Petr Adler: Hoffmanova snoubenka chce vědět pravdu

Snoubenka útočníka Florida Panthers Mikea Hoffmana Monika Caryková si je buď velice jista svou věcí, nebo je ohromné drzá. Požádala totiž soud v kanadském Ontariu, by nařídil, že se ji má dostat všech podkladů ohledně údajného obtěžování manželky obránce Ottawa Senators Erika Karlssona. Chce tak dokázat, že ona je nevinná.

Šlo o to, že manželům Karlssonovým se narodilo loni na podzim mrtvé dítě, a paní Karlssonová dostala řadu elektronických vzkazů, podle nichž měla být tragédii vinna jedině ona sama: v době těhotenství údajně používala prášků proti bolestem. Odesílatelem měla být slečna Caryková. Paní Karlssonová příliv vzkazů označila za počítačové obtěžování (nebo zastrašování, oba překlady slova bullying jsou správné), a požádala soud, aby slečně Carykové nařídil, aby toho nechala.

Slečna Caryková i její snoubenec Mike Hoffman sice od začátku tvrdili, že ani jeden z nich nemá s věcí vůbec nic společného, ale teď došla k vyššímu soudu v Ontariu žádost slečny Carykové o tzv. Norwich Order. To je pokyn, který nařizuje žalující nebo stěžující si straně, aby obviňované nebo žalované straně předložila všechny doklady, které by se jakkoliv mohly týkat celé záležitosti.

Jeden otazník za druhým

Senators před nedávném vyměnili Hoffmana k San Jose Sharks, odkud putoval na Floridu, zatímco nad setrváním Karlssona v Ottawě visí otazník. Nejen, že zatím nikdo neodhadl, zda jeho další působení v hlavním městě Kanady bude mužstvu prospěšné nebo naopak, ale stejně tak není jasné, o koho by Senators mohli nebo měli žádat náhradou, a jakou naději mohou mít, že náhrada bude skutečně odpovídat kvalitě současného kapitána.

Generální manažer Senators Pierre Dorion poslal Karlssonovi v neděli 1. července nabídku nové smlouvy, ačkoliv vlastně nemusel: současná smlouva mu vyprší až příští rok. Dorion při té příležitosti řekl, že slíbil příznivcům mužstva na veřejných schůzkách už v dubnu, že udělá vše, aby Karlsson zůstal. Nyní, dodal, jsem to udělal.

Odmítl, celkem pochopitelně, říci jakoukoliv podrobnost, takže dohady, že jde o podobné podmínky jaké dostal Drew Doughty od Los Angeles Kings (osm let, 88 miliónů dolarů) zůstávají dohady.

Dorion se nezmínil, zda měl Karlsson radost, a Karlsson sám i nadále skvěle plní úlohu mlčenlivého Seveřana.

A řeči o Karlssonově odchodu neustávají.

Odborníci vytrvale zmiňují pojem dynamika vnitřních vztahů uvnitř uzavřeného kolektivu.

Profesionální hokejové mužstvo, zvláště takové, které hraje v NHL, má řadu nepsaných pravidel. Jedno z nich se skrývá ve větě, že co se stalo v kabině, zůstane v kabině.

Co se odehrálo mezi draze milovanými bytostmi nejúspěšnějšího obránce a kapitána a dnes už bývalého nejúspěšnějšího útočníka, se sice nestalo v kabině, ale muselo to mít zásadní vliv právě na tyto vnitřní vztahy.

Senators vyřešili jednu stranu rovnice tím, že se rozloučili s Hoffmanem.

Hráči Florida Panthers, ale i někteří členové vedení mužstva, si pospíšili a přispěchali, aby ujistili zájemce, že nepředvídají, že by jim Hoffmanův příchod způsobil v mužstvu jakékoliv potíže.

Už to, že považovali vůbec za nezbytné pohovořit tímto způsobem naznačuje, že naopak, nemusí se bát Hoffmana samotného, ale mohou mít obavy stran jeho přítulkyně. Netuší ani dost málo, jaký vliv má slečna Caryková na svého snoubence, takže se nakonec vlastně tak trochu musí bát i jeho.

Strach sice může mít veliké oči, ale v uzavřeném kolektivu, jakým je i profesionální hokejové mužstvo, může vést k nečekaným následkům, z nichž nemusí být všechny pro mužstvo nejužitečnější.

Jakkoliv mnozí, kteří patrně nikdy nezakusili alespoň bližší pohled do zákulisí takového mužstva, mluví o semknutosti kolektivu a kdesi cosi, je to všechno trochu (podstatně) jinak.

V první řadě, i uvnitř takového mužstva zuří konkurenční boje o místo na slunci (a v hokeji tedy o onen pověstný čas na ledě). Každý ze špičkových hráčů, a těmi jsou i ti, kteří tráví veškerý čas ve čtvrté útočné řadě nebo ve třetí obraně, musí být svým způsobem sebestředný. Kdyby nebyl, nikdy by nedokázal týrat tělo i ducha tak, aby se dostal do nejsvětějšího chrámu jménem NHL. Současně ale, jakmile se stane součástí mužstva, musí alespoň částečně podřídit svoji vlastní osobní ctižádost potřebám mužstva.

Většina mužstev v NHL staví na odiv, jak se snaží vytvořit kolektivního ducha společnými účastmi na nejrůznějších podnicích, nejčastěji dobročinných, jak jejich kapitáni osobně jezdí na letiště, aby přivítali nové hráče, jak hráči chodí spolu na večeře. Říká se tomu team bonding, což se dá přeložit jako sbližování mužstva, ale když se podíváte na nálepku nějakého lepšího lepidla, najdete tam samochválu, například, že Gorilla Glue slepí úplně všechno s úplně vším vyjádřenou výrazem all-bonding.

Ostatně, slavný kopálista Johan Cruff se kdysi o řečech o kolektivu vyjádřil s opovržením hodným lepších věcí. Nemusí vědět, jak se jmenuje jeho spoluhráč nebo zda má právě narozeniny nebo potíže se soudem o uznání otcovství, důležité je, aby mu nahrál míč na nohu přesně tak, jak to potřebuje, nebo aby se ukázal tak, aby mu Cruyff mohl nahrát. Že ho chvíli po utkání nepozná, když ho potká na ulici? No a?

Toho si je patrně vědomo i vedení Senators.

Netušené možnosti

Co se stane, když slečna Caryková vyhraje a paní Karlssonová nedokáže, že její obvinění byla namířena správným směrem? Budou mít kapitánovi spoluhráči strach, že oni nebo jejich draze milované bytosti pípnou něco, co se znelíbí paní Karlssonové? Je jedno, zda se paní Karlssonová rozčílí správně nebo ne, to ovzduší strachu není příjemné ani v méně vypjatých kolektivech než jsou špičková profesionální hokejová mužstva.

Na druhé straně jsou ale generální manažeři lidé názoru pohříchu značně věcných, praktických, až pragmatických. Případů, kdy vzali bez váhání do mužstva chlapa, který předevčírem vylezl z basy za násilný trestný čin, jenž spáchal mimo pracoviště, kde se určitá dávka násilí nejen snáší, ale dokonce i podporuje, je dost na tlustou knížku. Hlavně, že umí střelu zápěstím těsně nad ledem z pravé strany, a právě takový chlap zrovna mužstvu chybí.

Odseděl si trest, splatil tak svůj dluh společnosti, není tudíž třeba se ošívat.

Z hlediska lidského mají pravdu, je ale zajímá ještě více hledisko sportovní, takže by ho vzali i kdyby by šlo lidsky o do nebe volající neslušnost.

Slečna Caryková ovšem ve své žádosti, aby soud nařídil paní Karlssonové, aby vydala úplně všechno, co ji vedlo k útokům na slečnu Carykovou, uvádí důvod. Chce najít skutečné pachatele. A tady to začíná být opravdu hodně zajímavé: pachatelem musel totiž být někdo, kdo věděl, že paní Karlssonová je samodruhá a že si doplňuje jídelníček prášky proti bolestem.

Logicky: musel to být někdo z mužstva nebo z jeho nejbližšího okolí. Jistě, mohl to být také někdo z těch, kteří pečovali a pečují o zdraví paní Karlssonové, ale v případě profesionálního hokejového mužstva v NHL se o hráče i o jejich rodinné příslušníky starají lidé tak nebo onak smluvně vázaní k mužstvu i k celé soutěži, a ti si dávají ohromný pozor.

Lhostejno, co rozhodne soud, tohle všechno nemůže přispět k vytvoření ovzduší alespoň trochu přátelského.

Proto ostatní mužstva váhají s nabídkami na výměnu, a sám Karlsson váhá, co s novou smlouvou: bude pro něj osobně lepší, když bude pryč? Nebude? Nabídne mu někdo někde alespoň podobné podmínky?

Jeden anglický výraz vyjadřuje postavení Senators i Karlssona velice přesně: jsem zatracen, když to udělám, jsem zatracen, když to neudělám (Damned if I do, and damned if I don’t).

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter