bahis siteleri

NHL.cz na Facebooku

Petr Adler: hráči budou hodnotit své pracovní prostředí. Přesněji: kvalitu ledu

9. února 2017, 6:49

Petr Adler

Tak takhle (snímek nad těmito slovy a přímo pod titulkem) vypadal led v brankovišti ochránce svatyně Carolina Hurricanes Cama Warda čtvrt hodiny před chvílí, než měl začít zápas v PNC Arena v Raleigh proti hostujícím Detroit Red Wings.

Jak se shodly obě strany, na takhle rychle tajícím ledu se nedalo hrát. Po čekání, zda se zařízení umoudří, NHL půldruhé hodiny po původně stanoveném zahájení utkání (a četných vysvětlujících a omluvných sděleních zbytečně trpelivě čekajícím divákům) nakonec zápas přeložila z pondělí 19. prosince na pondělí 27. března. Prosincové vstupenky i potvrzené platby za parkování budou platit i na jaře.

Podle původního sdělení vedení Hurricanes začal už odpoledne z potrubí unikat freon, plyn, bez něhož se tvorba ledu a jeho údržba neobejdou. Technici sice únik zastavili, ale to už bylo pozdě. Později Hurricanes upřesnili, že šlo o poruchu kompresoru, který pohání pohyb ledotvorných plynů patřičným potrubím.

To už je teď poměrně jedno. Co ale není jedno (alespoň hráčům ne) je, že se Detroit s Carolinou střetnou dva večery za sebou (27. a 28. března), v obou případech v Raleigh. Hurricanes tím přijdou o milou dvoudenní přestávku: 25. března hrají doma proti New Jersey Devils, a podle původního rozpisu je měl čekat další zápas až onoho 28. března, proti Wings, a také doma. Detroit je na tom ještě hůře: 26. března hostí Minnesota Wild, a hráči hned po zápase rychle naskáčou do letadla, aby hráli další dva dny v Raleigh. Tedy tři zápasy ve třech dnech.

Nyní se tedy dočkáváme velice očekávaného důsledku: NHL a její odbory NHLPA zřídily podvýbor pro výzkum pracovního prostředí hráčů, a ti budou po každém zápase vyplňovat dotazník o kvalitě ledu.

Zprávy budou mít rubriky pro hodnocení ledu po 20, 40 a 60 minutách zápasu. Hráči budou posuzovat pevnost ledu, jak rychle se na něm dá bruslit, i jak se po něm pohybuje puk.

Zatím se počítá, že hráči budou bodovat led zhruba měsíc, a že budou své zprávy posílat průběžně ledovému kouzelníkovi ligy Danu Craigovi.

Drobná odbočka: Dan Craig je chlapík, který vytvářel dlouhá léta led pro Edmonton Oilers. Cestování do Edmontonu je sice pro většinu mužstev dost patálie, ale kvalita ledu jim to všechno vynahradila. Všichni hráči se shodovali, že Craigův led je ten nejlepší led, na jakém kdy bruslili.

Toho si všimla liga a Craiga přetáhla. Dodnes si nestěžuje. Ten člověk dovede vytvořit hrací plochu na otevřených stadiónech Floridy i Kalifornie.

Konec drobné odbočky. Mezi Craigovy povinnosti dnes spadá také dohled na to, že se po celé NHL hraje na vynikajícím ledě.

Za léta po odchodu z Edmontonu z toho trochu zešedivěl.

Je totiž pravda, že hokej není, kromě Kanady, na prvním místě žebříčku hodnot majitelů mužstev (a hal) ve Spojených státech.

Spousta příčin. Tak třeba: hokej zaručuje 41 vystoupení na domácím ledě za sezónu. Většina mužstev je nevrlá, že se po nich chce, aby platila nájmy, které považuje za nepřijatelně vysoké, také za pronájem haly přes den, ke tréninku. Některá mužstva si na těch pár hodin denně pronajímají obecní krytá kluziště, jiná si raději vybudovala svá vlastní tréninková střediska.

Mnoha novější mužstva sídlí v teplejších krajinách. Dosáhnout vzácného vyrovnání mezi vnějším vlhkým vedrem floridského nebo kalifornského podvečera a vnitřním suchým chladem hokejové haly, to není nic jednoduchého. Zvláště, když se musí před zápasem otevřít brány, aby jimi mohl vstoupit platící divák, bez jehož přítomnosti by to jaksi nedávalo vůbec žádný smysl.

Úlohu hraje také to, že v převážné většině hal se každý večer něco děje, často i každý večer něco jiného. Od devastací diváckých uší, krytých pod názvem rockové koncerty, až k soutěžím jiných sportů. Kupříkladu: košíková jako sport sice vznikla v Kanadě, ale její nejslavnější liga, NBA, má v Kanadě dnes jediného zástupce (Toronto Raptors), zatímco zbývajících devětadvacet je rozeseto po Americe.

A, to se nedá nic dělat, košíková je v Americe divácky mnohem oblíbenější než hokej. Majitelé krytých hal moc dobře vědí, že i ta vysokoškolská košíkářská soutěž jim budovy zaplní mnohem spolehlivěji než hokej.

Hokej je v Americe co do všeobecné obliby až čtvrtý, po košíkové, baseballu a americkém fotbalu. Dva posledně jmenované sporty se hrají venku, takže s hokejem soutěží pouze o dolary, které je průměrná rodina ochotna vyklopit za vstupné na jakoukoliv podívanou, třeba i sportovní, ale ne o místo na slunci v zastřešené hale.

Ve skutečnosti to vypadá takto: skončí hokejový zápas. Diváci se (spokojeně nebo rozzuřeně) rozcházejí do svých příbytku, zatímco v hale nastupují dělníci. Odmontovávají ochranná skla, snímají síťová zabezpečení za brankami, rozebírají mantinely (a to všechno musí někde uskladnit do příštího hokejového zápasu), kladou na led prapodivnou věc, které říkají (neznámo proč) koberec, a pak kladou na to všechno (v případě košíkové) parkety. Sundávají světla za brankami, která signalizují, že se někdo trefil, a místo nich instalují koše a za nimi zvláštní časové zařízení, které ukazuje, kolik vteřin má které mužstvo míč v ruce.

A to se nebavíme o překládání nejrůznějších drátů a jiných kabelů.

Ano, led pod tím vším zůstává, a když má zase dojít k hokeji a dělnická třída odstraní náležitosti jiných sportů nebo jiných události, musí se v podstatě celý upravit tak, aby se na něm zase dalo hrát.

To nějakou chvíli trvá. Čas jsou peníze. Času je málo. Tudíž je (dle vyjádření českého básníka Jiřího Suchého) málo i těchto.

A do toho si troufne nějaká trubka plná freonu prasknout poté, kdy ji od zahájení provozu nikdo neuznal za hodnou alespoň běžné prohlídky. V hale PNC od roku 1999, abychom byli konkrétní.

Třeba: hala Barclays Center v newyorkském Brooklynu, která až dosud hostila New York Islanders, mluví zcela otevřeně, že se jí hokej nevyplácí. Také proč: halu navrhli a postavili pro košíkovou na nejvyšší úrovni, tedy NBA. Hokej se tam jaksi přifařil. Příznivci té divné hry, kdy obrnění chlapíci s holemi bruslí po ledě a honí něco (v porovnání s košikářským míčem) ostudně malinkého, si navíc stěžují, že jsou v hale místa, odkud je špatně vidět. Inu, když je hala myšlena jako ráj košíkářů, těžko se zavděčí hokejistům, kteří ji navíc ani nevyprodají. Na rozdíl od košíkářů, kteří mají narváno i tehdy, kdy hrají hůře než pod pověstného čokla.

Navíc jsou na světě lidé (třeba Renaud Lavoie z deníku Journal de Montreal), kteří nepřijatelnou úroveň ledu obviňují z toho, že v NHL padá v poslední době tak málo branek. Tedy, je sice pravda, že Lavoie svůj názor nepodpořil ničím jiným než počtem padlých branek, ale i tak: být nucen zrušit dávno naplánované utkání jen proto, že hrací plocha nevyhovuje, to je modřina pod okem.

Modřinu pod hráčovým okem, kterou způsobila soupeřova rána pěstí, to NHL ještě jakž-takž snese. Ale mít modřinu pod svým vlastním okem jen proto, že liga neví, jak udržet hrací plochu na přijatelné úrovni všude, kde se hraje, to už je horší než vrchol.

Share on Google+

RSS | Kontakt | Všeobecné obchodní podmínky a pravidla | Cookies | Nastavení soukromí | Reklama - Provozovatel BPA sport marketing a.s. ve spolupráci s eSports, s.r.o.

ISSN 1214-5718 | dotazy na redakci: redakce@nhl.cz, obchod/reklama: obchod@hokej.cz, technický provoz: webmaster@hokej.cz

© Copyright - Všechna loga a známky NHL, loga a známky týmů NHL, jakožto další vlastnické materiály včetně log konferencí a obrázků Stanley Cupu jsou vlastnictvím NHL, NHL Enterprises, L.P. a příslušných týmů. © NHL Enterprises, L.P. Všechna práva vyhrazena.