Petr Adler: hokejisté nechtějí nic víc než svůj díl koláče, říká šéf jejich odborů

Nájemce může nesnášet svého nájemníka, nájemník může nenávidět svého nájemce, ale když jim oběma vyhovuje nájemní smlouva, mohou vrčet, ba i štěkat, ale nekoušou. Vztah mezi NHL a jejími odbory NHLPA je v tuto chvíli obchodně zdvořilý až srdečný, ale ve chvíli, kdy se začne jednat o nové kolektivní smlouvě, může to být všechno jinak. Tak to vidí výkonný ředitel NHLPA Don Fehr ve svém rozhovoru s kanadskou tiskovou agenturou Canadian Press.

V NHL panuje trapná nejistota ticha před bouří. Strhnout se může už v neděli 1. září příštího roku, nebo o dva týdny později, v neděli 15. září. Liga nebo její odbory mohou s lítostí ohlásit, že jim přestala vyhovovat současná kolektivní smlouva. Propast mezi oběma stranami je dost hluboká, aby pohřbila nejen jakékoliv pomyšlení o uspořádání dalšího ročníku Světového poháru v roce 2020, ale i o účasti hráčů NHL na olympiádě roku 2022. V případě Světového poháru by obě strany rukou společnou a nerozdílnou pohřbily husu, která jim snáší zlatá vejce.

Ztráta Světového poháru 2020 by patrně mrzela ligu víc než její odbory. Jakkoliv to zástupci NHL popírají, myšlenka, že by Světový pohár nahradil účast jejích hráčů na olympiádě jim zní velice lákavě. Když mohou kopálisté olympiádu odbývat hráči do 23 let, proč by ji hokej nemohl odbývat dorostenci?

Kromě dvou nepravděpodobností (obě strany zůstanou zticha a nechají kolektivní smlouvu vypršet po ukončení sezóny let 2021-2022, nebo - ještě nepravděpodobněji - sice ukončí platnost dříve, ale nakonec se přece jen domluví), jsou tu dvě možnosti: výluka nebo stávka.

Tu první vyhlašují majitelé. Pro hráče má tu výhodu, že během ní mohou hrát hokej kdekoliv se jim zachce, a za peníze. Tu druhou vyhlašují hráči. Pro majitele má tu výhodu, že hráči nesmí vydělávat hokejem, takže buď se stanou čímkoliv, třeba v Horní Dolní správci veřejných záchodků, nebo nedělají nic a jen koukají, jak se jim smršťují úspory.

Že mezitím hokejoví příznivci trpí jako zvířata abstinenčními příznaky je vedlejší: jak hráčům, tak majitelům tady jde o zásadu. Ukázat, kdo je tu šéf. Že bez těch zapálených a nyní trpících platících příznivců jsou všichni nuly? Jak hloupá připomínka.

Fehrovy zásady

Výkonný odborový ředitel Don Fehr vychází z toho, že hráči udělali majitelům během posledních dvou jednání obrovské ústupky. Fehr šel tak daleko, že užil slova enormous, což vlastně znamená neobyčejně velké. Nicméně, dodal, převládá pocit, že teď by se karta měla obrátit. Neřekl sice kde převládá ten pocit, ale to snad ani nebylo zapotřebí.

Je ovšem užitečné si zapamatovat, že výluka let 2004-2005 stála NHL celou sezónu. Tehdejšího výkonného ředitele NHLPA Boba Goodenowa stála místo: řekl, že mzdový strop projde pouze přes jeho mrtvolu. NHL v tomto bodu vyhrála a Goodenow, pravý gentleman, sice nespáchal sebevraždu, ale měl dost cti v těle, aby odešel z úřadu.

Hráče to tehdy stálo ještě málem čtvrtinu platů, o kterou je připravila liga plošným snížením mezd, aby mohla zavést onen nenáviděný mzdový strop.

Výluka let 2012-2013 padá na Fehrovo triko. NHL tehdy lpěla na tom, že není příliš přijatelné, aby hráči pobírali bezmála dvě třetiny jejích hokejových příjmů, a soutěži aby zůstala jen jedna třetina. NHL trvala na rozdělení půl na půl. Fehr řekl, že jedině přes jeho mrtvolu. Liga tento spor (trvající málem polovinu sezóny) vyhrála. Fehr zůstal (přes svůj výhrůžný slib) v úřadě.

Zatím, řekl Fehr, se nic moc neděje. Potíže nastanou, až dojdeme k bodům, v nichž navzájem nesouhlasíme.

Fehr říká, že má obecný dojem, že zná pocity hráčů (svých zaměstnavatelů). Míní navíc strávit sezónu tím, že bude objíždět mužstva, vyptávat se hráčů a při té príležitosti jim vysvětlovat co nejpodrobněji, co je možné, a co není. Bude hráčům předkládat nejrůznější nápady, ba i myšlenky, ve snaze vytvořit vnitřní shodu. To bude snad nejdůležitější. Během minulých výluk to, podle zdrojů mezi hráči, v odborech někdy docházelo až k bodu varu. Místy se (alespoň zvenčí) dokonce začínalo zdát, že dojde k palácovému převratu.

Fehr vedl 24 let baseballové odbory (MLBPA), a dokázal překvapivou stávkou v době, kdy mělo dojít k vyvrcholení pohárové soutěže (World Series) z majitelů vytřískat řadu ústupků.

Dnes si drží karty těsně u těla, ale znalci teorie vyjednávání se shodují, že mu NHL nahrála dost hloupě na smeč tím, jak rychle kývla na přihlášku Seattle Hockey Partners o přidělení mužstva perle amerického tichomořského severozápadu. Podle dosavadních plánů by měla být KeyArena připravena na podzim 2020, a v tu chvíli by tam mělo začít hrát zatím bezejmenné mužstvo.

Tedy v době, kdy může být stávka nebo výluka doslova na spadnutí. Nebo, nedej přírodo, může už být jedno nebo druhé v plném proudu.

Majitelé ze Seattle zaplatí lize 650 miliónů dolarů na vstupném, dalších 700 miliónů dolarů za přestavbu haly KeyArena platí ze svého, a postavit mužstvo se vším všudy přijde přibližně na součet obou zmíněných částek. A to všechno jen proto, aby mohli se zaujetím sledovat zprávy o sporech, promiňte, jednáních mezi NHL a NHLPA.

To je hůl, kterou drží NHLPA, a která by majitelům NHL měla kazit klidný spánek.

Fehr sice tvrdí, že nic nestojí v cestě tomu, aby se odbory nezačaly s NHL bavit (velice předběžně) o tom, jak připravit jednání tak, aby byla plodná a aby probíhala hladce, ale nemohl popřít, že sporné otázky zůstávají.

Nač vidí hráči rudě

Jakkoliv se dnes mnohé hvězdy vyjadřují, že by měla být olympijská účast zakotvcna černě na bílém, stejně tak je zřejmé, že kdyby to měla být jediná překážka mezi dohodou a sporem, pokrčí NHLPA rameny. Tady jde o menšinu hráčů.

Pro příklad není třeba chodit do dávné minulosti. Liga před dvěma roky odborům nabídla souhlas s olympijskou účastí v Jižní Koreji v roce 2018 výměnou za souhlas o prodloužení platnosti současné kolektivní smlouvy do roku 2025. NHLPA tehdy rozhorleně odpověděla, že se domnívá, že liga pouze žertuje. Inu, možná žertovala, možná ne, ale zjistila jedno: touha po olympiádě má v očích NHLPA své meze.

Meze ale nezná nesouhlas hráčů s tím, že jim liga strhává z platů určité procento, které ukládá na zvláštní účet (escrow) pro případ, že by se protrhla nebesa (a potažmo pak i hráze), a bylo by třeba zachránit holé životy. V angličtině se tomu říká deštivý den (rainy day).

Filosofie, nebo spíše ideologie, hráčů je prostinká: proč bychom se měli podílet na vašem riziku podnikání? Ano, vybojovali jsme si podíl na rozhodování o tom, co se stane nebo nestane, ale proč bychom na to měli doplácet?

Začarovaný kruh: protože ovlivňujete zásadním způsobem naše rozhodnutí. No a?

Další bod vypadá jako úkol pro posluchače podvojného účetnictví, ale vlastně to není tak složité: mzdy pro hvězdy poskočily směrem vzhůru, ale díky mzdovému stropu mužstvům zbývá méně peněz pro hráče, kteří zatím nedosáhli na vrchol. Někteří z nich ho nedosáhnou nikdy, jiným to potrvá léta, třeba až do odchodu dnešních hvězd.

Ano, mnozí špičkoví zaměstnanci mnoha špičkových podniků by rádi brali tolik, kolik pobírá nejhůře placený hokejista v NHL, ale tady mluvíme o uzavřené společnosti nejlepších zhruba sedmi set hokejistů na světě. Co na tom, že (jak ukazuje karta) jich bude od podzimu roku 2020 o 23 víc: hráči z těch 650 miliónů vstupného, které zaplatí Seattle, neuvidí ani vindru.

Když do toho slyší slova komisaře ligy Garyho Bettmana, že na tom NHL nikdy nebyla lépe, táží se, a co z toho máme my? A o to více je zneklidňují výroky řady majitelů, že jim současná kolektivní smlouva vlastně děsně vyhovuje, takže není o čem jednat: my jsme naprosto spokojeni, a co je nám do vás (míněno: hráčů)?

Tanec mezi vejci

Zvenčí to tedy prozatím vypadá, že NHL přejde neděli 1. září 2019 významným mlčením.

Na otázku, co v takovém případě udělá NHLPA, odpověděl Fehr s protřelostí zkušeného právníka.

Stává se, řekl, že obě strany mají za výhodné nenechat věci ležet do nejzazších okamžiků, kterým se říká, že je za pět minut půlnoc. Je to výjimka, ale stává se to.

Otázka je tedy nabíledni: stane se to i teď?

Odpověď: uvidíme.

A, řekl Fehr, není mu nic známo, že by to během minulých výluk mezi hráči vřelo. I přesto, že byli donucení k ústupkům, kterým on sám přezdívá neslýchané.

Dobrá, to byla minulost. A co bude teď?

Hráči jsou jednotní jako nikdy před tím, prohlásil Fehr.

A zůstanou?

Ano, uzavřel Fehr. A pak, jakoby omylem a jen tak na okraj, dodal: jestli tu odvedeme (měl na mysli odborové vyjednávače, tedy hlavně sebe a svého bratra Stevea) dobrou práci.

Co tim chtěl říci, to už neřekl.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter