bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

Petr Adler: Glen Sather se loučí

5. dubna 2019, 4:20

Petr Adler

Sbohem a šáteček, bylo to krásné, ale bylo toho dost, usoudil Glen Sather. V pondělí 2. září mu bude 76 let, má doma pět prstenů za vítězství ve Stanleyově poháru, je dnes hokejovou legendou (a členem Dvorany slávy). Takže rodák z albertského městečka High River, který strávil dětství v hlavním městě bizonů v Kanadě, jak si říká Wainwright, také v Albertě, se rozhodl, že odevzdá úřad presidenta New York Rangers do rukou šéfa Madison Square Garden Jamese Dolana, aby měl více času na rodinu a nejrůznější záliby (od golfu přes lyžování až k lovu divokých husí na kanadském dalekém severu).

U hokeje zůstane jako Dolanův poradce.

Ovšem: cesta z městečka o méně než 14 tisících obyvatel asi 70 kilometrů na jih od Calgar, přes Wainwright a Edmonton, až do největšího města Severní Ameriky, od žáčka v místním mužstvu, přes hráčskou kariéru v NHL, až k řízení Edmonton Oilers a pak Rangers, to nebyla procházka růžovým sadem.

Ale Glen Sather by nic neměnil: kdyby tenkrát věděl, co ví dnes, nebyly by ty všechny průšvihy tak srandovní, jak se mu jeví s odstupem času, a úspěchy by patrně nebyly tak závratné, protože by do nich šel se znalostmi, které tenkrát neměl.

Trochu zblízka

Omlouvám se, že asi budu chvílemi trochu osobní: známe se snad 35 let, a zhruba stejnou dobu spolu kamarádíme. A většinou s bavíme o všem možném. V posledních letech se jeden druhému chlubíme, kdo má chytřejší vnoučata.

První otázka, kterou jsem mu kdy položil, byla hokejová: v NHL patříte mezi první, kteří vnáší do hry svého mužstva prvky z Evropy, včetně evropských hráčů.

Odpověď byla okamžitá a klasická: je mi jedno, jestli chlap pochází z Timbuktu, jestli umí hrát hokej, je to můj chlap.

Teprve po několika letech jsem položil doplňující otázku: a víte vůbec, kde je Timbuktu?

Ne, odpověděl Sather, jen mi to jméno vonělo dálkami, tak jsem to plácl. Mimochodem, dodal, to opravdu někde je? Jo, řekl jsem, v Africe. Sakra, řekl, najít tam hokejistu, to by byla senzace!

Ke kamarádství nás přivedla jiná příhoda.

Kdysi, hodně dávno, když ještě hrál dorostenecký hokej, ho nějaký soupeř sekl hokejkou tak hloupě, že mu rozsekl horní ret. Což o to, chirurzi tu ránu sešili, jenže drobná stopa zůstala. Kvůli ní Glen Sather vypadá, jako kdyby se pořád usmíval.

Jednou, to je ještě koučoval, hráli jeho Oilers ve Vancouveru proti tamním Canucks. To bylo ještě v dobách, kdy hrávali v hale jménem Pacific Coliseum, ve východní části města. Nějaký pán, který seděl (ale spíše stál) za střídačkou Oilers přes sklo Satherovi děsně nadával. Jelikož se domníval, že se Sather usmívá, zvyšoval hlas i sprostotu. Sather si těch útoků (ani chlapa) nevšímal.

Po zápase se ten pán nějak dostal do chodby, vyhrazené pouze muzstvům a těm, kteří tam mají co dělat, vrhl se na Sathera, křičel, prskal, bušil do něj pěstičkami, a vůbec se choval zhůvěřile. Sather ho mlčky odsunul z cesty, došel ke kabině, vstoupil do ní, zavřel a zamkl.

Krátce poté ho pán žaloval. Za násilný útok.

Vancouverští novináři spustili vodopád lamentací, že by se Sather měl tomu pánovi omluvit, přece jen je to starší pán, mohl by snad ctít alespoň jeho šediny.

Nikoho z nich nenapadlo se Sathera zeptat na jeho názor.

Když jsem po několika dnech viděl, že se k tomu nemají, udělal jsem to za ně.

To jako že se mám klanět někomu proto, že má šediny? optal se s jistou dávkou údivu.

Tak nějak, opáčil jsem.

Hm. A proč? Mladej blb vyroste ve starýho blba. Šediny nejsou důvodem k úctě.

Dík, řekl jsem, já to zveřejním, a způsobím, že to vyjde i v tom Vancouveru, ale připomněl jsi mi jednoho pána z Československa, autora, herce a filosofa, jménem Jan Werich.

A to byl chytrej pán? zeptal se Sather.

To byl hodně chytrej pán, ujistil jsem ho.

Tak pojď na kafe, jsi můj host, odpověděl. Když mě přirovnáváš k chytrejm lidem, takový věci neslyším denně. A od té doby si máme vždycky o čem povídat.

S chlapem, který postavil mužstvo, jenž vyhrálo pět Stanleyových pohárů (a čtyřikrát byl jeho hlavním koučem), je vždy o čem povídat. Ostatně, Sather sám odehrál v NHL deset sezón v barvách Boston Bruins, Pittsburgh Penguins, New York Rangers, St. Louis Blues, Montréal Canadiens a Minnesota North Stars. Nebyl zrovna ohromná hvězda, ovšem, 658 odehraných utkání v nejvyšší soutěži ho leccos naučilo.

Nahoru i dolů

V letech, kdy Oilers zářili na výsluní, vybírali si každé jaro dost pozdě. Tohle by se jim stávalo i po zavedení loterie, ale tenkrát to bylo horší o to, že sledování možných naději bylo ve srovnání s dneškem v plenkách. To se Oilers po čase vymstilo: slavní veteráni začali jeden po druhém odcházet a, jak říká anglická hantýrka, šatník (míněna farmářská mužstva) byl vyprahlý (the closet was barren).

Tohle je věc, kterou mnozí kritici Glenu Satherovi vyčítají vytrvale dodnes, i když on musel vyjít s rozpočtem, který dostal od majitele Petera Pocklingtona. Sather měl naštěstí nos na talent, a jeho schopnost vyměnit pravděpodobně nadané nováčky za určitě dobré zkušené hráče zakrývala nedostatek vlastních zdrojů dost dlouho a dost úspěšně.

Jedna výměna ale málem skončila pěstním soubojem. To když se majitel Pocklington rozhodl, že nemůže vyjít vstříc Gretzkyho požadavkům a rozhodl se svého kapitána prodat Los Angeles Kings. Když to řekl Satherovi, ten ho málem zmlátil, ale nakonec prosadil, že nepůjde o prodej, ale o výměnu. Tak se také stalo: Wayne Gretzky si už životě nesáhl na Stanleyův pohár, Oilers ho pár let po jeho odchodu získali popáté. S pomocí některých hráčů, které si Sather vybral z Kings (útočníka Jimmyho Carsona později vyměnil k Detroit Red Wings, a tak se na Stanleyově poháru objevilo i jméno Petra Klímy).

Pocklington se ale mezitím rozhodl, že už má dost urážek, jimiž ho pod taktovkou několika edmontonských novinářů častovala část občanstva. Prodal mužstvo skupině místních podnikatelů, kteří se dodnes tváří, že Oilers zachránili před úprkem z města.

Mnozí z těchto podnikatelů žili v přesvědčení, že rozumí hokeji. Jako sportu i jako podniku. Začali Satherovi radit, a když bylo jasné, že nepřestanou ani když je prosí, oznámil Sather odchod.

U New York Rangers si počínal se střídavými úspěchy. Blázinec nad Hudsonem, jak kdysi označil Velké Jablko americký spisovatel O’Henry, je totiž o něčem jiném než Edmonton. Ostatně, i přezdívku Velké Jablko vymyslel pisálek: John J. Fitz Gerald, jehož články zaplňovaly ve dvacátých letech minulého stoleti sportovní stránky listu New York Morning Telegraph.

New York je o zábavě. Jistě, vítězství se počítají, ale o zábavu jde především. Spojení těchto dvou nutností není tak jednoduché, jak se zda na první pohled. Známe hokejová mužstva, která vyhrávají ze zajištěné obrany. Vítězství těší, způsob hry nudí.

Jedno je jistě: jakkoliv se New York Rangers tu těšili září reflektorů na špici ligové tabulky, tu propadali beznaději, jak se jim vzdaloval postup do pohárové soutěže, vyprodáno měli vždycky.

Ale: do pohárové soutěže postoupili New York Rangers během osmnácti let Satherova řízení dvanáctkrát. To není úplně špatné (anglicky: not too shabby). Jeho následníci v Edmontonu by rádi hrabali prstíčkem.

Samozřejmě, kromě toho, že je členem Dvorany slávy, je Glen Sather jedním z pouze dvou generálních manažerů v dějinách NHL, kteří v tomto úřadě setrvali celých 35 let. Tím druhým byl Jack Adams, po němž je pojmenována cena pro nejlepšího kouče. (Sather tuhle cenu získal v sezóně 1985-1986.)

Kdo asi přijde na Satherovo místo? Hodně se mluví o bývalém brankáři Johnu Davidsonovi, který strávil celou svoji hráčskou kariéru v brance New York Rangers, pak byl deset let televizním komentátorem jejich zápasů, poté vedl hokejové operace a presidentoval St. Louis Blues a (dodnes) Columbus Blue Jackets. A je o deset let mladší než Sather.

Lhostejno, kdo to bude, člověk, který přijde po Glenu Satherovi, bude kráčet ve stopách žijící legendy.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.