Petr Adler: calgarská radnice zve Flames zpět k jednacímu stolu

Hnuly se ledy v Calgarech? Zatím je známo pouze tolik, že tamní radní pozvali Calgary Flames k dalšímu jednání, a současně se rozhodli, že najdou nezávislé znalce, aby posoudili, jaký má vlastně dopad přítomnost mužstva NHL na hospodářství města.

NHL tvrdí, že bez Flames Calgary zpustnou a vrátí se do doby kamenné, zatímco ekonomické studie, které se týkají všeobecně vztahů mezi přítomností špičkových profesionálních sportovních soutěží a hospodářským zdravím obcí, v nichž se nacházejí, tvrdí, že ten vztah je přinejmenším pochybný.

Nejde tady o nic jiného než o to, kdo bude platit za nové stadióny ve chvíli, kdy majitelé těchto mužstev usoudí, že bez nového stadiónu z peněz daňových poplatníků mužstvo zanikne hanebnou smrtí.

Podvýbor calgarských radních přišel s novým nápadem, že by se mohlo zbudovat středisko, které by zahrnovalo nejen nový zimní tadion, ale i další budovy a místnosti, od koncertních hal až k výstavišti.

President Flames Ken King před časem zastavil veškerá jednání s městem, neboť již potřetí znovuzvolený starosta Naheed Nenshi lpěl na tom, že když se mají na věci podílet daňoví poplatníci, nemohou Flames očekávat, že zaplatí větší část. Na rozdíl od místa, které si vyhlédli Flames, navrhl jiné. Hlavně proto, že na místě, které se líbilo mužstvu, by v první řadě bylo třeba očistit zeminu od nánosů odpadů z naftového průmyslu. To by ovšem byla povinnost města: nesmí prodat nebo pronajmout území, které je jakkoliv zasviněné. Náklad by se tak zvedl na 1,8 miliard dolarů, což by byl málem trojnásobek částky nutné ke stavbě haly samotné. A na ten by, podle názoru Flames, měli daňoví poplatníci přispět také.

Návrh starosty Nenshiho byl prostý: hala se dá v novém místě postavit za 555 miliónů dolarů. Daňoví poplatníci by, chca nechca, přispěli třetinou, tedy 185 milióny, mužstvo by přispělo další třetinou, a teď přišel kámen úrazu: Flames by k ceně vstupného přirazili nějakou dávku, určenou výslovně pro stavbu, a takto získaných 185 miliónů by šlo rovnou na novou halu. Prostá logika: ti, kteří nemohou žít bez Calgary Flames, by si přispěli na svoji vášeň. Učinili by tak dobrovolně, neboť je nikdo nenutí, aby zaplňovali ochozy Scotiabank Saddledome.

To byl bod, který způsobil, že King ( potažmo vedení Flames) viděl rudě: cokoliv vybereme, je naše, hřímal, a s lidmi, kteří s tím nesouhlasí, nemáme o čem jednat.

Na nejnovější nabídku odpověděl King vyhýbavě: nemáme co říci, pouze se těšíme na další zprávy.

Radnice zdůraznila, že jde o pozemek v oblasti, o níž mluvil starosta Nenshi. Kromě toho, řekli zástupci radničního podvýboru, zatím není o čem se bavit. Otázka zní, zda se Flames připojí k jednání nebo ne. Teprve poté bude možno začít vážnou rozpravu o tom, co bude stát kolik, a kdo bude platit co.

Calgarští radní vychází ze zatím nijak nepotvrzeného předpokladu, že bude užitečné soustředit zábavní průmysl do jednoho místa. Proto ten návrh, že by pozvali nezávislé odborníky, kteří by posoudili, zda se naprostou náhodou nepletou.

Dvě potíže

Otázka podílu daňových poplatníků na stavbě sportovišť pro profesionální mužstva profesionálních soutěži není nová.

Počínaje druhou polovinou devadesátých let minulého století vznikla řada závažných ekonomických studií, které vyzněly jednoznačně: není znám jediný případ, že by kterákoliv obec, bez ohledu na svoji velikost a bez ohledu na druh sportu, o který v tom kterém případě kráčí, neprodělala na tom, že užila peněz daňových poplatníků na stavbu podobných svatostánků. Řeči o výhodách pro zmiňované obce nejsou ničím jiným než řečmi, uzavírají všechny tyto studie.

V angličtině se jim říká case studies: jsou totiž postaveny na skutečných případech. Kromě ekonomických údajů sledují také rétoriku zastánců těchto projektů, rétoriku odpůrců a řeči, které vedly k tomu nebo opačnému výsledků. Zjistily, že ona zdůvodnění se (z obou stran) navzájem podobají v každém případě jako vejce vejci, a dochází k jednoznačnému závěru: daňoví poplatníci prodělávají, majitelé mužstev ne.

Právě o těchto studiích mluvil starosta Nenshi, když řekl, že je rád, že radnice pozve nezávislé znalce: převažující názor vědců v oboru zní, že z toho nemá žádná obec nic. Třeba, dodal, budeme světlou výjimkou.

Případ Calgar je napínavější o to, že současný vývoj naftového průmyslu rozhodně nesvědčí zdraví města.

Kromě výkyvů na světových trzích se v Kanadě ujala vlády liberální strana vedená Justinem Trudeauem, a v Albertě sociálně demokratická strana, kterou vede Rachel Notleyová. Jakkoliv se ty dvě strany mezi sebou v mnohem liší, v jednom jsou zajedno: z čistě ideologických důvodů nesnáší naftový průmysl.

Výsledek: spousta mrakodrapů uprostřed Calgar, kde donedávna sídlila ředitelství naftařských podniků, dnes zeje prázdnotou. Zvýšená nezaměstnanost znamená snížené příjmy z daní, nemluvě ani o tom, že podniky, které se z Alberty přestěhovaly jižněji, do Ameriky, také přestaly platit v Albertě (a Calgarech) daně.

Takže, pokud jde o přemrštěné požadavky o příspěvek daňových poplatníků na stavbu nové haly pro Calgary Flames, odpověď není ani tak ideologická, jako je praktická: kde vzít na dlani chlup?

Tehdejší Phoenix Coyotes, dnešní Arizona Coyotes, se dozvěděli něco podobného: jak město, tak sněmovna státu Arizona, považují za nutnější utratit peníze na novou knihovnu, obnovu vozidel hasičského sboru a vybavení pohotovostních lékařských služeb.  A to v Arizoně nepřišli o proud z naftové pípy.

Calgarská radnice nabídla olivovou větev. Co s ní udělá Calgary Sports and Entertainment Corporation, vlastník Calgary Flames, zůstává v rukách jejich majitelů.

NHL ale skřípe zuby: Seattle se hlásí o nové mužstvo s tím, že zaplatí z vlastních kapes nejen za přijetí, ale ještě o něco více ji bude stát přestavba haly.

Tohle srovnání bude pro ligu i pro Calgary Flames hodně nebezpečné.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter