrudi by mohl být hotov někdy během sezóny, což je k ničemu, neboť měnit pravidla uprostřed rozehrané soutěže se všeobecně považuje za neslušnost.

Zádrhel

Hlavní potíž, shodli se Campbell se Schneiderem, spočívá ve sjednocení práce několika výrobců. Každý brankář má výrobce, na kterého nedá dopustit.

Skupina, která tohle má na starosti (za NHL ji vede Kay Whitmore, za NHLPA Rob Zepp), spoléhala, že výrobci dodají vlastní návrhy. Dočkala se zklamání: jistě, výrobci navrhovali, jenže každý něco jiného a jinak, zatímco liga a odbory požadovaly určitou míru jednotnosti.

Původně měla být nová výstroj hotová začátkem léta. Více či méně vhodný prototyp nakonec dorazil až v červenci. Několik jeho variant pak liga rozeslala vybraným brankářům. Jejich hodnocení byla, velice mírně řečeno, smíšená.

Tohle Campbella naštvalo tak, že řekl, že si ty návrhy snad měla udělat liga sama, pak je měla dát výrobcům, a měla po nich chtít, aby bylo všechno hotovo v nejhorším tak, že by nová výstroj byla připravena nejpozději koncem srpna.

Jak řekl Campbell, navrhnout a vyrobit přijatelnou brankářskou výstroj podle nových požadavků zatím dokázal jediný podnik: CCM. Tedy, shodou okolností, ten nejstarší, přes 110 let starý Canada Cycle & Motor Company Limited. Ten kdysi začal v ontarijském Westonu vyrábět bicykly a auta. Zatímco zájem o kola pomalu slábnul, v autech CCM převálcovaly detroitské automobilky. A CCM přišla na to, že hokejová výstroj a výzbroj jsou v Kanadě stejně žádaným zbožím jako všude jinde na světě jídlo a rakve.

Jenže jsou brankáři, kteří se odmítají výrobků CCM třeba jen dotknout. A NHL nemůže jednostranně nařídit, že od této chvíle je CCM jediným dodavatelem. To by ji odbory hnaly. Kde jsou ty časy, kdy devět z desíti hokejistů bruslilo na nějakém výrobku od CCM. Dnes NHL uznává brusle od nejméně sedmi dalších výrobců.

“Nejdůležitější je, aby všichni spolupracovali,” řekl Campbell. Tím naznačil, že pro některé účastníky sporu je spolupráce prázdné slovo.

“Potřebujeme podporu NHLPA,” vysvětlil Campbell jak to myslel, “i přesto, že jim tu a tam zavolá nějaký hráč, aby jim pěkně od plic vyspílal. Jako liga také musíme být bdělejší. Podpořit by nás měli také všichni manažeři.”

Zdá se tedy, že novinky ve výstroji nepodporuje každý. Rozhodně ne všichni brankáři.

“Což o to, kalhoty jsme vždycky považovali za lehce dosažitelné ovoce,” řekl s nádechem básnictví Schneider s tím, že pokud on ví, tady by brankáři měli nejmenší potíže.

To je ovšem trochu kdyby: výrobci by museli před zahájením sezóny dodat nejen šedesát párů kalhot pro brankáře v nejvyšší soutěži, ale také dalších šedesát párů pro brankáře v nižší soutěži (Američan Hockey League, AHL). Může se přece stát, že kterýkoliv z nich bude během sezóny povolán k prvnímu mužstvu.

Ale pozor: tohle není jako houska na krámě. Každý z těch párů musí být ušit na míru. Šít hokejové kalhoty pro profesionální hokejisty, to je skoro stejně složité jako šít saka. Možná složitější.

Zajímavé je, že dva přední brankáři, Cory Schneider (New Jersey Devils) a Braden Holtby (Washington Capitals) zcela veřejně žádají, aby ke zmenšení výzbroje došlo co nejdříve. Výstroj na tělo, říkají shodně, je férovější, protože ukáže, který brankář je lepší, a ne, který brankář svou výstrojí zaplní celou branku.

A ještě zajímavější je, že se v tomto sporu nikdo nezmiňoval o velikosti lapačky a vyrážečky. Přitom jejich velikost má ve sporu o stejné (nebo alespoň podobné) herní podmínky svoji platnost. Ostatně, špičkoví brankáři si i tyto součástí výstroje nechávají dělat na míru. Nechávají si také všívat nepříliš viditelné sítě, které nenápadně zvětšují prostor, v němž se může zachytit letící puk.

Té síťovině se říká cheater. V doslovném překladu: podvodník.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter